Mrtvá dívka

Spirit?

Domů jsem došla celá opuchlá od pláče a tátu odbyla slovy, že o tom nechci mluvit. Zavřela jsem za sebou dveře od pokoje a zalezla do postele, kde jsem se rozplácla a nechtěla se už nikdy zvednout. Po tvářích mi stále proudily slzy a nepřítomně jsem hleděla do stropu, když mi po chvíli přišla zpráva. Nepatrně jsem se nadzvedla, abych mohla mobil vytáhnout ze zadní kapsy kalhot a podívat se, kdo mě v tuhle chvíli otravuje. Po rozsvícení displeje jsem si přečetla smsku od Dwighta, který krátkou, ale i přesto dostačující oficiální pozvánkou, dodal všechny informace o dnešní akci. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že jeho párty začíná v pět, což je za necelé tři hodiny. Telefon jsem hodila vedle sebe, načež jsem se posadila a podívala se na nástěnné hodiny s motivem růží. Až po nějaké době váhání jsem se rozhodla, že půjdu. Vyskočila jsem na nohy a přešla do koupelny v patře, abych se stihla vypravit.

Po vyfénování čerstvě umytých vlasů, jsem sáhla po široké kulmě, které dělá krásné přirozené vlny. S pár popáleninami prstů jsem si vlasy zalakovala a poslední, co mi zbývalo, bylo líčení. Rozhodla jsem se pro tmavé kouřové stíny a růžový lesk na rty. Po zhotovení mého mistrovského životního díla, jsem přešla zpět do pokoje a otevřela skříň s omezeným výběrem věcí. Jednoznačně jsem si vzala přiléhavé modré džíny, ovšem s topem už je to horší... Vyzkoušela jsem snad všechny trička, ale na párty se mi nic nelíbilo. Načíhla jsem zpoza skříně na chodbu a podmračeně si prohlédla dveře na druhé straně, kam nesmí žádná lidská noha vkročit. Skříň jsem zavřela a pomalu přešla ke dveřím, za kterými se nachází Miin pokoj. Opatrně jsem je otevřela, snad abych nic v místnosti nerozbila, a přešla k šatní skříni, ve které se stále nachází Miino oblečení, jelikož nikdo nedokázal její věci odnést. Spatřila jsem ohromné množství nevyužitého oblečení. Váhavě jsem natáhla ruku po flitrovaném topu, který jsem Mie vždy záviděla. Tíživě jsem polkla, jako bych se právě chystala dopustit trestného činu a z hromádky oblečení vytáhla to krásné třpytivé tílko. Skříň jsem opět zavřela a tiše přešla zpět do pokoje, kde jsem si ho oblékla na sebe. Spokojeně jsem se usmála, jelikož takto vyzývavější kousek jsem na sobě ještě neměla a překvapilo mě, jak mi hluboký výstřih dělá pěkné poprsí.

Zkontrolovala jsem hodiny a zjistila, že je nejvyšší čas na to, abych se pomalu vydala k Dwightovi.

Sahala jsem po klice od vchodových dveří, když v tom je někdo z druhé strany prudce otevřel. Kluk vyššího vzrůstu si mě s přimhouřenýma očima prohlédl, mírně se zakymácel a poodstoupil do strany, abych mohla projít dovnitř. „Díky," prohodila jsem, procházejíc kolem něho a vešla do velké haly. Něco opilecky zamumlal a zabouchl za sebou dveře. U stěny se muchlovalo hned několik párů, takže jsem se sklopeným zrakem prošla celou místností do obývacího pokoje. Uprostřed stál pingpongový stůl s hromadou lidí okolo, pozorujících Bryana a Vivu v souboji beer pongu. Protáhla jsem se davem lidí a zamířila do kuchyně pro nějaké pití. Do kelímku jsem si nalila vodku a zbytek dolila pomerančovým džusem, načež jsem jej uchopila do ruky a opřela se o roh baru. Pozorovala jsem všechny okolo a všimla si, že vlastně ani polovinu lidí neznám. Usrkla jsem si oranžové tekutiny a znechuceně se zašklebila.

„Moc silný?" ozvalo se vedle mě, což mě vytrhlo z pozorování tekutiny v červeném kelímku. Pozornost jsem přesunula na světlovlasého kluka s piercingem ve rtu. Znepokojeně jsem se zamračila a rychle se narovnala. „Co ty tady děláš?"

„Pozval mě Dustin," sebevědomě se usmál a upil ze svého pití.

„Jenže tohle je Dwightova párty... navíc ani nechodíš k nám na školu," namítla jsem ostře a nadzvedla obočí.