Srdce drobné dívky tlouklo jako o život. Kolik toho slyšel? Proběhlo jí hlavou při pohledu na chlapce s pískovými vlasy. Věděla, že mu bude muset říct pravdu. Nebyla na to však připravená. Podle výrazu jeho tváře pochopila, že slyšel víc než dost. Odvrátil od ní pohled smutných očí, otočil se k ní zády a pokračoval vágonem dál. "Do háje..." zanadávala drobná jasnovidka. Vyskočila na nohy a vyběhla z kupé. Během chvíle jej dohnala. Neutíkal před ní. Jen si přál dostat se někam pryč. Váhavě mu položila ruku na rameno, cítila, jak se napnul. Zastavil se. Zůstal k ní stát zády. Brunetka se kolem něj protáhla, aby mu viděla do tváře. "Já..." víc ze sebe nedostala.
Chlapec zavrtěl hlavou. Chtěl pokračovat v cestě, ale Hope jej zastavila. Chytila jej za ruku a pomalu se nadechla. "Já... Omlouvám se. Chtěla jsem ti to říct..." "Já vím." natáhl ruku, aby jí pohladil po vlasech. Nechala se. "Jsem za tebe rád." ujistil. "Od začátku jsem věděl, že k němu pořád něco cítíš." "Seamusi..." "To je v pořádku." pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo. "Říkal jsem si, že se to možná změní, že se možná časem zamiluješ do mě, ale..." povzdychnul si. "Asi to tak nemělo být." Brunetka se cítila provinile. Nikdy mu neměla dávat naději, že by to mezi nimi mohlo fungovat. Dosáhla jen toho, že mu ublížila. A to si nepřála.
Výraz v jeho tváři ji mučil. Vidět jej nešťastného, zlomeného... Bylo toho na ní příliš. Zvláště když věděla, že je to kvůli ní. Mohla za to ona. Nikdo jiný. "Vážně mě to mrzí." Seamus přikývl. "Neomlouvej se. Hlavně, jestli jsi šťastná. Na tom záleží." objal ji. Cítila, jak vdechnul její vůni. Než kolem něj stačila omotat své ruce, pustil ji. Něžně ji políbil na tvář, a pak se odtáhnul. "Jsem šťastný za tebe. Jen bych si přál, abych tě dokázal přestat miloval." s tím sklonil pohled k zemi. Obešel ji a ona mu nebránila. Nemohla. Jeho slova ji zaskočila nepřipravenou. Dalo se na to vůbec připravit?
Když jej viděla, jak se od ní vzdaloval, cítila se slabá, naprosto bez energie. Byla vyčerpaná. Přišla si jako špatný člověk. Ublížila chlapci, jehož měla upřímně ráda. Milovat jej však nedokázala. Vzpomněla si na slova, jež jí řekla matky, když jí poradila, aby to Seamusovi řekla dřív, než se to dozví od někoho jiného. "Zlatíčko, lámat lidem srdce není snadné. Zvlášť, když ti na nich záleží."
_______________________________________
Včera jsem věnovala trochu času dorozvržení příběhu. Zatím to vypadá, že se zastavím na kapitole 90 😅😂
💋🤗💖
ČTEŠ
Dcera cizinky 3
Hayran KurguUpozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka, Cizinka 2, Dcera Cizinky a Dcery cizinky 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí). Sedmý ročník s sebou přináší nejen spoustu učení, ale také spoustu změn. Nejenže nový prim...
