Mrtvá dívka

Lies

Vzbudila jsem se v bílé místnosti připoutaná k lůžku a do ruky mi vedla kanyla. Víčka mi stále padala, ale já se snažila zůstat vzhůru. Podívala jsem se na druhou stranu místnosti a všimla si Cola, který spal v křesle u zdi. Co ten tady sakra dělá?! Někdo otevřel dveře, což neupoutalo nejen mojí pozornost, ale i tu Colovu. Čile vyskočil z hnědého křesla a podíval se na doktora s mým tátou v patách, načež slušně pozdravil. „Vidím, že jste už vzhůru, to je dobrá zpráva," pronesl doktor s deskami v rukách. Táta za sebou zavřel dveře a přísně si mě prohlédl. Mladý doktůrek, Lewis, jak měl napsáno na jmenovce, přistoupil k mému lůžku a odpoutal mé ruce. „Omlouvám se, ale tohle bylo nutné opatření... Cítíte se dobře?"

Promnula jsem si obě zápěstí a mírně přikývla.

„Pamatujete si něco ze včerejšího večera?" Optal se, zatímco si prohlížel papíry připnuté k deskám.

„Vím jen, že jsem byla na párty." Měla jsem vyschlo v puse a můj žaludek mi přišel jako na vodě.

„A pamatujete si něco ze sanitky?"

Zamračeně jsem zavrtěla hlavou. „Můžu vědět, co se mi stalo?"

„Ale jistě... Včera jste byla přivezena záchrannou službou k nám do nemocnice. Museli jsme vám vypumpovat žaludek, proto vás nejspíše teď bolí. Udělali jsme několik testů, které ukázaly, že jste měla v krvi benzodiazepiny."

„Co prosím?"

„Benzodiazepiny... Ty se využívají zejména jako sedativa, hypnotika a antiepileptika."

„Ale já si nic takového nebrala," namítla jsem znepokojeně, načež si frustrovaně zajela rukou do vlasů.

„Je možné, že vám je někdo hodil do pití nebo jste se napila od někoho, kdo je v pití měl."

„To je hloupost, já..." Vzpomněla jsem si na Sebastiana a Dustina, od kterých jsem pila z té placatky. Proboha, já jsem tak pitomá! Mělo mě hned napadnout, že to budou mít něčím říznuté...

„Vzpomněla jste si na něco?"

„Ne," zalhala jsem. „Bohužel."

„Kdybyste si něco vybavila, řekněte nám to. Někoho zdrogovat je trestný čin a nikdy nevíme, zda to neudělají i někomu dalšímu. Měla jste štěstí, že vám váš kamarád zavolal pomoc. Předávkování těmito prášky může vést k úmrtí." Aktivně jsem přikývla. „Já vás teď nechám o samotě a za chvíli se vrátím s propouštěcími papíry."

„Vy si jí tu nenecháte na pozorování?" optal se okamžitě taťka.

„To není nutné." Černovlasý doktor se usmál a následně za sebou zabouchl dveře.

„Můžeš mi vysvětlit, co jsi vyváděla?!" vyjel po mě táta a přistoupil blíže k posteli.

Mlčky jsem pokrčila rameny a se sklopeným zrakem pozorovala kožená pouta přidělaná k posteli.

„Víš jaký strach jsme o tebe měli, když Cole zavolal, že pro tebe jela záchranka? Ani nevíš jaké problémy jsme mohli mít, kdyby pan doktor nebyl tak hodný a nezametl to pod koberec."

Pohledem jsem střelila po Colovi, který nepřítomně hleděl na protější stěnu a zamyšleně si kousal ret.

„Řekneš mi k tomu něco?" naléhal na mě.

„Kde je máma?" podívala jsem se mu do obličeje plného vrásek a mírně nadzvedla obočí.

„Musela do obchodu, dnes má přijít nové zboží." Táta uhnul pohledem, prohlédl si obraz zachycující horizont, který má za účel zútulnit bílou místnost, která působí tak pesimistickým dojmem a následně se na mě opět podíval. S úsměvem jsem zavrtěla hlavou. „Neumíš lhát."

Nadechoval se k námitce, ovšem já ho přerušila. „To je dobrý, tati. Mohl bys mi prosím dojít pro něco k pití? Mám strašnou žízeň." Muž s očima plných starostí přikývl a následně sklapnutím dveří zmizel.

Svojí pozornost jsem přesunula na chlapce duchem nepřítomného a hlasitě si odkašlala. Cole své zelené oči přemístil na mě a zmateně zamrkal, když zjistil, že jsme v místnosti jen my dva. Vypadalo to, že se do řeči nemá a tak jsem se slova chopila já. „Co tu chceš, Cole?"

Nervózně si na místě přešlápl. „Chtěl jsem vědět, že jsi v pořádku."

„Super, už to víš, tak můžeš jít..."

„Nechtěl jsem, aby sis kvůli mně ubližovala," pronesl tiše.

Udiveně jsem vykulila oči. „Myslíš, že jsem se kvůli tobě chtěla zabít?" Ohromeně jsem se zasmála, načež nad tím nesmyslem zavrtěla hlavou.

Cole se překvapeně zamračil. „Já myslel, že..."

„Tak to jsi myslel špatně," skočila jsem mu do řeči, „nejsem tak blbá, abych se zabíjela jen kvůli tomu, že se se mnou rozešel kluk. Svět se netočí jen kolem tebe, Cole."

„Takže ti někdo něco hodil do pití."

Sklopila jsem zrak a promnula si místo, kde mi do ruky vstupuje kanyla.

„Ty víš, kdo to byl, že jo?" řekl přesvědčeně a periferně jsem zahlédla jak na malou chvíli zatnul ruku v pěst.

„Nevím."

„Megan..." vydechl naléhavě. „Jestli to víš... A já vím, že to víš... Tak to musíš říct."

„Neříkej mi, co mám dělat, jasný?! Nejdřív se zamysli sám nad sebou a až potom kecej do života ostatním!"

„Proč toho hajzla chráníš?" zavrčel naštvaně.

„Co prosím? Řekla jsem, že nevím, kdo to udělal!" Prudce jsem pohodila rukou a tak si z ní vytrhla zavedenou kanylu. Automaticky jsem přitiskla dlaň k bolavému místu a zkřivila obličej.

„Ty ho bráníš kvůli tomu prckovi, že mám pravdu?"

Naštvaně jsem ho probodla očima. „Říkám, že nevím, kdo to byl."

„Uvědom si, kvůli komu lžeš svým blízkým. On by nikdy nic takového pro tebe neudělal... Pro nikoho by to neudělal."

„Vypadni!" zařvala jsem rozzuřeně a následně se rozrazily dveře, v nichž stál táta s flaškou vody v ruce. „Děje se něco?"

„Ne, tady Cole je už totiž na odchodu."