Mrtvá dívka

Another Barber?

Rozhodla jsem se o incidentu v knihovně nikomu nezmiňovat. Rozhodně ne Colovi, který se dnes mimochodem také chová jinak. Na rozdíl od jiných dnů je odtažitý, nekomunikativní a neustále duchem nepřítomen.

„Cole." Kluk, hledící do dálky nijak na své jméno nezareagoval. „Cole!" o trochu jsem zvedla hlas a tím tak konečně upoutala jeho pozornost.

„Jo?"

„Půjdeme tedy dnes k tomu Dwightowi?" Dwight je Colův spolužák a jelikož je pátek a jeho rodiče jsou mimo město, pořádá párty. Patří mezi ty bohatší rodiny z Princetonu a s Masonem se vždy předhání, kdo uspořádá tu největší a nejlepší párty v Princetonu. Teď je řada na něm a po celé škole rozhlásil, že to bude ta nejlegendárnější akce, kterou jsme kdy zažili, což Mason samozřejmě popírá.

„Třeba." V jeho obličeji jsem neviděla ani trochu nadšení. Cole se otočil a vydal se k východu. Následovala jsem ho až k jeho autu, které odemkl a následně na zadní sedadlo hodil svůj batoh. „Chceš vzít domů?" otočil se na mě a na tváři se mu objevil mírný náznak úsměvu, ovšem nedokázala jsem z něho nic vyčíst.

Nějakou dobu jsem si ho prohlížela a až po chvíli propletla naše prsty. „Nechceš mi říct, co se děje?"

Hnědovlasý klučina se zamračil a natočil hlavu doprava. „Nic."

„Nelži mi, znám tě moc dobře na to, abych poznala-"

„Neznáš mě," přerušil mě podrážděně. Pustil mojí ruku a poodstoupil dál ode mě.

„Co to říkáš?"

Colovi se začal hrudník zvedat v častějších intervalech a zrakem těkal všude kolem, jen aby se nemusel dívat na mě. „Jak dlouho myslíš, že nám tohle vydrží, hm?"

„Co jako myslíš tím 'tohle'?" Nasupeně jsem se přešlápla a propalovala ho pohledem.

„Už mě to nebaví, Megan. Už mě nebaví si marně nalhávat, že k sobě patříme. Každý jsme úplně jiný." Těžce polkl a hlasitě vydechl.

Do očí se mi hrnuly slzy, ale já se snažila to, jak moc se mě to dotklo, schovat. „Od Barbera jsem to čekala, ale od tebe fakt ne."

„Co jako?"

„Když jsem k nim domů nakráčela ve značkovým oblečení, pomalu mě svlékal pohledem... ale když poznal, z jakých poměrů opravdu pocházím, začal se povyšovat a dělat mi naschvály. Od tebe jsem tohle chování nečekala." Zhnuseně jsem si ho prohlédla a zklamaně zavřela oči, načež mi po tváři stekla slza. Oči jsem následně otevřela a opět pohlédla na kluka, stojícího přede mnou, který není ani schopný, se mi podívat do obličeje.

„Jdi se bodnout," prudce jsem se otočila a vykročila pryč, když v tom jsem si uvědomila jednu věc. Z krku jsem si strhla řetízek, který mi dal po tom našem incidentu v posteli, a hodila mu ho k nohám. „Nestojím o tvoje milosrdný dary," pronesla jsem jedovatě a rychlým, ale sebevědomým krokem, se vydala pryč.

Domů jsem došla celá opuchlá od pláče a tátu odbyla slovy, že o tom nechci mluvit. Zavřela jsem za sebou dveře od pokoje a zalezla do postele, kde jsem se rozplácla a nechtěla se už nikdy zvednout. Po tvářích mi stále proudily slzy a nepřítomně jsem hleděla do stropu, když mi po chvíli přišla zpráva. Nepatrně jsem se nadzvedla, abych mohla mobil vytáhnout ze zadní kapsy kalhot a podívat se, kdo mě v tuhle chvíli otravuje. Po rozsvícení displeje jsem si přečetla smsku od Dwighta, který krátkou, ale i přesto dostačující oficiální pozvánkou, dodal všechny informace o dnešní akci. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že jeho párty začíná v pět, což je za necelé tři hodiny. Telefon jsem hodila vedle sebe, načež jsem se posadila a podívala se na nástěnné hodiny s motivem růží. Až po nějaké době váhání jsem se rozhodla, že půjdu. Vyskočila jsem na nohy a přešla do koupelny v patře, abych se stihla vypravit.

Po vyfénování čerstvě umytých vlasů, jsem sáhla po široké kulmě, které dělá krásné přirozené vlny. S pár popáleninami prstů jsem si vlasy zalakovala a poslední, co mi zbývalo, bylo líčení. Rozhodla jsem se pro tmavé kouřové stíny a růžový lesk na rty. Po zhotovení mého mistrovského díla, jsem přešla zpět do pokoje a otevřela skříň s omezeným výběrem věcí. Jednoznačně jsem si vzala přiléhavé modré džíny, ovšem s topem už je to horší... Vyzkoušela jsem snad všechny trička, ale na párty se mi nic nelíbilo. Načíhla jsem zpoza skříně na chodbu a podmračeně si prohlédla dveře na druhé straně, kam nesmí žádná lidská noha vkročit. Skříň jsem zavřela a pomalu přešla ke dveřím, za kterými se nachází Miin pokoj. Opatrně jsem je otevřela, snad abych nic v místnosti nerozbila, a přešla k šatní skříni, ve které se stále nachází Miino oblečení, jelikož nikdo nedokázal její věci odnést. Spatřila jsem ohromné množství nevyužitého oblečení. Váhavě jsem natáhla ruku po flitrovaném topu, který jsem Mie vždy záviděla. Tíživě jsem polkla, jako bych se právě chystala dopustit trestného činu a z hromádky oblečení vytáhla to krásné třpytivé tílko. Skříň jsem opět zavřela a tiše přešla zpět do pokoje, kde jsem si ho oblékla na sebe. Spokojeně jsem se usmála, jelikož takto vyzývavější kousek jsem na sobě ještě neměla a překvapilo mě, jak mi hluboký výstřih dělá pěkné poprsí.

Zkontrolovala jsem hodiny a zjistila, že je nejvyšší čas na to, abych se pomalu vydala k Dwightovi.