Mrtvá dívka

Revenge

Následovala tělesná výchova. Náš profesor na tělocvik dostal lepší nabídku na jiné škole, která byla i blíže k jeho domovu, takže teď máme starého dědka, který vám je schopný zhnusit i blbou vybíjenou.

„Nástup!" zařval malou chvíli po zazvonění, načež jsme se všechny došouraly na čáru a utvořily zástup, který musel být seřazený podle výšky. Na samém konci řady stály dívky, které měly nějaký důvod k necvičení. Mezi nimi jsem se samozřejmě nacházela i já se svojí popálenou dlaní.

Po proslovu o tom, jaké jsme to lemry, cvičící dívky poslal pro míče na volejbal, načež měly utvořit dvojice.

„Podání!" vykřikl náš nový arogantní učitel poté, co dívky trénovaly bagr a prsty, načež zapískal na svojí nablýskanou trenérskou píšťalku.

Rozdělily se do dvou skupinek. Obě skupinky stály na jiném konci tělocvičny. Bethany, Lacey a Jess se zachichotaly, načež odpálily své míče, namířené na mojí osobu. Než jsem stihla jakkoli zareagovat, jeden z nich mě silně udeřil do obličeje a já skončila na starých parketách. V uších mi pískalo a celý svět se mi rozmazal. Učitel celou událost neviděl, tudíž mě poslal do ošetřovny se slovy, že mám dávat pozor na to, co se kolem mě děje. Opírala jsem se o Brooklyn, která se nabídla, že mě doprovodí.

Poraněnou ruku jsem měla přiloženou na hlavě, jelikož jsem měla pocit, že mi každou chvílí pukne.

„Sice na tebe je naštvaná právem, ale tohle dost přehnala," prohodila Brooklyn rozhořčeně a zároveň zklamaně zavrtěla hlavou.

„Ne, učitel měl pravdu. Měla jsem dávat pozor."

„Megan, to snad nemyslíš vážně! Však jsem viděla, že to střelily naschvál na tebe. Stála jsem hned vedle nich."

„Nikomu to neříkej," řekla jsem prosebně, přičemž jsme se zastavily před dveřmi ošetřovny. Brooklyn mlčky přikývla, ovšem v jejích očích byl poznat nesouhlas. Tmavovláska se natáhla po klice, načež otevřela dveře. Do nosu mě praštil zápach dezinfekce, nad čímž jsem jej ohrnula a začal mě okamžitě ještě více bolet. Ucítila jsem šimrání, načež mi na mém bílém tričku přistála rudá kapička.

Ošetřovatelka se se zděšením v očích rozeběhla naším směrem a začala mě podpírat z druhé strany. Dovedly mě k umyvadlu, kde jsem musela předklonit hlavu a stlačit nosní křídla a v této poloze následně několik minut počkat. Po chvíli ke mně paní Spencerová přiběhla s želatinovými tampónky, které jsem si měla strčit do nosu, což jsem také udělala. Následně mě pomohla k lehátku, na které mě posadila a pomocí světýlka mi zkontrolovala reakci zorniček na světlo.

„Jak se ti to stalo?"

„Při tělocviku."

„Jistě. A ta ruka?" Hlavou pokynula k mé popálené dlani.

„To už mám z domova."

„Dobrá... Hlava tě nebolí?"

„Trošku, ale dá se to vydržet," odpověděla jsem popravdě.

„Tak tedy můžeš jít, ty houbičky si ještě nějakou chvíli nech, pak si je budeš moct vyndat. A buď opatrnější." S přikývnutím jsem seskočila z lehátka a následovala Brooklyn ven z ošetřovny. Na chodbě jsem zkontrolovala hodiny, které ukazovaly, že za pět minut bude zvonit.

„Půjdu už asi rovnou do třídy, za chvíli zvoní." Brooklyn se podívala na obrovské hodiny, načež nadzvedla pravé obočí. „Zvládneš to sama?"

„Neumírám," odpověděla jsem pobaveně a vydala se tím směrem, kde se nachází učebna biologie.

„No to si děláš prdel!" pronesl pobaveně Dustin, který přišel do třídy těsně před zazvoněním na hodinu.

„Co?"

„Jak to vypadáš?" Hlasitě se zasmál, načež se usadil na své místo a stále mě posměšně pozoroval.

„Bez komentáře," zavrčela jsem nepříjemně, s čímž jsem sklopila hlavu, aby si mého nosu všimlo, pokud možno, co nejméně lidí.

--

Po hodině jsem zamířila s pohledem upřeným k zemi na dívčí záchodky. Když jsem otevřela dveře, všimla jsem si Bethany, která si upravovala růžovou rtěnku v obrovském zrcadle, ke kterému jsem namířila i já. Blondýnka si můj odraz v zrcadle prohlédla a provinile uhnula pohledem. Nevšímala jsem si její přítomnosti a z různých úhlů si svůj nos prohlédla. Byl načervenalý s příměsi fialové. Opatrně jsem si vyndala želatinové houbičky a vyhodila je do koše pod umyvadlem. Bethany mě celou dobu pozorovala a poté se tiše odkašlala. „Promiň, nemělo-"

„Bethany..." přerušila jsem jí klidně se zavrtěním hlavy. „Chtěla jsem ti to vysvětlit, ale tys mě nepustila ke slovu, nezajímalo tě to. A mě nezajímá zase ta tvoje omluva." Prošla jsem kolem ní a nechala jí tam stát samotnou. Přehnala to, Brooklyn má pravdu. Bethany by si měla uvědomit, že i když nasadí ten svůj nevinný obličej, každý jí odpustit nemusí.

Co myslíte, usmíří se Bethany a Megan? :)