Dcera cizinky 3

Kapitola 67: Totální blázni!

Drobná dívka nervózně poposedávala na židli ve Velké síni. Už od rána byla jako na jehlách. Neustále se vrtěla, ohlížela se za sebe. Byla nervózní z každého stínu a hlasitějšího zvuku. Mělo to jeden jediný důvod. Očekávala přicházející vidinu. Ta se vždy přiblížila, ale těsně předtím než ji Hope stačila zachytit, zase zmizela. Byla pryč. Ale ne úplně. Brunetka mohla cítit její přítomnost, jako kdyby se zhmotnila. Stále se snažila onu vidinu vyvolat, přitáhnout ji k sobě, propadnout a už nepustit. Čím více se o to snažila, tím horší to bylo.

Frustrovaně napíchla na vidličku kus bramboru. Než si jej stačila vložit do úst, vidlička jí vyletěla z ruky, prolétla Velkou síní a na druhé straně narazila do stěny. Hope se s povzdechem otočila na dívku, jež ji o několik centimetrů převyšovala. "Co blbneš?" Brunetka se ušklíbla. "Co já blbnu?" zeptala se s povytaženým obočím. "To tys mi právě ukradla kus oběda. Ne já tobě." upozornila zrzku, jež před ní stála s nasupělým výrazem a rukama zkříženýma na prsou. "Psal mi Fred." pronesla, jako kdyby Hope mělo být jasné, o co jí jde. A také že bylo. "Fajn. O co přesně ti jde, Ginny?" "Chci abys to napravila." odpověděla dívka prostě. "Mám mu napsat, že ho miluju? To bys chtěla?" Zrzka zaraženě přikývla. "Klidně se na mě zlob, Ginny. Ale to nemůžu. Možná mi to neuvěříš, ale snažím se ho tím chránit." sáhla po čisté vidličce. Ani se jí nestačila dotknout a už byla pryč jako ta předchozí. "Dobrá." odfrkla si Hope a vstala od stolu. "Fred psal, že si to myslí. Že máš pocit, že mu něco hrozí, a že bez tebe mu bude líp." "Lépe bych to neřekla." "To je ale kravina!" vyjekla zrzka. Vždycky byla se vším rychle hotová. "Oba jste totální blázni! Nejprve se rozejdete a když máme všichni naději, že už to bude zase dobré..." Brunetka jí povzbudivě poplácala po rameni. "Možná se víc soustřeď na své štěstí. Ne na naše." doporučila jí, načež opustila Velkou síň.

Nepotřebovala přednášku od dívky, která sama nebyla schopná říct chlapci, kterého milovala několik let, že pro ní hodně znamená. Bála se, že by jej tím mohla ztratit. V čem se tedy od Ginny Hope tak moc lišila? Ani jedna z nich nechtěla přijít o osobu, kterou z celého srdce milovala. To ale Ginny nemohla vědět. Po nocích jí netrápily vidiny, jež by jí děsily do korku kostí. Jí ne.

Když se toho dne dostala drobná brunetka konečně do svého pokoje, využila volné koupelny. Dopřála svému tělu dlouhou, teplou sprchu. Doufala, že se jí uvolní napnuté svalstvo. To se však nestalo. Strach mu to nedovolil. Nechala poslední kapky stéct po jejím nahém těle, načež opustila sprchu a zabalila se do hebké osušky. Otřela si mokrou tvář, vysušila vlasy a následně se vrátila do pokoje, kde se převlékla do pyžama. Z pod postele vytáhla Fixe, přičemž na něj musela použít trochu té hrubé síly. Kocourek se zdál vyděšený a jeho panička na tom nebyla jinak. Něco deštivého se blížilo. Všichni to cítili. Ve chvíli, kdy se uložila i s kocourem v náručí ke spánku, jí zachvátila nepříjemná a současně spásná myšlenka. Brzy bude po všem.