Mrtvá dívka

She is crying?

„Těstoviny dáme do trouby na sto osmdesát stupňů a pečeme dozlatova," přečetla jsem tiše se skleněnou nádobou plnou těstovin v rukách. Po očku jsem zkontrolovala, zda Gavin sedí na svém místě a když jsem si všimla, že se pořád cpe kouskem placky, kterou jsem mu před jídlem dovolila, spokojeně jsem se usmála. Sehnula jsem se k troubě, kterou jsem následně otevřela. Zaraženě jsem nakrčila čelo a nádobu položila zpět na linku. Z trouby jsem vytáhla trenýrky se spider-manem a nechápavě se otočila na Gavina. „Co je to?" optala jsem se kluka, který se snažil zadržet smích, držíc mezi dvěma prsty malé trenýrky, které mohly patřit jedině jemu.

„Nevím, asi nová utěrka." Modrooký prcek upustil kousek placky na talířek a začal se hlasitě řehtat. Podrážděně jsem vyzdvihla pravé obočí, načež si dala ruce v bok. „Víš, že kdybych tu troubu zapnula, než bych se do ní podívala, mohlo by tu začít hořet?"

Gavin se stále svíjel na židli v křečích od smíchu a moje poznámka ho nijak očividně nerozhodila. Ruku, ve které jsem držela trenýrky, jsem napřáhla a vší silou je hodila po smějícím se děcku, kterému následně přistály na hlavě. „Heej," postěžoval si, načež si z hlavy sundal trencle se spider-manem.

„Tohle už nedělej," napomenula jsem ho s překříženýma rukama na hrudi a varovně ho sjela pohledem.

„Dustin měl pravdu," prohodil vážně a do pusy si dal poslední sousto.

„Pravdu?" optala jsem se nechápavě, zatímco jsem dala předehřívat teď už prázdnou troubu.

Souhlasně přikývl. „Říkal, že se neumíš bavit."

Jak o mě něco takového ten imbecil mohl říct? Vždyť mě nezná, nemůže vědět, jak se chovám. Já o něm s jistotou můžu říct, že je arogantní egocentrista, protože to tak je. Ale já upjatá nejsem! Naštvaně jsem zavrtěla hlavou. Otočila jsem se zpět k lince, abych mohla těstoviny dát do trouby.

„To není pravda," namítla jsem, zatímco jsem přešla ke stolu a sebrala mu prázdný talířek.

„Ani ses nezasmála, přitom to bylo vtipný," trval dál na svém, tedy spíše na Dustinově názoru.

„Protože by tu mohlo začít hořet a bylo by to celé na mě." Gavin se zamyšleně zadíval před sebe a poté provinile sklopil zrak. „To ti poradil on?"

Zavrtěl hlavou, což zapříčinilo, že mu tmavý pramen spadl do očí. Vlasy si malou ručičkou odendal z obličeje. „To byl můj nápad. Nevěřil jsem mu." Dřepla jsem si, aby naše obličeje byly v podobné výšce a mimoděk jsem se usmála. „Když to tak vezmu, tak to bylo celkem vtipný."

„Hlavně ten tvůj obličej," dodal okamžitě rozesmátě. Jeho poznámku jsem přešla se zavrtěním hlavy a podívala se směrem, kde se pekly těstoviny. „Víš co? Jdi se koukat na televizi, já zatím dodělám tu večeři."

--

Ve dveřích od kuchyně se objevil Dustin s nějakou blondýnkou po boku. Byla mi povědomá, ovšem její jméno neznám. Gavin zvedl pohled od zapečených těstovin a stejně jako já si neznámou dívku prohlédl. „Dustine!" zvolal malý klučina, který následně odložil vidličku na talíř. Seskočil ze židle a běžel za svým starším bratrem, načež ho objal. Dustin mu rozcuchal vlasy, což se Gavinovi nelíbilo, jelikož se od něj odtáhl a rukou se po svém starším bratrovi ohnal.

„Amber, tohle je můj bratr Gavin," pravil Dustin směrem k blondýnce na vysokých podpatcích a sakra krátkou sukní, která ho s nuceným úsměvem pozdravila. Ta holka mi nebyla nijak sympatická a Gavinovi nejspíše také ne, protože k ní zvedl hlavu a bez pozdravu se odebral zpět ke mně. Jeho čin tak upozornil na mojí přítomnost.

„No a tohle je Gavinova chůva," řekl povýšeně a celou mě sjel svým zkoumavým pohledem.

„Nejsem chůva, jenom ho hlídám," opravila jsem ho, aniž bych na sobě dala znát své rozhořčení, které mě vždy v jeho blízkosti pohltí.

„To je fuk," pronesl s mávnutím ruky a blondýnku, která si stále prohlížela mojí maličkost, vzal okolo pasu, čímž jí nasměroval k točitým schodům.

„Vypadá hloupě," pronesl Gavin, usedajíc zpět na židli. Na pětiletého prcka je celkem bystrý. Nad jeho poznámkou jsem se pobaveně ušklíbla a dala si další sousto do pusy.

Gavin odpadl u nějakého dětského pořadu, který každý večer jede v televizi a já tak měla chvilku volna. Rozhodla jsem se, že bych možná mohla poklidit všechny hračky, co vytahal. Vzala jsem tedy misku, do které jsem naházela všechny autíčka a následně se vydala do prvního patra. Když jsem procházela chodbou, zaslechla jsem vzdechy a slastné vydechnutí klučičího jména, konkrétně toho, které tolik nesnáším. „No to si snad dělají srandu," zavrčela jsem, načež jsem znechuceně nakrčila nos.

„Ona brečí?" ozval se za mnou chlapecký hlas. Leknutím jsem sebou trhla, jelikož jsem ho neslyšela přicházet. Otočila jsem se k malé osobě, která si unaveně matlala oči.

„Emm, jo, nejspíš jo," potvrdila jsem vyplašeně a pohlédla na Gavina, který rozespale mžoural na dveře od Dustinova pokoje.

„On jí něco udělal?"

„Ne! Určitě se jí jen snaží uklidnit," zalhala jsem, načež se ozval další tlumený vzdech. „Pojď, půjdeme uklidit tvoje autíčka." Několika kroky jsem přešla ke Gavinovi, který stále nechápavě pozoroval tmavé dveře a volnou rukou ho popohnala do jeho pokoje, načež jsem okamžitě zabouchla dveře. Bylo mi úplně jedno, že to ti dva můžou slyšet. Alespoň si uvědomí, jak nezodpovědně se chovají.