Dcera cizinky 3

Kapitola 49: Nehledět na nic

Rozhlédla se po místnosti, do níž akorát vstoupila. Paní domu stála u plotny a hůlkou máchala všemi směry. Jakmile příchozí zpozorovala, hned se na ní usmála a začala se vyptávat na uplynulé měsíce, jež dívka strávila v Bradavicích. Brunetka jí však nevnímala. Její pozornost upoutala dvojice zrzků sedící u stolu. Vesele se o něčem bavila. "Co kdybychom..." vrthl do kuchyně Ron. Tehdy dvojčata vzhlédla. Jakmile jejich pohledy dopadly na drobnou jasnovidku, jeden z nich okamžitě vstal. Nejistým krokem zamířil rovnou k ní. Zastavil se pouhých několik centimetrů od ní. Pozorně si ji prohlížel. Snažil se zjistit, zda je celá. Jestli se jí za čas, co ji neviděl, nic nestalo. Potřeboval se ujistit, že je v pořádku.

Intenzita jeho pohledu se nedala vydržet. Starost, jež vyzařovala z jeho očí, dívku srážela na kolena. Málem už zapomněla, jak moc o ní chtěl Fred pečovat. Jak moc mu záleželo na tom, aby měla vše, co potřebovala. Aby jí nic nechybělo. Když se jejich pohledy setkaly, viděla v jeho očích to, čeho se bála a v co zároveň doufala. Láska, jež v nich kdysi byla, nikam nezmizela. Nevyprchala. Nejistě k ní natáhl ruku, ale těsně předtím, než se jí dotkl, si to rozmyslel. Hope po jeho dotyku toužila. Chtěla, aby to udělal. Když se k ničemu neměl, sama se toho chopila. Udělala krok vpřed, postavila se na špičky a ruce mu omotala kolem krku. Jakmile ucítila jeho ruce na svých zádech, zabořila mu obličej do ramene. Cítila jeho osobitou vůni. Dřív jí to nedocházelo, ale nikdy se necítila víc na živu a úplná než ve chvíli, kdy ji chlapec majetnicky a ochranářsky současně, tiskl k sobě.

Z dálky k ní doléhalo vrzání podlahy. Věděla, že mají obecenstvo. A to pořádné. Nehodlala se však od Freda odtáhnout. A i kdyby se o to pokusila, chlapec by ji stejně nepustil. Nechal ji odejít už několikrát. Tentokrát to už udělat nehodlal. Cítil teplo a energii, jež z ní sálaly. Nemohl se nabažit její blízkosti. Přál si ten pocit, jež cítil, když ji svíral v náručí, uchovat navždy. To, že jej obejmula sama od sebe, jej utvrzovalo v tom, že tohle bylo správné. Že ať se stalo cokoli, oni dva patřili k sobě. Její gesto mu dodalo naději, že tahle křehká a zároveň nezlomná dívka, bude zase jeho.

Všechny krásné chvíle jednou skončí. Hope prsty přejela po chlapcově krku a pomalu se od něj odtáhla. Nebránil jí. Nyní si už byl jistý, že je jen otázkou času, než ji bude mít u sebe znovu. Brunetka jej ještě jemně pohladila po tváři. Na okamžik pohlédla na jeho rty a následně rychle sklonila hlavu k zemi. Nedokázala se podívat ani na něj, ani nikoho jiného. Proto rychlým krokem vyšla z kuchyně a neomylně zamířila k domovním dveřím.

_______________________________________

Spokojení? Alespoň trošičku? 😰😂

💋🤗💖