Upozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka, Cizinka 2, Dcera Cizinky a Dcery cizinky 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Sedmý ročník s sebou přináší nejen spoustu učení, ale také spoustu změn. Nejenže nový prim...
"Napíšu." "Alice..." zavrčela Hope varovně. "Slibuju." černovláska poslala své kamarádce vzdušnou pusu a už se rozběhla za svými rodiči. Hope s povzdechem zamířila za hnědovlasým mužem, jež postával kousek od přepážky. "Můžeme, pane profesore?" zeptala se jej provokativně. "Dek pokoj." zasmál se Remus, vzal svou dceru za ruku a než se Hope nadála, protáhl ji na nástupiště devět a deset. "Tati, zpomal." požádala dívka svého otce. "Nestíhám." ušklíbla se, když na ní tázavě pohlédl. "Promiň, zlatíčko. Jen už chci být doma." "To já taky. Ráda bych se toho dožila."
Rána, jež se ozvala domem, poukazovala na to, že už se zde drobná hnědovlasá žena není sama. "Mami!" vyjekla brunetka, jež se do kuchyně akorát přemístila společně s mužem obecným v saku. "Hope." Eleanor, jež stále seděla na židli, pevně objala svou dcerku, jež si jí okamžitě sedla na klín. "Jak ses měla?" vyzvídalo děvče. Když si však všimlo, že jí žena nevěnuje pozornost, vstala a ustoupila stranou. Než se nadála, byla Nel také na nohou. Třemi dlouhými kroky překonala vzdálenost, jež jí dělil od jejího muže a nechala jej, aby jí skryl ve své náruči. Byla minimálně o hlavu a půl menší než on. Hope pochybovala, že kdy její matka byla krásnější. Vždy, když měla po boku Remuse, celá se rozzářila. Pokud si někdy nebyla dívka jistá tím, že si její rodiče byli souzeni, této chvíle jí ujišťovali, že k sobě mají tak blízko, jak jen to je možné.
Úsměv na tváři ženy byl plný lásky. Když otevřela oči, mohla v ní Hope číst jako v otevřené knize. Zavrávorala. Opřela se o kuchyňskou linku, aby neupadla. Ta bolest, jíž viděla, jí přišla až příliš silná. Jako kdyby na jednou mohla cítit všechnu tu bolest, jíž si Eleanor musela projít, aby získala svůj šťastný konec. Obrátila se zády k objímající se dvojici, aby odešla do svého pokoje. "Hope." ozvala se Eleanor. Když se dívka otočila, spatřila, jak k ní její rodiče natahují každý jednu ruju. Neváhala ani vteřinu. Rozběhla se, aby se mohla zavrtat doprostřed objetí. Tohle byla ta pravá láska. Láska, jež neznala mezí. A Hope byla jejím živoucím důkazem.
"Připravená?" ujišťovala se Nel. "Ano, mami. Ptáš se vždycky." upozornila ji dívka a pomalu vstoupila do krbu. "Protože mám starost." obhajovala se žena, natahujíc k dívce krabičku s letaxem. "Vždycky se o tebe budu bát." "Já vím." přitakala dívka. Znala to. Až moc dobře. I ona se bála o ní. Hodila prášek pod sebe a vyřkla požadované místo. Následně ztratila pevnou půdu pod nohama. Popel jí štípal v nose. Potlačila nutkání si kýchnout. Jakmile se ocitla v druhém krbu, rychle z něj vystoupila. Nestála o to, aby jí jeden z jejích rodičů přistál na zádech. Rozhlédla se po obývacím pokoji. Nikde nikdo. Z vedlejší místnosti k ní doléhaly hlasy. Z hluboka se nadechla, aby si dodala odvahu a přiměla se k chůzi.
_______________________________________
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tenhle obrázek na mě vyskočil na pinterestu. Okamžitě se mi vybavila Nellie s Remem 😍😅
Prostě jsem vám ho sem musela dát! 😂
Mimochodem, co říkáte na nové covery? Lepší nebo mám raději vrátit ty staré? 🤔💞
