Dcera cizinky 3

Kapitola 35: Uprostřed

"Takže je to pravda?" povytáhla obočí brýlatý chlapec. "Vážně ses rozhoupala a dala se dohromady se Seamusem?" Hope okamžitě zpozorněla. "Jestli mi hodlá jeden z vás dát přednášku o tom, jak velkou chybu dělám, tak vám ušetřím námahu. Už se o to postarala Alice a táta." Hnědovlasá dívka se zasmála. "Vážně se ti to pokoušeli rozmluvit?" zavrtěla Hermiona nechápavě hlavou. "Tak nějak." odtušila Hope. "Asi mají pocit, že si tím zavřu dveře s Fredovým jménem." pokrčila rameny. Usrkla ze své sklendy džus a pohlédla do smaragdových očí svého kamaráda. Harry ji zkoumavě pozoroval. "Co když mají pravdu?" Dívka zavrtěla hlavou. "A já si říkala, že alespoň ty bys mohl mít částečně pochopení." uchechtla se. "Co když ses tím románkem s Cho připravil o Ginny?"

Tmavovlásek se málem udusil toustem. "Ginny?" "Přesně tak, Harry. Slyšel si dobře." odvětila klidně dívka. Hermiona je se smíchem pozorovala. Tahle scéna ji očividně bavila. "Nevím... Nevím, o čem to mluvíš." "Samozřejmě." uchechtla se jasnovidka. "Hope..." "Harry, jsi průhledný, jako sklo." upozornila jej. Chlapec se nadechl, aby jí odporoval, ale nakonec se rozhodl mlčet. Tehdy do jejich rozhovoru zasáhla Hermiona. "Není sám." K tomu neměla Hope co namítnout. Ani se nenamáhala předstírat, že veškeré její city k Fredovi vyprchaly. Nemělo to cenu. Lhala by nejen ostatním, ale i sama sobě. "Jsme to ale trojka." poznamenala hořce, přičemž pohladila po hlavě sovičku, jež akorát přistála naproti ní. "Eleanor?" "Jo, mamka." odpověděla na chlapcovu otázku. Převzala si od sovičky dopis a nechala ji letět dál.

Dopis odložila na stůl a svůj pohled stočila ke dveřím. Do Velké síně akorát vešel zrzavý chlapec. V tu chvíli Hermiona vyskočila na nohy a bez jediného slova zamířila pryč. Zřejmě ani netušila, kam půjde. Prostě jen potřebovala co nejrychleji zmizet. Když procházela kolem zrzavého chlapce, sklonila hlavu k zemi. Ron se po ní otočil se smutkem v očích, jež ovšem po pár vteřinách zmizel. Na jeho tváři se usadil sebevědomí úsměv, s nímž zamířil za svým nejlepším kamarádem. Zastavil jej až hlas dívky, jež na něj mávala, aby se šel posadit k ní. Ron stále ještě upíral své oči na Harryho, když si tiše povzdychnul. Hope ho bylo téměř až líto. Vypadal ztraceně. Dívka se neubránila zklamání, když dal zrzek přednost Levanduli před Harrym.

Brýlatý chlapec složil hlavu do dlaní. Hope mu povzbudivě položila ruku na rameno. "Už toho mám dost." zamumlal Harry. "Přijdu si jako spojka. Hermiona s Ronem v podstatě nemluví. On se chová jako blázen a já..." odmlčel se. "Nevíš jak dál." pochopila dívka. Tomuhle naprosto rozuměla. Nestála sice mezi svými kamarádkami, za to se ale ocitla mezi dvěma chlapci. Sama pořádně netušila jak dál. Trápilo ji, že Harrymu nemůže pomoci. Jak by taky mohla? Nedokázala si poradit ani se svými problémy... Očima přelétla po obálce, jež jí přinesla sova. Otevřela obálku a vytáhla z ní úhledně složený pergamen.

Moje milovaná Hope,

V poslední době je to jedna velká novinka za druhou... Už se nemůžu dočkat, až tě budu mít zase u sebe. Chybíš mi, holčičko moje.

Remus mi psal, že se ti stále nepodařilo vyvolat patrona... Napadlo tě někdy, že to není jen tím, že se nedokážeš soustředit, vybrat perfektní vzpomínku, ale že na tom má možná také podíl tvůj strach? Vím, že je občas těžké s ním bojovat, ale vzdát se není řešením.

Problémům je lepší čelit rovnou. Časem by ti totiž mohly přerůst přes hlavu...

Na Vánoce jsme pozváni k Weasleyovým. Doufám, že nebudeš proti. Na nádraží jsi byla statečná. Vydrž! Časem to bude snazší.

Stýská se mi po vás!

S láskou,
Máma.

Dívka nad dopisem zavrtěla hlavou. Už si začínala zvykat, že ne všem radám a myšlenkám své matky rozumí. Přišlo jí, že tohle byl jeden ze společných znaků jasnovidek. Lidé vás občas nechápali a vy jste jim to nedokázali vysvětlit, protože jste se sami v sobě nevyznali.