Mrtvá dívka

Gossip girl

„Mimochodem, slyšela jsi to?" pronesla Bethany poté, co domluvila o svých zážitcích ze sobotní párty u Diona. S nechápavým výrazem jsem na ní upřela svůj pohled a svoje vybarvené obočí mírně nadzvedla. Z povzdechem protočila svýma zelenýma očima a pustila se dovysvětlování.

„Od příštího týdne budeme mít dva nové spolužáky," vyjekla a radostně tleskla. Kdyby na nohou neměla ty vysoké podpatky, myslím, že by klidně i poskočila. Stejně nechápu, jak může takový kus cesty z domova do školy a po několika hodinách zase zpět, ujít. Je pravda, že nám tento úsek trval alespoň dvakrát déle, než obyčejně chodívám. Nezaujatě jsem upřela zrak opět před sebe. Koutkem oka jsem zpozorovala, jak se Bethany nespokojeně zamračila. S tímhle výrazem je ještě roztomilejší, než normálně a to byste řekli, že to už snad ani nejde. „Tebe nezajímá kdo?" optala se dotěrně. Bylo mi jasné, že se nemohla dočkat, až mi tuhle 'úžasnou' novinu sdělí. Nechtěla jsem jí kazit radost a tak jsem pokynula hlavou, aby mi vše řekla.

„Takže oba přijdou ze soukromé školy v New Yorku," začala.

„Proč ze soukromé přestupují na státní?" zajímala jsem se.

„Nech mě domluvit," pokárala mě se zdviženým ukazováčkem. „Ten kluk něco provedl, povídá se, že něco prodával a ona tam bez něj být nechtěla. Prý to jsou to sourozenci Barberovi. Ona se jmenuje Brooklyn a on Dustin." Jejich rodiče je asi nesnáší, když jim dali taková jména. „Jsou to jednovaječná dvojčata a prý jsou strašně hezcí!"

„Pokud si myslíš na toho kluka, tak tě musím upozornit, že máš přítele," připomněla jsem ji, načež její nadšení z obličeje úplně zmizelo.

„Já nevím, jak to se Sebastianem bude. Nemyslím si, že by náš vztah mohl vydržet, když mezi námi bude tolik kilometrů."

„To nezjistíš, pokud to nezkusíš. Kam se vůbec stěhuje?" optala jsem se s větším zájmem, než jsem projevovala u předchozího tématu.

„Boston," odvětila jednoslovně.

„Já myslela, že to bude jen jiné město a ne jiný stát." Byla jsem celkem šokovaná. Je pravda, že Sebastian do tak velkého města určitě zapadne. Ale i já teď pochybuji, že by jejich vztahu taková vzdálenost mohla prospět.

„Jeho táta byl povýšen a ta firma se stěhuje z New Yorku tam..." Už jednou jeho rodiče přemýšleli, že by se přestěhovali do známého velkoměsta s názvem New York, aby jeho táta nemusel dojíždět za prací. Ovšem New York je pouze šedesát kilometrů od Princetonu a Boston je... no prostě úplně jinde.

„To nevidím moc nadějně," řekla jsem jí svůj názor, i když o ten se tentokrát neprosila.

„Já taky ne. Nejspíš se s ním rozejdu dokud bydlí ještě tady, přes telefon by to bylo blbé." Souhlasně jsem přikývla. Došly jsme k Bethaninýmu domovu a vlastně i teď k mému. Přistoupily jsme k mohutným dřevěným dveřím. Bethany se posmutněle opřela o zeď a ruce si zkřížila na hrudi. Takže hádám, že odemykání bude na mě... Z batohu jsem vylovila svazek klíčů, na kterém dnes ráno přibyl nový a následně odemkla. Dnes jsme končily brzo, jelikož nám odpadl tělocvik, takže nikdo kromě nás tu ještě nebyl.

„Objednáme si pizzu?" otázala se mě Bethany, vytahujíc ze své kapsy svůj nový mobil. Jaký jiný, než iPhone? Místo odpovědí jsem pouze přikývla. Bethany objednala naši nejoblíbenější pizzu –Venezii. Položila mobil na prosklený stůl a dále zamířila k ledničce, z níž vytáhla pomerančový džus ještě z dnešní snídaně. Automaticky nalila do dvou skleniček a jednu mi po lince poslala.

S poděkováním jsem uchopila vysokou skleničku a studené sklo si přiložila ke rtům. Pozorujíc oranžovou tekutinu, jsem přemýšlela nad penězi. Takhle to dál nepůjde, Brownovi mě nemůžou donekonečna živit. „Beth?" oslovila jsem ji, aniž bych odvrátila zrak od vychlazeného džusu.

„Jo?"

„Tak mě napadlo, že bych mohla jít na brigádu," utrousila jsem potichu, s čímž jsem se podívala na zaskočenou Bethany.

„Proč?" optala se a nechápavě svraštila perfektně upravené obočí.

„Tvoje rodiče mě nemůžou živit donekonečna. Alespoň bych jim mohla přidat na jídlo a tak... Nebylo by to sice moc, ale alespoň něco," interpretovala jsem svůj nápad.

„Megan, to nemusíš, my máme peněz dost."

„Já vím, ale cítila bych se líp... Udělalo by mi to radost," stála jsem si dál za svým, stále pozorujíc pomerančový džus, který jsem krouživými pohyby skleničkou, rozpohybovala.

„No jak chceš, každopádně to dělat nemusíš," prohlásila s pokrčením ramena následně se napila příjemně chladící kapaliny.

Vytáhla jsem svůj mobil, který oproti tomu, který měla Bethany vypadal naprosto směšně a zapnula ho. Do vyhledávání jsem zadala brigády a zobrazilo se mi hned několik nabídek. Potřebuji nějakou, která se nebude krýt se školou, což bude už těžší než předchozí krok. Znuděně jsem projížděla inzeráty, když v tom jsem si všimla jednoho ideálního:

Hledáme opatrovatelku pro pětiletého chlapce během večerních hodin. Nejlépe slečnu či ženu se zkušenostmi s dětmi. Pro více info volejte na níže uvedené číslo. Děkuji, Barberová.

To jméno mi je nějak povědomé. Mávla jsem nad tím rukou a rozhodla se na číslo zavolat. Párkrát se ozvalo zvonění a následně někdo zvedl telefon.

„Barberová, prosím?" ozvalo se z druhé strany. Hlas ženy tak zhruba ve středním věku byl celkem příjemný.

„Dobrý den, jmenuji se Megan Campbellová a volám kvůli inzerátu ohledně hlídání vašeho syna,"  vysypala jsem ze sebe a zároveň se snažila se nezakoktat. Bethany na mě vrhla vyděšený výraz. Její vztah k dětem není zrovna pozitivní.

„Výborně, mohla byste se zastavit zítra okolo páté hodiny večer? Momentálně jsem na pracovní schůzce, takže nemám moc času."

„Určitě," odpověděla jsem okamžitě, zatímco jsem si nervózně kousala spodní ret.

„Adresu vám zašlu na vaše číslo, zatím na shledanou," rozloučila se se mnou a než jsem stihla odpovědět, položila to. Telefon jsem oddálila od ucha a odložila vedle skleničky.

„Zbláznila ses? Ty jdeš hlídat nějaký PZka?!" vyjekla nahlas, jako kdyby se to týkalo i jí.

„Nezbláznila, děti mám celkem ráda a pár už jsem jich hlídala, nevidím v tom problém. A neříkej jim PZka," napomenula jsem ji kvůli sprostému označení malých dětí.

„A jak jinak? Parchanti zasraný to jsou," odsekla, načež se domem ozval zvonek. „Pizza, konečně!" Rychle vstala z barové židličky, div se přes něco nepřerazila a zamířila rychlým krokem, doprovázeným rytmickým klapáním podpatků, ke dveřím.

Nahoře můžete vidět gif s dívkou, která je nejvíce podobná na Bethany.