Dcera cizinky 3

Kapitola 73: Výkřik do ticha

Jakmile Hermiona opustila Společenskou místnost, poslala Hope ostatní Nebelvíry, v čele s Harrym, k chodbě, která je měla zavést přímo do jámy lvové. Nezbývalo jí než doufat, že Hermiona uspěje. Pokud by se nedostala v čas do Doupěte a nepřivedla pomoc, nastala by v Prasinkách jatka. Smrtijedi se podle dívčina instinktu přesouvali blíže k hradu. Přesto však v Prasinkách zůstávala skupinka, jež se měla postarat o obyvatele kouzelnické vesničky. Netrvalo dlouho a poslední Nebelvír opustil Společenskou místnost. Brunetka si před sebe rozložila Pobertův plánek. Harry jí jej před svým odchodem vtisknul do ruky s tím, že ona jej teď potřebuje více než on. Cestu znal. Za to Hope tu svou ne. Hodlala splnit, co mu slíbila. Musela dostat do bezpečí Heather.

Aby to ale dokázala, musela jí nejprve najít. Očima zkoumala každou chodbu, až očima spočinula na jedné z chodeb v přízemí. "To ne." vydechla. Profesor Kratiknot mířil se svými studenty do Velké síně. Hope vyskočila na nohy. Musela se k nim co nejrychleji dostat. Odklopila obraz Buclaté dámy. Než se stačila rozběhnout, vrazila do osoby, jež byla vyšší než ona. "Babi." vydechla úlevou. "Našli jsme způsob jak všechny dostat z Bradavic." oznámila jí. Žena stroze přikývla. "Co se děje?" nechápala dívka. "Bystrozoři se sem nedostanou. Ale Sirius a tvá matka prý přišli na způsob, jak se sem dostat." oznámila své babičce. Hope pochopila, na co žena myslí. Na jednu stranu jí fakt, že si pro ní její maminka přijde uklidňoval. Na tu druhou jí děsil. Pokud by Smrtijedi skutečně do Bradavic pronikli a Eleanor s ostatními se dovnitř také dostali, nepochybovala, že by Carmen zabila Nel při první příležitosti.

Celá ta válka byl jeden velký nesmysl. Někteří Smrtijedi se jí účastnili na počest svého padlého pána. Jiní toužili po moci a vládě čisté krve. Další chtěli převzít školu, aby jí mohli navštěvovat jen děti z kouzelnických rodin a ne potomci mudlů. V čele tech bláznů stála dvojčata, jež toužila po pomstě ženě, jejíž vinou skončila na dlouhá léta v Azkabanu. Eleanor vzala Carmen a jejímu bratrovi část života. Oni jí na oplátku hodlali donutit trpět. Hope to přišlo směšné. Jako kdyby se vše točilo kolem rodiny Brownových.

Společně s Minervou spěchala do přízemí. V jednom patře se však Hope zastavila. Přešla k oknu, jímž pohlédla na pozemky Bradavic. Na štít dopadalo jedno kouzlo za druhým, načež se na něm začaly objevovat praskliny. Brunetka zalapala po dechu. Profesorka Přeměňování jí objala. Ozvalo se prasknutí. Obě věděly, co to znamená. Smrtijedům už nebránilo nic v tom, aby pronikli do hradu. Během pár vteřin se chodbou rozlehl dívčí křik. Hope pohlédla do očí své babičky. Musely se rozdělit. "Hope..." nedořekla Minerva. Dívka přikývla. Rychle ženu objala a rozběhla. Běžela tak rychle, jak jen mohla. Spěchala. Dívčí křik se ozval znovu, což jí donutilo ještě přidat. V hloubi srdce cítila, že přijde pozdě. Nemohla to stihnout. Nemohla. Přesto ale pokračovala. Nemohla se vzdát. Byla už jen kousek od rohu, za nímž chodba pokračovala. Zbývalo několik metrů. Pět. Dva. Bolestný výkřik drásal dívčino srdce na kusy. A pak... Nastalo hrobové ticho.

_______________________________________

Tak nakonec stihnu dneska ještě jednu 😂💞

💋🤗💖