Dcera cizinky 3

Kapitola 87: Šišla a baculka

Křik se nesl zahradou. Hope zmateně vyběhla z domu. A nebyla jediná. Všichni Weasleyovi a jejich nejbližší spěchali na zahradu, kde stála dvojice žen. Mladší z nich stála z bradou vzdorovitě vystrčenou. Tvářila se uraženě. Zrzavá žena na ní povýšeně hleděla. Tohle brunetce k oné baculce příliš nesedělo. Nechápalo, co se mezi nimi zase stalo. "To ssi o mně oprávdu mysslíté?" znělo to plačtivě a zároveň rozhněvaně. "Žže ho nemilují?" v očích se jí leskly vzteky. Zrzavá žena její slova nevyvrátila. Blondýnka pochopila. "Pák tu nemám cco dělat." s tím se k baculce obrátila zády. Rozběhla se k domu. Její milý zamířil za ní. Když mu však zabouchla dveře před nosem, otočil se na svou matku se zdviženým prstem. "Tohle si neměla." upozornil.

Hope tomu nerozuměla. Nebyla sama. "Co se stalo?" zeptala se Eleanor Molly. Ta s hrůzou hleděla na Doupě. Nedostala ze sebe jediné slovo. Mladá jasnovidka přelétla pohledem přítomné. "Hope." oslovil jí její přítel s prosbou v očích. Brunetka si povzdychla, vytáhla se na špičky a políbila zrzka na tvář. "Mrknu na ně." přislíbila. Vydala se domu s úmyslem najít mladé snoubence. Netrvalo dlouho a skutečně se jí to podařilo. Problém byl v tom, že zatímco ona se ocitla na chodbě s Billem, Fleur se zamkla v jeho pokoji. "Fleur, prosím." zaklepal na dveře. Nic. Hope viděla zoufalství v jeho očích. Cítila tu chuť tlouci do dveří tak dlouho, dokud nepovolí. Určitě ho napadlo, že by je mohl zničit kouzlem. Onu možnost však zamítl. Fleur působila tvrdě a nezlomně a on s ní přesto zacházel jako s křehkou panenkou.

Opět několikrát praštil pěstí do dveří. Brunetka zavrtěla hlavou. Pokud blondýnka nechtěla otevřít, rozhodně by ji k tomu nedonutil bušením na dveře. Vzala jej za ruku a odstrčila od dveří. "Fleur?" oslovila blondýnku jemně. "Pustíš mě, prosím, dovnitř?" požádala ji. "Jssi ssáma?" zajímalo ji. Hope mávla na Billa, aby koukal zmizet. Sice se mu to ani trochu nelíbilo, ale nakonec poslechl. "Už ano." Ozvaly se kroky. A pak bylo ticho.

Cvaknutí zámku přineslo brunetce úlevu. Vzala za kliku, otevřela dveře a proklouzla dovnitř. Nezapomněla za sebou zamknout. S něhou v očích se obrátila na čarodějku, jež se vrhla ke skříni. Balila. "Proč to děláš?" zeptala se brunetka. "Próč? Protošše mě tu Molly nechcce." oznámila jí. "Zbytečně se namáháš." upozornila ji Hope. "Stejně Doupě neopustíš." tím si byla jistá. "Mysslíš ssi, že mě Bill nepusstí?" ustala v pohybu. Brunetka pokroutila hlavou. "To taky. Ale hlavně neodejdeš, protože to nedokážeš udělat. Nedokážeš Billa opustit." "Jssi nějaká chytrá." odsekla blondýnka. Ze skříně vytáhla další šaty a úhledně je pokládala do kufru. Kdyby skutečně chtěla co nejrychleji zmizet, použila by hůlku. Hope si odfrkla. "Tohle není o chytrosti." Jejich oči se střetly. "Taky bych nedokázala od Freda odejít." "Užž si to jednou udělala." připomněla jí francouzka. Brunetka se zasmála. "Máš pravdu." přitakala. "A byla to ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělala."