Dcera cizinky 3

Kapitola 11: Dvojčata číslo dvě

Velkou síní se ozýval křik, smích a především hovor studentů, jež se dva měsíce neviděli. Jakmile se otevřely dveře vedoucí na chodbu, všechno utichlo. V čele skupinky nových studentů kráčela profesorka McGonagallová, s jako obvykle perfektně uhlazeným drdolem. Zastavila se vedle stoličky se srolovaným pergamenem v ruce. Tak jako každý rok informovala studenty, co se bude dít. Její vnučka natahovala krk, aby co nejlépe viděla na letošní prváky. "Někdo známý?" zeptala se Katie, když jí došlo, o co se dívka snaží. "Jo. Stoneovi." "Teddy ale chodí do třetího ročníku, ne?" zamračila se Alice. "Má dva sourozence." odpověděla dívka netrpělivě.

Rukama se opřela o stůl, aby viděla na hubená dvojčata. Jedno z nich mělo zrzavé vlásky, stejně jako jejich o dva roky starší bratr, zatímco druhé blonďaté. Co ale měly společné, byly světle modré oči, zatímco ty Teddyho hnědé. Brigit se pohupovala na patách, zatímco její bratříček do ní šťouchal loktem. Děvčátko se na něj neotočilo. Pouze k němu naklonilo hlavu, aby jej lépe slyšelo. Profesorka rozbalila pergament, moudrý klobouk zvedla ze stoličky a přečetla první jméno. Hope musela zavrtět s úsměvem hlavou nadtím, že Archie za celou dobu nezavřel pusu. Neustále své sestřičce cosi našeptával a poté se tomu tiše smál. Profesorka Přeměňování se jej snažila ignorovat, ale už teď bylo nad míru jasné, že pokud se dostane do její koleje, nebude to mít chlapec snadné. S jeho povahou ovšem jasnovidka odhadovala, že on si nějakou skulinku pro lumpárny vždycky najde. Koneckonců by to nebyl první Bradavický výtržník.

"Archibald Stone." vyvolala profesorka konečně jedno z jmen, na něž její vnučka tak dlouho čekala. Zrzel se neohroženě posadil na stoličku a těsně předtím, než mu moudrý klobouk přepadl přes oči, se zazubil na své dvojče. "Nebelvír!" ozval se Velkou síní onen osudný hlas. Jakmile byl chlapeček osvobozen od klobouku, vydal se ke stolu své nové koleje. Hope neuniklo, jak svírá ruce. Drží Bridgit palce. Pomyslela si brunetka. "Bridgit Stone." pronesla Minerva klidným hlasem. Jakmile ovšem klobouk nahlas vyřkl své rozhodnutí, protočila očima. Hope bylo jasné, na co myslí. Jí totiž napadlo to samé. Dvojčata číslo dvě.

Blonďaté děvčátko seskočilo ze stoličky a během pár vteřin už se usazovalo vedle svého bratra, jež si okamžitě začal hrát s jejími vlásky. "Není to ironie?" ušklíbla se Alice, když Bridgit vyplázla na Archieho jazyk a on ji za to začal lechtat. "Co máš na mysli?" obrátila se na černovlásku Katie. "Že jedněch dvojčat se McGonagallová konečně zbavila a bum! Dostane další." Hope se uchechtla. "Bez nich to bude mít o dost jednodušší." poznamenala. "A ty těžší." Brunetka po Alice vrhla pohled, jímž jí naznačovala, aby raději držela jazyk za zuby. "No co! Ať je to jakkoli, vždycky stáli za tebou. Tys je možná ještě před dvěma rokama ignorovala, ale oni tebe rozhodně ne..." "Chudák moje svědomí." odfrkla si Hope. "Nikdy jsem je nebrala jako... Já nevím. Vždycky to byli jen dva kašpaři." dala se do vysvětlování. "Kašpaři to jsou pořád." upozornila ji Katie. "Jo, ale teď je jeden z těch kašparů..." zarazila se. Přesně věděla, jaké slovo chtěla použít. Nedokázala jej vyslovit. Už to totiž nebyla pravda. A tak větu dořekla pouze v duchu, zatímco své kamarádky nechala, aby si to domyslely. Můj...

_______________________________________

Omlouvám se za svou neaktivitu... 😶

Nestíhala jsem a obávám se, že další dva dny na tom budu stejně... 😟

💋🤗💖