Dcera cizinky 3

Kapitola 89: Čas

Hudba se rozléhala zahradou, když drobná dívka vyšla z domu, šaty barvy slonovinové kosti se leskly v záři měsíce. Jakmile vstoupila do stanu, přitáhla k sobě několik pohledů plných zájmu. Ovšem jen na chvíli. Toho dne nebyla tou nejkrásnější dívkou v sále. Tato pocta patřila Fleur Weasleyové, novomanželce Billa Weasleyho. Pro dva hosty však tou nejkrásnější byla. Prvním z nich byl mladší bratr muže, jež se toho dne oženil. Druhým byla hnědovlasá žena, pro níž Hope vždy byla tou nejkrásnější dívkou na světě. A naopak Eleanor byla tou nejkrásnější ženou, jakou kdy spatřila ona drobná brunetka. Jen dvě ženy se totiž mohou podívat jedna druhé do očí a myslet, že ta druha je ta nejkrásnější. Matka a dcera.

Ten večer však nebyl ani o jedné z nich. Byl o Fleur a Billovi. Dvou mladých čarodějích, kteří jeden v druhém našli oporu a pochopení. To jim patřil ten den. Drobná dívka se protáhla mezi hosty, jež pozorovali tančící novomanžele a další páry na parketu, aby se dostala ke svému příteli. Než tak stačila udělat, popadl ji kdosi za ruku a za pas, a už jí přiměl k tanci. "Charlie!" vyjekla zaskočeně. "Vypadáš dokonale." zazubil se na ní jmenovaný. Absolutně nerozuměla tomu, jak někdo s tak dokonalým úsměvem může být stále sám. "Děkuji. Vy taky, pane." usmála se. "Ale pravá bílá by ti slušela víc." prohodil jen tak mimochodem. Dívka vytřeštila oči. "Doufám, že nevíš něco, co já ne." měla co dělat, aby se jí netřásl hlas. "A kdyby ano?" zeptal se tajemně. "Co bys dělala, kdyby tě Fred teď požádal o ruku?" Na to měla jasnou odpověď. Alespoň si to myslela.

Když se na to teď Charlie zeptal, nebyla si jistá tím, zda by to bylo opravdu tak strašné, jak si předtím myslela. Najednou se jí to nezdálo tak šílené, jako před pár měsíci. Teď jí to spíš přišlo... Přirozené? Možná by to bylo předčasné, ale co na tom bylo? Carmen i Roxy po sobě po své smrti obě zanechali zlomená srdce. A to nejen svých přátel a rodiny, ale i mužů, jež si nestačily vzít. Častokrát odkládáme věci na dobu neurčitou. Problém není v tom, že bychom se jich báli. Je v tom, že si myslíme, že máme čas. Jenže tak to častokrát není.

Její mlčení donutilo Charlieho se něžně usmát. "Tak?" chtěl vědět. Hope se smíchem pokroutila hlavou. "Ano. Řekla bych ano." najendou toho měla tolik, co by Fredovi chtěla říct. Charlie se vševědoucně usmál, načež jí navedl do otočky. "To jsem rád." ozval se za ní hlas, jež jí donutil strnout v pohybu. Ani si nevšimla, že hudba přestala hrát. Ani toho, že se veškerá pozornost upírá na ni a mladíka, jež před ní klečel s krabičkou v ruce a doufal, že se rozhodne svůj život spojit s tím jeho. Pohlédla do jeho očí a najednou... Všechna ta slova, která mu chtěla říct, byla pryč. Nebylo divu. Tohle nečekala. A nebyla jediná. Kdyby se rozhlédla kolem, všimla by si dojetí v očích Molly, jež za ruku držela Fleur. Jak se zdálo nakonec přeci jen dokázaly najít společnou řeč. Eleanor si ústa zakrývala dlani, přičemž se tiskla ke svému manželovi. George se spokojeně usmíval, kolem ramen objímal Angelinu, jež nevypadala nijak překvapeně.

A bylo toho víc. Ona však nebyla schopna vnímat nic jiného, než Fredův nejistý úsměv. "Hope Roxanne Lupinová. Zažila sis toho se mnou, za ty roky co se známe, hodně." začal třesoucím se hlasem. "Viděla si mě v těch nejlepších i nejtěžších chvílích. A přesto, že občas si ani nevěděla, že jsi moje skála, byla si jí." Oči se jí leskly. Věděla, že nebude trvat dlouho a naplno se rozbrečí. "Vždycky jsi mi byla blízká a co si pamatuju, tak jsem tě miloval." odmlčel se. "Vím, že všechny moje žertíky a provokace... Že tě to všechno neskutečně rozčiluje." "Ani nevíš jak moc." dostala ze sebe. Fred se usmál. Stanem to zašumělo. "Miluješ to. Možná ti to někdy vadí, ale miluješ to. Miluješ mě." řekl nejistě a na okamžik sklonil pohled k zemi. Na to neměla co namítnout. Skutečně jej milovala. Přikývla. Chlapec se nadechl, aby sebral všechnu odvahu, jež mu zbývala. "A proto se tě ptám. Vezmeš si mě?"

_______________________________________

Tak co na to říkáte? 💞

💋🤗💖