Mrtvá dívka

A real kiss

Před kino jsem přišla o něco dříve a i přes to, už tam Cole stál opřený o roh šedivé budovy. Když mě spatřil, mile se usmál a rozešel se mým směrem. „Sluší ti to," prohlásil okamžitě a úsměvně si mě prohlédl. „Děkuju." Stydlivě jsem si strčila tmavý pramen za ucho a svůj zrak upřela na jeho rty, které měl vytvarované do vřelého úšklebku.

„Půjdeme? Za chvíli nám to začíná," vytrhl mě z mého zkoumání jeho rtů. Stoupl si vedle mě a nabídl mi rámě, do kterého jsem se následně zavěsila. Potěšeně jsem se usmála a pyšně kráčela bok po boku s kapitánem fotbalového týmu naší školy. Když Cole vyzvedl zarezervované lístky, prohlédla jsem si celý jeho obličej. Mojí pozornost však upoutal jeho účes, který vypadal úplně jinak, než ráno. „Jsi ostříhaný?"

Cole na mě překvapeně pohlédl, načež se uchechtl. „Všimla sis?" potvrdil mi otázkou, kterou jsem považovala za řečnickou a proto jsem se rozhodla neodpovědět. Následovala jsem ho do sálu s číslem sedm a podívala se na dvojsedadlo, do kterého se usadil. Mimoděk jsem se usmála a posadila se vedle něj.

„Na co vůbec jdeme?"

„Nech se překvapit," odpověděl s lišáckým ušklíbnutím, načež se začala zhasínat světla. Upřela jsem svůj pohled na obrovské plátno, kde byl napsán název filmu: The nun.

„Cole? Proč mám takový pocit, že je to horor?" šťouchla jsem do něj loktem, na což zareagoval uchichtnutím, což mi mojí myšlenku potvrdilo.

---

„Páni, nečekal jsem, že se budeš až tak bát," prohlásil pobaveně, když jsme vyšli z kina.

„Já se nebála," namítla jsem se zavrtěním hlavy a vydala se směrem k domu Brownových. Cole mě následoval a pár kroky se mnou srovnal tempo. „Vždyť jsi mi málem rozdrtila ruku." Střelila jsem po něm varovný pohled. Cole teatrálně vyzdvihl ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává, přičemž vycenil zuby. Plácla jsem ho do ramene a nad jeho chováním protočila očima.

„No dobře, možná jsem se trochu bála," přiznala jsem poraženě. Procházejíc okolo křoví, ve kterém se něco pohnulo, takže jsem vylekaně nadskočila.

„Hej," řekl čile, „nemáš se čeho bát," svojí ruku obmotal kolem mých ramen a přitáhl si mě více k sobě. V jeho blízkosti jsem se cítila bezpečněji, ale stejně jsem měla divný pocit. Zoufale jsem si odfrkla a prsty si prohrábla vlasy.

„Megan," oslovil mě naléhavě a nato zastavil přímo přede mnou. Pohlédl do mých vystrašených očí a povzbudivě se usmál. Chytl mě za ruku a své prsty propletl s těmi mými. „Chci abys věděla, že jsem tady vždycky pro tebe, ano? Kdyby se cokoli stalo nebo-" Přerušila jsem ho dychtivým polibkem. Cole nečekaně strnul, ovšem po chvíli se jeho svaly uvolnily a přitáhl si mě za boky k sobě. Náš polibek proměnil ve vášnivé líbání a já začala pociťovat, jak se mi podlamují kolena. Prsty jsem mu zajela do jeho vlasů a tím mu znemožnila v úniku. Své ruce přemisťoval různě po mém těle. Oba jsme mezi intenzivními polibky hlasitě dýchaly. Vždycky jsem byla znechucená z párů, kteří se po sobě na veřejnosti plazí a pomalu se navzájem vysvlékávají, ale teď mi to bylo úplně jedno. Chtěla jsem jeho měkké rty cítit na těch mých.

„Megan," vydechl, když se mu podařilo se na chvíli odtrhnout. Chytl mě za boky a odtáhl mě od sebe. Stále pozorujíc mé rty, si oddechl. Několikrát jsem zamrkala a sama nad sebou zavrtěla hlavou. „Promiň, neměla jsem se na tebe takhle vrhnout." Poodstoupila jsem dál do něj a hřbet ruky si přiložila ke rtům.

„Ne," několikrát s úsměvem zavrtěl hlavou, načež přistoupil ke mně a opět propletl naše prsty. „Tohle jsem chtěl udělat už dávno... Jen kdybych nepřestal teď, tak by mi potom dělalo problém tě ještě někdy vůbec pustit."

S úlevou jsem své rty zvlnila do širokého úsměvu. Přistoupila jsem k němu, stoupla si na špičky a věnovala mu letmou pusu. „Tak pojď, doprovodím tě domů," mírně smáčkl mojí ruku a udělal první nejistý krok, jelikož netušil, kde bydlím a proto jsem po chvíli opět přebrala vedoucí pozici.

---

„Počkej, ty bydlíš u Bethany?" optal se zaraženě, načež se zmateně zastavil.

„Jo, od pohřbu Mii," odpověděla jsem a naprázdno polkla. Vždy, když vyslovím její jméno, mám pocit, že se mi v krku zasekne knedlík, který mě dusí. Všimla jsem si, jak Colovi v očích panuje spousta nejasností. „Mamka mě nemá moc v lásce," dodala jsem po dlouhé odmlce, na což Cole zareagoval uhnutím pohledem někam do tmy. „Proč?"

Pokrčila jsem rameny a pokusila se o tajemný úsměv. „Nevíš o mě toho hodně, Cole Hansone."

„To nevím," přiznal, přičemž mi zkoumavě pohlédl do očí. „Ale rád bych se toho dozvěděl co nejvíc."

„Na to si ale budeš muset počkat," vyhoupla jsem se na špičky a věnovala mu jednu mlaskavou pusu, kterou spíše dáváte mamce na dobrou noc, i když já to nikdy nedělala. Ne, že bych nechtěla.

S rozloučením jsem se rozešla k domu Brownových a následně do něj i vklouzla. Bethany stála na prvním schodu a unaveně se opírala o zábradlí.

„Proboha, Bethany. Co tady děláš?"

„Bydlím tady," sdělila mi její poznatek a telefon, který svírala v pravé ruce, strčila do kapsy od kalhot pyžama. Tohle jsem na ní ještě neviděla... Byly růžové, samozřejmě, doplněné o roztomilé spící pandy. „Jaký bylo rande?"

Procházejíc okolo ní, jsem se kousla do spodního rtu. Z mé reakce a následného mlčení si vše domyslela. „Megan! Ty ses s ním vykousla!"

„Psst," sykla jsem, přikládajíc si ukazováček ke rtům. Rozhlédla jsem se po celé chodbě, načež jsem vešla do mého pokoje, kam mě následovala i moje nejlepší kamarádka.

„Tak mluv," pobídla mě, s čímž skočila do ještě před chvílí ustlané postele.

V hlavě jsem prolítla celým dnešním večerem. Vlastně ani nevím, proč jsem se na Cola tak vrhla. Ovšem v tu chvíli jsem přesně věděla, co chci. Potřebovala jsem někoho, kdo by mě uklidnil. Nebyla jsem ani tak vystrašená z toho filmu, jako z událostí, co se mi poslední dobou přihodily. Možná na to měly i vliv ty léky. A Cole jakoby četl mé myšlenky. Momentálně ve svém životě potřebuji někoho, kdo mě dokáže uklidnit a ochránit, ať už ochránit přede mnou samotnou nebo čímkoliv jiným.

„Líbá naprosto dokonale," vydechla jsem slastně a palcem si přejela po rtech. Nevím, zda je nejlepší toto téma řešit zrovna s Bethany, ale přeci jí nebudu lhát. Stejně by se to časem dozvěděla. Provinile jsem sklopila zrak, načež jsem po chvíli skrze řasy pohlédla na drobnou blondýnku, která byla zabalená v šedivé peřině. „Nevadí ti to?"

Bethany se posadila do tureckého sedu a s vážností si mě prohlédla. „Ne,nevadí. Jsi moje nejlepší kamarádka a on zase můj dobrý kamarád. To, co se stalo je už dávno za mnou. Byla bych blázen, abych ti to nepřála." Mile se usmála, ale i tak jsem za tím vlídným pohledem spatřila náznak lítosti.

Úsměvně jsem přikývla a přešla k posteli. Nadzvedla jsem roh peřiny, načež jsem vlezla pod ní a namáčkla se těsně na Bethany. Vlastně ani nevím jak, ale obě jsme po chvíli vytuhly.