Dcera cizinky 3

Kapitola 32: Noční debata

"Nemůžu uvěřit, že to skutečně udělal!" rozčilovala se černovlasá dívka. Po pokoji rázovala sem a tam. "Co si to vůbec dovoluje?!" vztekala se. Katie, jež se akorát vrátila z knihovny, se zamračila. "Kdo ji tak vytočil?" zeptala se, když knížky, jež si vypůjčila v knihovně, odložila na psací stůl. "Nejsem si jistá." přiznala Hope, jež si pohrávala se šněrovačkou svého šedého trička s dlouhým rukávem. Katie se zamračila při pohledu na světlé džíny, jež měla roztržené na kolenu. "Co si vyváděla?" Brunetka pohlédla na ránu na noze a mávla rukou. Natáhla se pro hůlku a pár mávnutími zacelila nejen odřené koleno, ale i své oblíbené džíny. "Seamus." odpověděla prostě. "Seamus?" opakovala po ní nechápavě Katie. "Ať mi radši neleze na oči!" mumlala Alice, jež se na okamžik zastavila u okna, aby se podívala na školní pozemky.

Brunetka si povzdychla. "Ve společenské místnosti mě pozval příští víkend do Prasinek. Tentokrát to ale nevyznělo jako přátelská schůzka." kousla se do rtu. "A pak přišel Nathan a oznámil mi, že mám večer školní trest, protože mě večer viděl, jak se plížím kolem skleníku do hradu." "To si nemůžeš dávat větší pozor?" "To je právě to!" vyjekla Hope. "Já si pozor dávala! Furt jsem se rozhlížela a toho tupce jsem nikde ani nezahlédla." zamračila se. "Pokud není jasnovidec, tak si to nedokážu vysvětlit." "Kromě toho, co dělal na pozemcích tak pozdě v noci? Netvrď mi, že tě tam sledoval." nechápala hnědovlasá Střelkyně. Hope soustředěně naklonila hkavh na stranu. "Nad tímhle jsem nepřemýšlela." přiznala. "Jo, to není žádná novinka." odfrkla si Alice.

Druhá Střelkyně se nadechla, aby hájil svou kamarádku, ale Hope zavrtěla hlavou. Věděla, že tohle nemá cenu. Alice si usmyslela, že její kamarádka dělá osudovou chybu, a že tomu nebude přihlížet. "Co budeš dělat s tím Seamusem?" zeptala se Katie opatrně. "Já..." "Tohle slyšet nepotřebuju." ozvala se Alice, ze skříně si vzala teplý svetr a vzala za kliku. "Kdyby něco, budu dole." dodala o poznání mile a už byla pryč. Hope si povzdychla. Alice jí svým chováním a poznámkami začínala pít krev. Sama se jakéhokoli náznaku vztahu děsilo. Jejím životem byl Famfrpál, což si nehodlala nechat ničím a zvláště nikým, vzít. Šla si za svým snem, jehož součástí nebyl nikdo jiný. Toužila po kariéře profesionální Střelkyně. V jejím životě pro nějakého chlapce nezabývalo místo. Dívce občas připomínala Siriuse. Naproti nim Hope toužila po pohádkové lásce, i když si už ani nedovolila doufat, že by ji někdy mohla najít. Momentálně by se spokojila s někým, kdo by ji měl rád a choval se k ní hezky.

"Měla bys jít." přerušila napjaté ticho vládnoucí v dívčím pokoji Katie. "Proč? Abych se zamilovala a další kluk mi zlomil srdce?" zeptala se se strachem v hlase. "Ne, díky. To bych si radši zlomila vaz." uchechtla se smutně. Katie zavrtěla hlavou. V očích jí jiskřilo. "Co když tvé srdce spojí a postará se o to, aby celé zůstalo už navždy?" zeptala se tak tiše, až si Hope nebyla jistá, zda se skutečně zeptala. Znělo to jako zašeptání naděje, jíž se Katie na rozdíl od své kamarádky nevzdala. Hnědovláska jí pohlédla do očí. Hope chápala, o co se Katie snaží. Ty týdny po rozchodu s Fredem byly pro ni byly těžké. Trpěla a její kamarádky s ní. V Kateiných očích měla šanci být znovu šťastná a vehementně se jí bránila. Brunetka se zhluboka nadechla. Měla pocit, že jí to dluží. Jí i sobě. A právě proto se zařekla, že to zkusí. Pomalu a rozvážně přikývla.

_______________________________________

Vím, že většině z vás se tohle nebude líbit 😁

Každopádně chystám ještě spoustu zvratů. Upřímně doufám, že to bude stát za to 😊💞

💋🤗💖