Mrtvá dívka

Family issues

Dnes už je kapitola opět z pohledu Megan, snad se bude líbit! :)

MEGAN CAMPBELLOVÁ

Dustinova varovná slova jsem si vzala k srdci a proto jsem se omluvila Barberovým, že nemohu přijít kvůli nachlazení, abych nenakazila malého Gavina. Sice jsem lhala, ale rozhodla jsem se, že bude lepší, když Dustinovi nějakou tu chvíli na oči chodit nebudu a proto jsem se rozhodla i vynechat školu. Potřebuji podpis na omluvenku od jednoho ze zákonných zástupců, takže jsem se rozhodla navštívit mé rodiče. Ano, mohla bych si to podepsat sama, ale už dlouho jsem s nimi nemluvila, ráda je opět uvidím. Vzala jsem si dlouhý rukáv, aby nebyly vidět modřiny na mém předloktí. Mamka by se nejspíš nezajímala, ale taťka by se mohl zbytečně vyptávat. Lhala jsem i Bethany, což mě mrzelo nejvíce, ale nemůžu jí říct o násilném Dustinovi, který mě div nezabil. Vylezla jsem z pokoje až tehdy, kdy jsem si byla opravdu jistá, že je dům prázdný. Na cestu jsem si vzala jablko z ovocné mísy a vydala se do chudší části Princetonu, kde jsem ještě nedávno bydlela.

Stála jsem na rohu Farber road. Z kapsy od mikiny jsem vytáhla mobil a podívala se na dnešní datum. Je čtvrtek, takže dneska jsou oba doma. Mamka ve čtvrtky a úterky neotevírá a táta má také volno, jelikož je sudý týden. Zadívala jsem se na postarší dům, na jehož příjezdové cestě stál stříbrný Ford. Odhodlaně jsem se rozešla jeho směrem. Procházejíc okolo auta, jsem si zkontrolovala v okénku vlasy, načež jsem přistoupila ke dveřím s kukátkem. Levým ukazováčkem jsem smáčkla tlačítko staršího zvonku, načež jsem udělala menší krok dál a sebevědomě se napřímila. Po nějaké době jsem uslyšela kroky blížící se k hnědým dveřím, které se následně otevřely. Pro moje štěstí v nich nestála mamka, která by mi s nimi nejspíše práskla před nosem, ale ani to nebyl taťka, který mi otevřel. Překvapeně jsem zamrkala a podívala se na starší ženu, jejíž kulatou hlavu lemovaly šedivé vlasy.

„Megan!" zvolala vesele a širokým úsměvem odkryla svojí zubní protézu.

„Ahoj, babi." Nervózně jsem si přešlápla a podívala se přes její rameno na osobu, která se zjevila hned za ní.

„Koukej, Eliane, kdo tu je," promluvila k mému otci, který se vzápětí nato mile usmál. „Pojď dál zlatíčko, přeci nebudeš stát venku." Chytla mě za pravé předloktí a já bolestí silně skousla, abych potlačila bolestivé syknutí. Babička si všimla mého pokřiveného obličeje, načež mě pustila a starostlivě si mě prohlédla. „Co je ti?"

Procházejíc okolo nich jsem mávla rukou na znamení, že to nic není a vydala se do kuchyně odkud se linuly další dva hlasy. Mamka si mě naštvaně prohlédla a děda mi věnoval milý úsměv, stejně jako taťka. Nejspíše jsem přišla opravdu v nevhodnou chvíli. Babička s dědou se budou vyptávat, proč jsem odešla... Kdoví, co jim mamka namluvila.

„Ahoj," pozdravila jsem s nadzvednutím ruky do vzduchu a snažila si nevšímat mamči vražedného pohledu.

„Proč jsi přišla?" vyštěkla mamka okamžitě, s čímž odložila lžíci na talíř s polévkou.

Z kabelky jsem vytáhla omluvný list, který byl téměř celý zaplněný stále opakujícím se odůvodněním mé nepřítomnosti ve škole: 'rodinné důvody'. Ruku s omluvňákem jsem natáhla k mamce. „Bylo mi nevolno, takže jsem nebyla ve škole," odpověděla jsem svojí klasickou lží a papír hodila na stůl. Matka s nadzdviženým obočím pohlédla na šedivý list. „Stačí to jen podepsat." Svůj pohled opět zvedla ke mně a následně se podívala na taťku, čímž ho pobídla k tomu, aby s tím něco udělal. Táta vzal tedy omluvenku ze stolu a zmizel ve dveřích od kuchyně.