Mrtvá dívka

Football match

„Slečno Campbellová," oslovil mě pan profesor Opička a já na něj zvedla zrak od svého telefonu. Prohlížel si mě s pozdviženým obočím, načež vstal od katedry a zamířil mým směrem. Když byl kousek ode mě, natáhl ruku a ukazováčkem naznačil, abych mu svůj mobil předala. Poraženecky jsem tiše mlaskla a mobil mu neochotně předala, když v tom zavibroval, což značilo příchozí zprávu. Curtis neodolal pokušení a svůj zrak sklopil k rozsvícenému displeji. Znepokojeně mu vystřelilo obočí nahoru, div na jeho obličeji zůstalo a následně přemístil svůj pohled opět na mě. „Slečno Campbellová. Momentálně máme chemii, nikoliv sexuální výchovu." Třídou se ozval hlasitý smích.Dokonce i Bethany vedle mě se snažila svoje pobavení skrýt za svojí rukou. „Přijďte si ke mně pro telefon na konci dne," řekl po chvíli, s čímž se vydal zpět ke svému stolu. Zahanbeně jsem sklouzla na židli níže, snažíc se co nejvíce schovat před pobavenými pohledy mých spolužáků. V tuhle chvíli bych upřímně nejraději vysublimovala.

Dvojčata se za celý den neukázala ve škole, což mě z jisté míry uklidňovalo. Dustina nechci ani vidět, jsem ráda, že mi dneska neotravuje život. Když jsem vracela učebnici chemie zpět do skříňky, zpoza dvířek vykoukla klučičí hlava s hnědými vlasy a zeleně zářícíma očima. „Ahoj," pozdravil mě Cole vesele a následně se opřel o stále otevřená dvířka, která nás od sebe dělila. Mile jsem se na něj usmála a strčila si pramínek vlasů za ucho. V jeho přítomnosti vždy znervózním, tohle se mi nikdy nestávalo. „Co takhle zajít někam ven?"

„Ráda bych, ale dneska hlídám," odpověděla jsem, načež se Cole posmutněle napřímil. Využila jsem situace a zavřela skříňku. Cole pozoroval mojí ruku, kterou jsem stále měla na modrých dvířkách a zamyšleně svraštil obočí.

„Tak to se už asi tenhle týden neuvidíme," prohodil, nepřetržitě pozorujíc mojí ruku, kterou jsem svěsila podél těla. „Máme zápas v Trentonu, vyjíždíme v sobotu ráno," vysvětlil mi důvod své absence.

„Kdy hrajete?"

„V sobotu máme přátelák a v neděli je normální zápas."

„Aha." S Trentonem hrajeme celkem často. Z Princetonu trvá cesta necelých třicet minut, takže se dokonce i někteří z protihráčů přátelí. Jako třeba Cole s kapitánem Trentonského týmu. Člověk by řekl, že mezi kapitány bude panovat značná rivalita, ale u nich dvou to je úplně jinak. Nejspíše díky Colově přátelské povaze, ale kdo ví, na tohle téma jsme spolu konverzaci nevedli. A to, že Cole a Ward jsou dobří přátelé, není žádným tajemstvím. Jak jsem už stihla ze těch pár let postřehnout, několika lidem to vadí. „Nevíš, jestli jede i Bethany s roztleskávačkama?"

Znatelně pokrčil rameny. „Netuším, vy jste o tom spolu nemluvily?"

„O ničem se mi nezmínila." Bethany jezdí skoro na každé utkání, i přes to, že už neroztleskává. Holky jí ale stále berou jako členku týmu, takže jí pokaždé pozvou, aby jela s nimi, alespoň jako morální podpora. Pokud Bethany i Cole odjedou, tak opravdu netuším, co tu budu sama dělat.

„Můžu se jí zeptat, za chvíli máme sraz, aby nám trenér řekl potřebné informace."

„To je dobrý, zeptám se jí doma," odmítla jsem jeho nabídku s úsměvem.

„Nojo, vždyť vy teď spolu bydlíte," řekl spíše sám sobě a s pobaveným odfrknutím mírně zavrtěl hlavou. Podíval se na dvířka od mé skříňky a následně mi opět věnoval vřelý úsměv, díky němuž jsem měla výhled na jeho dokonale rovné zuby. Je na něm vůbec něco, co by nebylo dokonalé?

„Už budu muset jít, tak si pak napíšeme?" Jeho otázka zněla spíše jako věta oznamovací. S dalším přiblblým uculením jsem přikývla. Cole se rozhlédl po chodbě a když zjistil, že je tu pouze pár lidí, kteří nemají pomalu ani o naší přítomnosti ponětí, sklonil se ke mně a jemně mě políbil na čelo. Jeho čin mi tak způsobil příjemné šimrání v podbřišku a snad všechna krev se mi nahrnula do tváří. Cole mezitím, co jsem se vzpamatovávala, zmizel za rohem chodby. Oba máme stejný názor, že bychom o našem sbližování ještě nikomu říkat neměli. Je to pro nás oba pořád čerstvé a vlastně jsme si ani pořádně neujasnili, jak to mezi námi vlastně je. To mi ale nevadí. Nijak na mě nespěchá, což je přesně to, co teď potřebuji. Jediné, co vím jistě je, že ho mám opravdu ráda a nechci ho ztratit. V jeho přítomnosti se cítím znovu šťastná.

Dnešní kapitolka je o něco kratší, tak doufám, že vám to nevadí :)