Dcera cizinky 3

Kapitola 78: Krev proti krvi

Eleanor se pomalu vyškrábala na nohy. Bedlivě sledovala svou příbuznou, jež se křivě usmívala. "Hope říkala, že přijdeš." ušklíbla se. "Maminka by ji přeci nikdy nechala napospas své šílené tetičce." "Co chceš, Carmen?" zeptala se Eleanor chladně. "Proč jsi tak nepříjemná?" "Proč nepřestaneš a prostě neřekneš, co chceš." navrhla Nel unaveně. Už toho měla dost. Celé ty roky co se bála, aby se jí u dveří neobjevil Smrtijed, kterého nechytili, jí vyčerpaly. Celé ty měsíce od útěku všech těch šílenců z Azkabanu. Neustále se ohlížela za sebe. Děsila se, kde na ni někdo vyskočí. Všechny ty chvíle, kdy Hope nebyla v Bradavicích. Každá vteřina mimo dům nebo Doupě jí naháněla hrůzu. O život své dcery se bála více než o ten vlastní. Chtěla to ukončit. Jednou pro vždy.

Smích, jež drásal uši se rozlehl Velkou síní. Nel si uvědomovala, že se tu nachází až příliš lidí. Jejich podoba nikomu nemohla uniknout. Věděla, že až to všechno skončí, bude toho muset hodně vysvětlovat. Teď se však potřebovala vypořádat s Carmen. "Není to jasné, něteřinko?" předvedla jí své žluté zuby. "Chci tebe. Mrtvou. Nejprve ale musíš zaplatit za všechno, co si provedla mně a mé rodině." zavrčela výhrůžně. "Tvé rodině?" povytáhla jasnovidka obočí. "Přesně tak." přitakala Carmen. "Já a Miles jsme skončili v Azkabanu. Neušetřila jsi ani Mortimera. Caren zůstala sama. Napospas celému světu!" Tentokrát to nebyla Carmen, kdo se zasmál.

Ze skupinky čarodějů a čarodějek, co do Velké síně vstoupila spolu s Fredem a Eleanor, vystoupila žena, jež byla stejně vysoká jako Carmen. Pomalým krokem došla k jasnovidce, jež byla minimálně o půl hlavy, možná dokonce o hlavu menší. Výškově se možná lišily, za to ve tváři si byly neskutečně podobné. Jako sestry. Možná spíš kopie. Lišily se pouze několika detaily. Na první pohled by je od sebe člověk rozlišil jen těžko. Caren pohlédla do očí své sestře, zatímco rukou stiskla remeno drobnější ženy. "V pořádku, Nel?" ujišťovala se. "Dopadla jsem na Freda, takže jo..." odpověděla Eleanor. Kdyby situace nebyla vážná, pravděpodobně by se tomu brunetky zasmály. Caren přikývla a klidným krokem pokračovala v cestě. Carmen z ní nespouštěla oči. Konečně se zastavila. "Nikdy jsem nebyla sama. Alespoň ne od chvíle, kdy jsi zmizela z mého života." promluvila. V jejím hlase nebyla žádná lítost. Žádný vztek. Mluvila klidně. Se svou minulostí se už dávno smířila. A to jen díky Nel.

Hůlka Smrtijedky se přesunula z Eleanor na její dceru. "Hope!" vykřikl zoufale Fred. Znovu se k ní chtěl rozběhnout, ale dívčina matka jej zastavila. "Buď tak hodný a vypadni odsud." Chlapec vzdorovitě zavrtěl hlavou. "Padej pryč, Frede." zavelela. Na chlapci bylo jasně patrné, že s jejím rozhodnutím nesouhlasí, ale přesto poslechl. Vrátil se ke dveřím a stejně jako studenti ve Velké síni, pozoroval čtveřici brunetek, jež si byly neskutečně podobné. Tři stály více méně u sebe. Dělilo je od sebe jen pár metrů. Naproti nim stála nejstarší z nich. Mezi nimi se na zemi válel mladý čaroděj, jež se akorát začal zvedat. "Mdloby na tebe." pronesla pohotově nejmladší dívka. Z její hůlky vyletěl paprsek červeného světla. Jakmile Nathana zasáhl, zhroutil se znovu k zemi. "A já si myslela, že bude užitečný." mlaskla nespokojeně Carmen. Hůlkou začala postupně mířit na jednu svou příbuznou za druhou. Zdálo se, že se nemůže rozhodnout, se kterou se utká jako s první. Ať by rozhodla jakkoli, jedno bylo už v tu chvíli jasné. Jednalo se o souboj, jež mnohé děsil více, než cokoli jiného. Krev proti krvi.