Dcera cizinky 3

Kapitola 75: Je to tvoje chyba

Na dalším rozcestí zahnula doprava. A tam ho spatřila. Smrtijed. Pomyslela si. Byl jich plný hrad a ona se přesto děsila jen jednoho jediného. A to právě tohoto. Postava k ní vzhlédla. Tvář zakrytá maskou byla Hope stále tajemstvím. Jejich pohledy se setkaly. Dívce předběhl mráz po zádech. Muž udělal krok jejím směrem. Brunetka se k němu okamžitě otočila zády a rozběhla se. Za sebou slyšela kroky. V žádném případě se však nehodlala otáčet. Aniž by přemýšlela nad tím, kam běží, pokračovala dál. Nemohla rozumně přemýšlet. Příliš se bála. Hrudník měla sevřený strachy, znovu jí pálilo v plicích. Jediné, co se jí honilo hlavou, bylo to, že musí pryč a hodně rychle.

Sem tam se kolem ní mihla nějaká postava zahalená v plášti. Bylo jí jasné, že jde o další Smrtijedy. Čemu nerozuměla bylo to, že oni si jí nevšímaly. Ani jediný z nich na ní nevyslal žádné kouzlo. Nechali ji utíkat. Zřejmě si byli jistí, že až vyjde slunce, bude mrtvá. Obávala se, že mají pravdu. Zbývalo pár kroků. Už jen pár kroků a byla by u svého cíle. V plné rychlosti proběhla otevřenými dveřmi. Když se rozhlédla kolem, zbledla. Ne... Proběhlo jí hlavou. Mělo jí dojít, že poběží sem. Všechny cesty sem v podstatě vedly. Rukou si zakryla ústa, aby zděšeně nevykřikla. Ve Velké síbi hledala útočiště většina studentů a ona sem zavedla Smrtijeda. Slyšela zděšené výkřiky. Věděla přesně, co se děje. Pomalu se proto otočila ke dveřím.

Pomalým, elegantím krokem dovnitř vstoupila postava. Mužská. Tvář skrytou pod maskou. Nyní už si byla jistá, kdo se pod maskou skrývá. Znala jej. Věděla to. Dřív si nechtěla připustit, že by je zrovna on mohl zradit. Dávalo to však smysl. O nepřítomnosti Brumbála vědělo dopředu jen pár lidí. "Je to tvoje chyba." Hope ztuhla. Bylo to tu. "To ty za to můžeš. Je to tvoje chyba." nekřičel. Naopak. Šeptal tak tiše, až ji zarazilo, že jej tak dobře slyší. Jeho slova ji děsila. Otřásla jí až do morků kostí. Při vidinách měla pocit, jako kdyby se jednalo o předzvěst jejího osudu. Nespletla se.

Se strachem v očích hleděla na postavu, jež na ní namířila hůlkou. Viděla ji otevírat ústa, avšak žádná slova z nich nevyšla. Hůlka se pomalu začala přesouvat. Zastavila se až na malé, copaté holčičce. Hope ztuhla. Bridgit. Proběhlo jí hlavou. Zděšeně udělala krok stranou, aby hrot hůlky znovu mířil na ní. "Jak statečné." ocenil Smrtijed. Dívka hrdě vystrčila bradu. "Vždycky taková byla." Ozval se smích, při němž si někteří začali zakrývat uši. "Jako její ctihodná matka." Brunetka se tvrdě kousnula do rtu. Vedle Smrtijeda se postavila o něco nižší žena. Rukou stiskla rameno muže a zákeřně se usmála na svou příbuznou. "Jak se má moje neteř?" zapěla. "Proč se jí nezeptáš sama?" odvětila dívka. Žena ztuhla. Rychle se však vzpamatovala. "Žertuješ. Není tu." Hope pokrčila rameny. "Přijde pozdě. Jako obvykle. Až se sem dostane, budeš už mrtvá." začala se hystericky smát. Muž, o něhož se opírala, zhuseně odstoupil. Možná se přidal k Smrtijedům, ale přesto ji nemohl vystát. Hope se mu nedivila. Carmen představovala tu nejhorší čarodějku, s níž měla kdy tu čest se setkat.

_______________________________________

Patnáct kapitol do konce! 😶🤧

(Dnes už šestá kapitola 😁)

💋🤗💖