Mrtvá dívka

Good news

Tohle je dvacátá kapitolka, tak jsem si řekla, že by možná mohla být napsána z pohledu Dustina :) Taky je trošičku delší :D

DUSTIN BARBER

Brooklyn se mnou za celý den nepromluvila. Za všechno může ta malá děvka, která se plete do věcí, do kterých jí vůbec nic není! Moje sestra je jediná osoba, na které mi opravdu záleží. Ano, mám rád i ostatní příslušníky mé rodiny, ale pro Brooklyn bych udělal cokoli a ona zase pro mě. Po škole jsem nasedl na vlak a zamířil do New Yorku, kde bydlí můj dobrý kamarád Sebastian. Chodili jsme spolu na soukromou školu.

Vyběhl jsem pět schodů a následně zazvonil. Ruku jsem si opět strčil zpět do kapsy od mikiny, s čímž jsem poodstoupil o kousek dál. Sebastian musel stát snad přímo za dveřmi, jelikož téměř okamžitě otevřel. Překvapeně zamžoural na mojí osobu a následně na své tváři vytvořil obrovský úsměv. Na tvářích se mu objevily ďolíčky a u očí se mu utvořili vějířkovité vrásky. Vítr, který venku foukal si pohrál s jeho světle hnědými vlasy.

„Brácho, co ty tady?" pronesl potom, co si uvědomil, že se mu nezdám a poodstoupil dozadu, čímž mi dal povolení ke vstupu. Několika kroky jsem prošel kolem něj a obě ruce si vyndal z kapes, načež jsem si sundal kapuci. Prsty jsem si prohrábl vlasy, abych je neměl ublízané a automaticky se vydal do obývacího pokoje, kde jsem se posadil na koženou sedačku. Nohy jsem hodil na konferenční stolek a opřel se více do tmavé kůže.

„Mám problém," promluvil jsem poprvé a prsty zabubnoval na opěradlo pohovky. Sebastian se posadil do křesla naproti mně. „A já si už myslel, že mě jdeš navštívit, protože se ti stýskalo," řekl naoko mrzutě a s povzdechnutím zavrtěl hlavou.

„Jedna kráva proti mně poštvala Brooklyn," utrousil jsem nabroušeně, s čímž jsem naklonil hlavu na stranu. Sebastian si lokty opřel o kolena a hlavu si položil do dlaní. „Počkej, Brooklyn jako naší Brooklyn?"

Jednou a s naprostou vážnou tváří jsem přikývl. „A jak ti já s tím mám pomoct?" optal se nechápavě, zatímco se opřel zpět do křesla.

„Potřebuju dávku," prohlásil jsem jednoduše a podíval se na dveře, za kterými všechny ty poklady Sebastian schovává.

„Drogy to akorát zhorší. Víš, co to s tebou dělá," namítl nesouhlasně světlovlasý kluk, který se zvedl z koženého křesla. Jeho pohyb jsem napodobil, čímž jsem se dostal do stejné úrovně.

„Ale, že jsi můj kámoš," dodal s teatrálním protočením očí a hlavou mi naznačil, abych ho následoval. Z kapsy šedých tepláků vytáhl pozlacený klíč, který následně strčil do klíčové dírky od tmavých dveří.

„Co chceš?" optal se, shýbajíc se k posteli z pod které nakonec vytáhl nenápadnou krabičku. Jelikož Sebastian měl svůj vlastní byt, mohl si dovolit takové věci schovávat na tak nápadná místa.

„Máš sníh?" Nemusel jsem se ani ptát, Sebastian má všechno. Jak to vím? No, jelikož jsem mu pomáhal prodávat, za co mě mimochodem vylili ze školy. Neměli proti mně přímé důkazy, jen domněnky, které i tak stačili na vyloučení. A také díky tomu, že jsme si oba sem tam přikrášlili svět.

S přikývnutím mi podal průhledný pytlíček s bílým práškem. Přešel jsem ke stolu, kde jsem vysypal zhruba jednu dávku na stůl. „Dáš si taky?" Zvedl jsem hlavu k Sebastianovi, který zavrtěl hlavou. S pokrčením ramen jsem zadělal pytlík a vrazil mu ho zpět do ruky. Z peněženky, kterou jsem si položil na stůl, jsem vytáhl kreditní kartu, která mi posloužila k urovnání prášku do tenké lajny. Následně jsem sroloval dvacku a přiložil ji ke stolu. Natěšeně jsem se nahnul nad stůl, načež jsem si prstem volné ruky zacpal druhou nosní dírku. Na stole nezbylo ani jedno zrníčko. Spokojeně jsem popotáhl a hřbetem ruky si přejel přes nos.

„Kolik?"

„Nic. To máš za to, že tě kvůli mně vylili," odpověděl s klidem, přičemž vrátil krabičku zpět pod nízkou postel.

„Tak díky, ale ty víš, že mě nevylili kvůli tobě. Jeli jsme v tom spolu, kdybych to nechtěl dělat, tak to nedělám... Moje blbost." Zvedl jsem se ze židličky, přičemž jsem ucítil, jak mnou projela vlna energie. Přesně tohle jsem potřeboval. Na obličeji se mi objevil spokojený úsměv, načež jsme oba vyšli z pokoje s královským pokladem. Sebastian za sebou zavřel a opět zamkl. Nikdy jsem nechápal, proč zamyká, když tu bydlí sám, ale nikdy jsem se ho nezeptal.

„Co to je vůbec za holku?" Nechápavě jsem se na něj otočil. Všiml si mého zmatení v očích, načež s ušklíbnutím mlaskl. „Už ti to leze na mozek. Myslel jsem tu holku, co vás rozhádala."

„Jedna blbka, která hlídá Gavina. Campbellová." Její jméno jsem vyslovil s nenávistí v hlase, přičemž se mi zablýsklo v očích. Naštvaně jsem zaskřípal zubama.

„Megan? Megan Campbellová?" optal se a s nadzvednutým obočím se na mě podíval.

„Ty ji znáš?" Byl jsem zmatený. Jak ti dva by se mohli znát? Sebastian je z New Yorku a ještě k tomu z té bohatší části. Zato Megan je zarytá Princetoňačka a ještě k tomu podle toho, co měla na sobě, asi ne moc bohatá.

„Ne," se svraštěným obočím zavrtěl hlavou. „Její sestru jsem ale znal. Vlastně s Megan jsem se jednou viděl na jejím pohřbu."

„Ty ses znal stou mrtvou?" Jo, možná jsem to mohl říct šetrněji, ovšem po kokainu mi je většinou všechno u prdele.

„Jo, seznámil jsem se s ní na jedný párty tady v New Yorku. Řeknu ti, to byla sakra kost. Párkrát jsme si spolu užili, ty víš jak to myslím."

„Jela taky v drogách?"

Sebastian přikývl. „Jo, párkrát si se mnou dala." Spokojeně jsem se usmál. Sebastian mi právě předal nabitou zbraň. S tou zbraní hodlám vystřelit po jedné osobě, a tou osobou myslím Megan. Tohle ji jistě zničí. Se škodolibým úsměvem jsem se zhoupl na špičky a opět zpět na paty. „Rád jsem tě viděl, Sebastiane. Brzy na viděnou." Pěstí jsem ho bouchl do ramene a bez vyčkání na odpověď, jsem zmizel z jeho bytu.

--

Když jsem jí uviděl v té kuchyni, jak ukládá špinavé nádobí do myčky, projelo mnou obrovské množství energie. Bylo to, jako kdybych přepnul spínač. Vnímal jsem každičký svůj pohyb, ovšem nedokázal jsem kontrolovat své myšlenky ani tělo. Přiblížil jsem se k Megan, co nejvíce to šlo a zahleděl se do jejich modrozelených výrazných očí. Oči jsou prý okno do duše a o člověku vám toho dokáží prozradit hodně. Na mě přímo křičely. Viděl jsem, jak se jí v očích střídá panika a strach. Několik minut jsme na sebe hleděly, načež Megan promluvila jako první.

„Dustine, nech toho. Děsíš mě." Její hlas se třásl, stejně tak celé její tělo. Po zaslechnutí toho pisklavého hlasu mnou projela další várka energie. Měl jsem chuť do něčeho praštit. Měl jsem chuť jí ublížit. Už jsem jí chtěl říct o její drogově závislé sestře, ovšem nakonec jsem si to rozmyslel. Pro to bude vhodnější příležitost. Mé dlaně se srolovaly do pěstí. Sklopil jsem k nim zrak, což napodobila i Megan. Letmo se dotkla konečky svých prstů mé pravé ruky, což ve mně způsobilo obrovskou erupci. Uvnitř mě plál vztek. Ruce jsem ještě více sevřel. Škublo mi v paži. Kdybych si teď do něčeho praštil, konkrétně do Megan, určitě by se mi ulevilo. Vzpomněl jsem si ovšem na Brooklyn, která by mě za to nenáviděla, což mě donutilo udělat maličký krůček dozadu. Megan okamžitě vystřelila na druhou stranu ostrůvku. Všechny svaly v mém těle byly napjaté. Otočil jsem se na vystrašenou brunetu. „Už se nikdy, ale nikdy, nepleť mezi mě a Brooklyn," zavrčel jsem varovně a vydal se do svého pokoje.

Zabouchl jsem za sebou dveře a otočil klíčem, aby mě nikdo nerušil. Cítil jsem, jak ze mě všechna energie mizí, proto jsem se rozhodl si jí opět dodat. Ze šuplíku od nočního stolku jsem vytáhl krabičku od kondomů, která nebyla plná balónku pro dospělé, nýbrž se v ní nacházela zelená sušina a pár papírků. Ručně jsem si ubalil brko, které jsem následně zapálil. První potáhnutí uvolnilo mé napjaté svaly. Vím, že by se drogy míchat neměly, ovšem koka už ze mě vyprchala a já se potřeboval uklidnit. Přešel jsem k oknu, opřel jsem se o stěnu a tiše vyčkával, dokud neuvidím Brooklyn, jak se vrací domů, abych si s ní mohl promluvit.