Dcera cizinky 3

Kapitola 52: Vánoční překvapení

"Nechápu, proč nás tak brzy ráno táhnou do Příčné ulice." postěžovala si Ginny. Čepici si stáhla více do čela a rukou jež měla schovanou v pletené rukavici, si propletla prsty se svou hnědovlasou kamarádkou, aby se jí v davu lidí neztratila. Jak se ukázalo, Příčná ulice byla plná opozdilců, jež ještě neměli všechny dárky. "Chtějí nám ukázat to jejich překvápko." broukla brunetka jež se rozhlížela kolem sebe. Milovala atmosféru vánoc, jež na ní sálala že všech obchůdků. "Hope?" "Hm?" pohlédla před sebe na zrzavého chlapce, jež k ní natahoval ruku. Bez zaváhání se pustila jeho sestry a propletla si prsty s ním. Nechala se zavést do před budovu, jež zvenku vypadala poněkud obyčejně. "Na tom ještě pracujeme." ujistil ji chlapec, načež jí zavedl hlavními dveřmi dovnitř. Hope nestačila zírat.

Police byly plné všemožných výtvorů, na nichž dvojčata musela pracovat roky. Četla si popisky u předmětů, prsty přejížděla po těch, jež jí nepřišly nijak nebezpečné. "Páni." vydechla okouzleně. Tohle místo mělo své kouzlo. Kouzlo, jež se jí vpíjelo pod kůži, získávalo si místo v jejím srdci. Přišlo jí, jako kdyby se ocitla na místě, kde se odehrávají zázraky. "Líbí?" zašeptal jí chlapec těsně u ucha. Dívce naskočila husí kůže. Přikývla. "Freddie? Ukážeš Hope zbytek? Já tu provedu ostatní." "Jasně." souhlasil Fred se svým dvojčtem. Chytnul brunetku za ruku a už ji táhl hlouběji do obchodu.

"Kde to jsme?" nakrčila dívka obočí, když se ocitla v místnosti, jež se zdála jaksi nepřístupná. "Naše dílna." odpověděl prostě zrzk. Posadil se na zem ke krabici jakýchsi keksů. Hope se ještě rozhlížela kolem sebe. Mohlo jí napadnout, že právě tady tvoří ty své zázraky. Všude se válely různé kusy surovin, nedodělky, ampulky a další věci, jejichž využití dívka neznala. Sundala si kabát, odhodila jej na jedno z křesel, jež stalo u stěny a posadila se těsně vedle Freda. Přitáhla si k tělu strakatý svetr. Aby zakryla poměrně hluboký výstřih tílka. "Stydíš se?" zaculil se na ní zrzek. Hope se ušklíbla a lehce jej šťouchla do ramene. "Dávej si pozor na slova, bratříčku. Mluvíš se zadanou slečnou." nakouknul do místnosti George se škodolibým úsměvem. "Ta moje alespoň nelítá po celý rok na koštěti Merlinvíkde." oplatil mu Fred a poplácal na místo vedle sebe.

Drobná Nebelvírka pozorovala, jak k nim George míří. Po cestě z jedné poličky popadl barevnou krabici a vzal ji s sebou. Fred si mezitím přitáhl Hope blíž k sobě. Seděla mezi jeho pokrčenýma nohama, hlavu natočila na stranu, aby se svými rty lehce otřela o jeho. "Já chci taky!" ozval se druhý zrzek, když se posadil těsně vedle nich. Trojice mladých lidí se zasmála, načež George z krabice podal Hope lesklou kartičku. "Poukázka?" povytáhla nechápavě obočí. "Do Kratochvilných a kouzelnických kejklí." přikývl hrdě Fred. "Do čeho?" zeptala se Hope nechápavě. Zrzci si vyměnily pohled, z nějž sálala radost a vzájemná hrdost. Hope z toho byla lehce dojatá. Jejich bratrské pouto vždycky obdivovala. "Do naše obchodu." pronesli současně, přičemž rozmáchli rukama, až jeden z nich shodil nejbližší sloup z krabic.