Dcera cizinky 3

Kapitola 9: Namyšlený Primus

V závěsu za Harrym procházela vágonem až ke kupé, ve kterém seděly její kamarádky. Brýlatý chlapec vstoupil první, uložil dívčino zavazadlo a protáhnul se kolem ní zase na chodbu. "Díky!" houkla za ním Hope těsně předtím, než zavřela dveře. Praštila sebou na sedačku, na volné místo odložila Fixovu klec. Tentokrát ovšem nechala onu kouli chlupů zavřenou. Bylo jí jasné, že by jej jen těžko cpala zase zpátky. Hlavou se opřela o sedačku a zavřela oči. Čekala, až jedna z jejích kamarádek, konkrétně Alice, začne vyprávět o tom, co zažila o prázdninách. Nic. Podezřelé ticho donutilo brunetku otevřít oči a přeměřit si obě čarodějky.

Katie s Alice si vyměnily důležité pohledy, což Hope znepokojilo ještě více. Ještě chvíli bylo ticho, které přerušila Alice. "Viděly jsme tě mluvit s Ger... Fredem?" Její tázavý tón Hope pobavil. "Mluvila jsem s Fredem."  "A?" vyzvídala černovláska. "Asi dobrý." hádala jasnovidka. "Jak jako asi?"naléhala dívka. Brunetka rozhodila rukama. "Já nevím, jasný?" se smíchem zavrtěla hlavou. "Moc jsme si toho neřekli..." "Jaký z toho máš pocit?" Hope se na Katie usmála. "Dobrý. Překvapivě dobrý." odpověděla popravdě. "To je asi fajn, ne? Nový začátek." Dívka se uchechtla. Prsty si pohrávala s konečky svých vlasů. "Moment, moment! " zarazila se při pohledu na ní černovláska. "Ty ses nechala ostříhat?!"

Dívčí křik přilákal pozornost chlapce s vlasy černými jako uhel. "Co se to tu děje?" zeptal se podrážděně hned, jak vstoupil dovnitř. Přísným pohledem přelétl přítomné dívky. Když se jeho oči zastavily na té nejmenší z nich, zaplály v nich jakési plamínky. "Hope." oslovil ji. Dívka se přes svůj odpor k němu pokusila usmát. Jakmile ovšem otevřel ústa, odhodlání být milá, jí okamžitě přešlo. "Prvně odmítáš plnit své povinnosti a teď ještě budeš narušovat ty mé?" spustil na ní. "Co prosím?" dostala ze sebe dívka. Cítila se jako malé dítě, jež je falešně obviněno. "Děláš neskutečný hluk. Měla by ses zamyslet nad tím, jak se budeš chovat. Někteří před sebou mají totiž velkou budoucnost." vypnul hrdě hruď a důležitějě na ni pohlédl. "A jiní zase ne." sjel pohledem na Katie a Alice. To už na brunetku bylo moc. Vyskočila na nohy a rukou mávla směrem k chodbě. "Tam jsou dveře." Černovláskova tvář nabrala rudou barvu. "Jsem Primus!" Hope se uchechtla. "Já vím." přitakala. "A jako takový bys měl dbát na pořádek v celém vlaku. Tady už si to vyřešil, tak pokračuj ve své cestě." Jakmile to dořekla, objevila se za Primuse dívka s blond vlasy. "Nathane, je všechno v pořádku?" zeptala se sladkým hláskem. Mladík hleděl do Hopeiných očí, v nichž se odrážela zlost. "Prozatím." odpověděl blondýnce, aniž by odvrátil poheld od Hope. "Můžeme tedy pokračovat?" Její nadšení Nebelvírky zarazilo. "Jistě." přitakal chladně chlapec. "Ještě se uvidíme." prohodil k Hope, než opustil kupé. "O tom nepochybuji." s tím zapadla do sedačky, lokty si opřela o kolena a hlavu složila do dlaní. "Tak tohle bude náročnej školní rok." vyfoukla Alice přebytečný vzduch, zatímco Katie poplácala Hope po rameni. Ta pouze zvedla palec nahoru na znamení, že je v pohodě. Nejradši by onomu Primusovi vyškrábala oči, ale to byl pouze drobný, velice nepodstatný detail.

_______________________________________

Nathan je zpět! 😁💞

Chcete dneska ještě jednu kapitolu? 🤔

💋🤗💖