Mrtvá dívka

What did I do?

„Megan?" Mezi dveřmi se poté, co třikrát tiše zaťukala, objevila blondýnka s provinilým pohledem. „Promiň za to ráno. Nemám právo ti říkat, co bys měla nebo neměla dělat." Přisedla si vedle mě a k tělu si přitiskla šedivý polštářek. Když si všimla, že si se skleněnýma očima prohlížím Colův Facebookový profil, nechápavě se zamračila. „Stalo se něco?"

„Lhal mi," zašeptala jsem plačtivě a hodila s mobilem do měkké matrace.

„Cole?" Pořád nechápavě skenovala celou mojí maličkost.

„Říkal, že tým odjíždí dneska brzy ráno, protože ještě před zápasem budou hrát přátelák. Ale já potkala jednoho kluka, který hraje za Trenton a ten mi řekl, že nic o přáteláku neví. A to, že lhal, se mi potvrdilo tím, že jsem viděla Summer a Tonyho." Vše jsem jí vysvětlila. Bethany očividně musela všechny informace zpracovat, jelikož chvíli mlčky seděla vedle mě.

„Proč by ti ale lhal?"

„Já nevím." Hřbetem ruky jsem si setřela slzu, která mě otravně šimrala na tváři. „Asi má ještě nějakou jinou."

„Ne, takový Cole není, Megan. Navíc tě chtěl už sakra dlouhou dobu, tak proč by to teď zahazoval?"

Pokrčila jsem rameny a polštář, který jsem měla k tělu přitisknutý stejně, jako Bethany, jsem hodila o protější stěnu. Obrázek na zdi se mírně zakýval, ale naštěstí nespadl. „Co jsem komu udělala, že musím mít takovou smůlu?!"

„Nech si to vysvětlit. Zeptej se ho, proč ti lhal. Třeba v tom žádná jiná holka není." Konejšivě mě pohladila po zádech a poté mi podala mobil, který jsem před chvílí odhodila. „Zavolej mu."

„Pochybuju, že to zvedne." Tiše jsem popotáhla a z tváře si utřela další slzu.

„Za pokus nic nedáš." Mobil mi předala a pobídla mě pokynutím rukou. „Tak šup."

V kontaktech jsem našla Colovo číslo a vytočila ho. Po třech pípnutích se z druhé strany ozval jeho hlas. „Megan?"

„Ahoj." Teď jsem si vlastně uvědomila, že ani nevím, co mu chci říct.

„Potřebuješ něco? Za chvíli se budu muset jít chystat na ten přátelák."

Z úst mi unikl plačtivý vzdech. Byla jsem zklamaná a znechucená z toho, jak mi dokáže takhle lhát.

„Děje se něco?" Z Colova hlasu jsem poznala, že je nervózní. Předstírá zájem, jak hezké.

„Správná otázka, Cole. Dneska jsem potkala jednoho kluka. Jmenuje se Troy a hraje za Trenton. Je zajímavé, že když jsem zmínila přátelák, nic o něm nevěděl."

„Megan, tohle-"

„Buď zticha! Já jsem ti věřila. Byl jsi pro mě jako záchytný bod. Někdo, o koho se můžu opřít, když mi je zle. Slíbil jsi mi, že mě ochráníš a přitom jsi mi vrazil nůž do zad, Cole! Doufám, že ta tvoje štětka ti za to alespoň stojí!" Hovor jsem ukončila. Rukou jsem si zajela do svých hnědých vlasů a zdrceně vydechla. Po chvíli se pokojem rozeznělo vyzvánění. Se zjištěním, že mi volá zpět Cole, vytípla jsem mu to. Nechci ho slyšet. Nechci ho už nikdy vidět.

„Možná bys ho měla nechat ti to vysvětlit," prohodila Bethany pozorujíc telefon v mé ruce.

„A jako co? Nechci slyšet další lži."

„Jo, ale co když v tom žádná holka není?! Já ho znám, Megan. On by nebyl schopný-"

„Můžeš ho přestat obhajovat?! To, že ses do něj zabouchla neznamená, že je dokonalý!" Bethany se zaraženě napřímila a mírně pootevřela pusu. Oči se jí zalily slzami. Po chvíli se beze slova zvedla z postele, věnovala mi jeden vražedný pohled a silně za sebou zabouchla dveře, až se pohnulo zrcadlo, pověšené na zdi.

---

Další den byla naprostá katastrofa. Bethany mi u snídaně jasně naznačila, že bych si měla sehnat nějaké bydlení a po zbytek dne se na mě ani nepodívala. Momentálně je neděle, čtyři hodiny odpoledne a já sedím na koženém gauči ve vile rodiny Barberových. Gavin pozoruje nějaký naprosto stupidní pořad pro děti a já nemám co dělat. Starý pan Barber odjel zpět domů a mě tu tak nechal s jeho třemi vnoučaty, z nichž se mě jedno snaží všelijak zbavit. Nedivila bych se, kdyby byl schopný jít i přes mrtvoly... A tou mrtvolou myslím sebe.

„Hej, hysterko."

„Co chceš?" odsekla jsem, aniž bych se na něj otočila a dál sledovala, jak nějaký cápek ze sebe dělá idiota tím, že je oblečený v kostýmu fialovozeleného dinosaura.

„Když už tady jsi a očividně nic neděláš... Mám hlad."

„Objednej si pizzu."

„Pizzu? Jsi blázen? Viděla jsi mojí postavu? Nemůžu jíst takové věci jako je pizza."

S protočením očí jsem se zvedla z gauče a s Dustinem za zády,se vydala do kuchyně. Dnes už nemám energii na nějaké hádky s takovým imbecilem, jako je právě on. Přešla jsem k ledničce, z ní vytáhla vajíčka a máslo, které jsem položila na linku vedle pánve na odkapávači.

„Stačí vajíčka?"

Dustin zaraženě seděl na barové židličce a s podmračeným výrazem si mě prohlížel. „Je ti něco?"

„A tebe to snad zajímá?"

„Ne. Jen jestli mě třeba nehodláš otrávit."

„Věř mi. Ty jsi momentálně to poslední, co mě štve." Vzala jsem jedno vejce, které jsem rozbila o hranu pánve a jeho obsah vylila na její rozpálenou plochu s máslem.

„Chceš mi říct, že já tě neštvu?"

„Ne, to jsem rozhodně neřekla. Jen mám teď mnohem větší starosti."

„Co může být horší, než to, že tě Dustin Barber nesnáší?" Povýšenecky se ušklíbl a zvědavě nadzvedl obočí.

„Třeba to, že vlastně ani nemám kde bydlet, moje kamarádka mě nesnáší a můj přítel mě podvádí." Vařečku, kterou jsem silou svírala v ruce, jsem hodila do vajíček, takže nějaká přistála na ploténce, a zoufale si zajela prsty do vlasů.

„Páni holka. Ty jsi ještě větší zoufalka, než jsem si myslel."

„Dík." Mojí sarkastickou odpověď jsem nezapomněla doplnit o ještě ironičtější úsměv.

V kapse od kalhot jsem ucítila vibrování, které oznamovalo příchozí hovor. Mobil jsem vyndala a na displeji uviděla křenícího se Cola. Telefon jsem odložila na linku, který díky vibracím, poskakoval na mramorové desce.

„Ty to nevezmeš?"

„Nechci s ním mluvit."

„Dovolila jsi mu to alespoň vysvětlit?" Znepokojeně jsem se podívala na Dustina, který seděl znuděně na vysoké židli s podepřenou hlavou o ruku.

„Co ti je do toho?!" zasyčela jsem a uchopila do ruky dřevěnou vařečku, kterou jsem podebrala vajíčka, aby se nepřipálila.

„Takže ne."

„Přestaň se starat. Nikdy ses nestaral, tak s tím ani nezačínej."

Byla jsem naštvaná. Všichni mi pořád tvrdí, že mám nechat Cola, aby mi to vysvětlil... Ale já nechci slyšet, že když se mnou začal chodit, tak si vlastně uvědomil, že o mě nikdy vlastně ani zájem neměl.

„Já se nestarám. Tahle tvoje situace," s převrácením očí v sloup, zamával rukou ve vzduchu, „mi je absolutně u prdele. Kdyby jste se dali zase dohromady, teoreticky by to mohlo znamenat to, že nebudeš mít tolik času na hlídání Gavina a máma tě prostě vyrazí."

„Přijít o možnost ti neustále oxidovat život? Ne, díky."

Dustin si znaveně oddechl a slezl z barové židle. „Až to budeš mít hotový, přines mi to." Kluk s chaoticky upravenými vlasy se odšoural pryč a já se zaměřila opět na stále vibrující telefon. Rychle jsem se po něm natáhla, přičemž jsem hovor okamžitě zvedla, abych si to nemohla rozmyslet.