Dcera cizinky 3

Kapitola 7: Žádost a balení

Bílá oblaka skrývala pergamen, jež byl z jedné strany celý popsaný. To drobnou jasnovidku překvapilo. Vždycky šlo jen o pár slov. Jen zmínka, že je černovlasá dívka v pořádku a napíše více hned, jak to bude možné. Jak se zdálo, ten čas přišel.

Nejdražší Hope,

Právě mi skončil další trénink. Jsem vyčerpaná, ale stěžovat si rozhodně nemůžu. Chybíš mi. Stejně tak i Katie a Alice. Je zvláštní být od vás po těch šesti letech a vědět, že se ještě nějakou tu dobu neuvidíme. Napadlo mě, že bychom se mohly sejít, až budete mít vánoční prázdniny. Jen nevím, jestli neplánujete zůstat v Bradavicích, když je to ten poslední rok...

Neměla zatím čas se tě zeptat, ale... Co se stalo v Doupěti? Psal mi George, že k nim letos nechceš přijet na poslední týden prázdnin. Jako kdyby jsme se vrátili v čase, že? Hope, chápu, že jsi naštvaná. Vím, jak moc ti ublížilo, že ti neřekl pravdu, ale z toho, co mi psal George... Fred ti nechtěl ublížit...

Dívka se smutně uchechtla. Ale ublížil. A to je ten problém. Očima dál těkala po dopise.

Nemám právo ti říkat, co bys měla udělat. Jen se na to zkus podívat z jeho pohledu, dobře?

Ta žádost, o níž jsem ti psala na posledy, neprošla. Je mi to líto, ale nepustí mě dřív. Nebudu se s vámi moc rozloučit, a tak vám alespoň přeju hodně štěstí. Drž se. Pokud se Primuse stane ten, kdo si myslím, nebudete to mít snadné...

Myslíš, že bych tě mohla o něco požádat?

Kdyby jí nevyhověla, co by to byla za kamarádku? Na kus pergamenu krasopisně napsala odpověď, kterou následně strčila do obálky, jíž zalepila. Připevnila ji k nožce obrovské sovy, jež přinesla Angelinin dopis. Sova se vznesla do vzduchu a pokoj opustila stejnou cestou, jakou se dostala dovnitř. Klepání na dveře donutilo dívku odtrhnout pohled od vzdalující se tečky na obloze. "Připravená?" nakoukla do pokoje Eleanor. "Ne." odpověděla upřímně dívka. Posadila se na podlahu vedle otevřeného kufru, jež byl stále ještě prázdný. Do balení se rozhodla pustit už před třemi hodinami a jediné, co zvládla, bylo vyndat učebnice z předešlého školního roku a uložit je do knihovny.

Nyní seděla na zemi a přehrabovala se ve šperkovnici všemi svými řetízky, náušnicemi, prstýnky a náramky. Čarodějka, jež do této chvíle stála mezi dveřmi, vstoupila do pokoje. Otevřela skříň a začala se probírat jejím obsahem. Trička naskládala do komínku, jež následně vložila do ohromného kufru. "Psala si už Fredovi?" Ani ji nepřekvapilo, že se nedočkala odpovědi. Její dcera byla absolutně mimo. Její tělo se nacházelo v oné místnosti, avšak mysl nikoli. Ta byla na míle vzdálená. V našedlém tričku s dalmatinem, džínových kraťasech a vlasami zapletenými do dvou copů, připomínala Nel tu malou holčičku, jež se těšila na svůj první rok v Bradavicích. Tolik věcí se od té doby změnilo. Hope vyrostla. Dospěla. Stala se z ní samostatná slečna, která dokázala bojovat za to, co chtěla. Problém nastal ve chvíli, kdy si nebyla jistá po čem vlastně touží. V tu chvíli se zasekla na místě a nebyla schopná se pohnout dál. Eleanor věděla, že jí nemůže nijak pomoc, ani poradit. Proto se posadila za ní a ze zadu ji objala. Dívka automaticky položila své ruce na její a více se k ní přitiskla. Nechala se objímat a šeptat si do ucha plány na Vánoční prázdniny. K její radosti tentokrát nezahrnovaly Weasleyovi. Na jednu stranu jí to bylo líto, na tu druhou byla Nel vděčná. Ta jako každá matka chtěla pro svou dceru jen to nejlepší. Ať to stálo cokoli.

_______________________________________

U minulého dílu Cizinky jsem vám v jedné kaoitole nabízela speciál (kratší dodatek) o jedné z postav tohoto příběhu. 🙂

Nebylo tam tehdy mnoho komentářů, a tak se vás raději ještě jednou ptám, o jaké postavě byste četli nejraději 🤔 (Prozatím je to jednohlasně Heather) Určitě mi dejte vědět do komentářů 😉💞

💋🤗💖