Dcera cizinky 3

Kapitola 25: Smrtijed

Křik. Povzbuzování. Pískání. První zápas školního roku byla tady. Všichni nadšeně povzbuzovali svého favorita. Hope těkala pohledem mezi Alice, Katie a Ginny. Po chvíli se přesunula na Rona v bráně a hned potom zase na holky. Sem tam mrkla i na Harryho, jež si obhlížel hřiště. Jako kapitán nebyl úplně marný. Stále byl však mnohem, ale mnohem lepší Chytač. Havraspár nebyl špatný. Ovšem oproti minulému školními roku se lehce zhoršil. Cho Changová se snažila držet Harryho. To nebyl tak úplně špatný plán. Pokud by si chlapec všiml zlatonky, mohla jej okamžitě následovat. Drobná brunetka, jež vše sledovala z tribuny, však pochybovala, že by proti Nebelvírovi měla šanci.

Nepříjemný tlak na spánky ji donutil upřít pohled před sebe a tvrdě se kousnout do rtu. Upřímně doufala, že si nikdo nevšimne toho, že je mimo sebe. Neměla moc času nad tím přemýšlet. Během pár vteřin se její mysl odpoutala od těle a putovala zpátky v čase, vstříc nedaleké milosti. Očima těkala po temné noční obloze, na níž toho večera nezářily hvězdy. Zahalovaly je temné mraky, jež nevěstily nic dobrého. Brunetka z toho měla husí kůži. Oprávněné. Jakmile se odrtrhla od nebe, spatřila tu hrůzu, jež se udála přímo před ní. Sledovala, jak postavy s maskami na tvářích a kápí na hlavách, pochodují sem a tam. Slyšela křik lidí, cítila jejich utrpení, zoufalství, bolest. Jedno po druhém jí zasahovaly ránu do srdce. Klesla na kolena. Na zemi ležely lidské noviny s datumem. Hned věděla, kde se právě nachází. Šlo o malou vesničku, jež bývala kdysi čisté mudlovská. Tohel byl zatím nejhorší útok na lidi a kouzelníky zároveň. Mudlů však zemřeli desítky, zatímco čaroděje byl usmrcen jeden. Přesto se tahle tragédie dotkla kouzelnické společnosti mnohem více, než kdejaká jiná.

Oheň byl všude. Kouř se šířil vzduchem, až se téměř nedalo dýchat. Na nebi se vznášelo znamení zla. Brunetka si otřela zpozenou tvář. Byla k smrti vyděšená. Nedokázala pochopit, jak někdo může něco takového udělat. Jak někdo může ublížit nevinným lidem. Přesto se to stalo. S vypětím všech sil se postavila do nohy, když se těsně kolem ní někdo mihl. "Je to tvoje chyba." slyšela povědomý hlas. Otočila se. Nikde nikdo. "Je to tvoje chyba." Jediná postava, na níž byla schopna zaostřit, byla ta, jež před chvílí prošla kolem ní. "To ty za to můžeš. Je to tvoje chyba." Ta slova se dívce zarývala hluboko do paměti. Srdce se jí svíralo neskutečnou bolestí. Snažila se zjistit, kdo ona postava je. Nemohla se k ní však dostat blíž. Přišlo jí, jako kdyby se před ní schovávala. Utíkala jí. Věděla, čím je tohle dané. Ještě jí nebylo souzeno zjistit, kdo se pod maskou skrývá. S jistotou věděla, že jde o muže. Cítila z něj nenávist, zlost a černou magii. Ani na chvíli nezapochybovala. Smrtijed. Jeho identita zůstávala záhadou. Musela si počkat. Počkat, než přijde ten pravý čas. Protože až tehdy se jí vyjeví, s kým, že má tu čest. Je to tvoje chyba.

_______________________________________

Pro někoho je pozdě, pro jiného brzy, každopádně tu pro vás mám novou kapitolku 😁💖

💋🤗💖