Mrtvá dívka

Karma is real

Stále naštvaná ze včerejšího večera, jsem napochodovala k Dustinovi, který seděl vedle jeho sestry na lavičce dál od školy. „Můžeš mi vysvětlit, co to jako mělo znamenat?!" křikla jsem po něm, aniž bych ho pozdravila a ruce si zkřížila na prsou. Oba po mě hodili nechápavý výraz. Brooklyn se podívala na svého bratra, čekajíc, že se dozví, o co jde.

„Nevím, o čem to mluvíš," pronesl klidně, načež laxně pokrčil rameny.

„Nevíš?!" vyjekla jsem nasupeně a dlaně jsem opět stiskla v pěst. Dustin zavrtěl hlavou a aby tomu přidal ještě více lhostejnosti, natáhl své nohy před sebe. „Musela jsem Gavinovi nakecat, že ta vyperoxidovaná kravka brečí a ty ji jenom uklidňuješ!" Brooklyn se napřímila a znepokojeně svraštila tmavé obočí. „O čem to mluví, Dustine?"

Černovlasý puberťák protočil očima. „Nevím, nejspíš nemůže unést, že o ní nikdo nemá zájem."

„Ty idiote! Pochop, že tvůj pětiletý bratr slyšel, jak si užíváš s tou umělou blbkou!"

„Dustine?!" Brooklyn se postavila a přísným pohledem sjela své povrchní dvojče. „Řekni mi, že to, co Megan řekla, není pravda."

„Nevím co ten skrček slyšel a co ne." Stále si držel svůj klidný výraz. Postavil se na nohy, jelikož se mu nejspíš nelíbilo, že byl v tu chvíli nejnižší.

„Ty seš takovej debil," pronesla Brooklyn znechuceně a nevěřícně zavrtěla hlavou.

„Já za to nemůžu! Měla ho hlídat." Pohodil rukou směrem ke mně a přes jedno rameno si přehodil batoh, který zvedl ze světlé lavičky. Brooklyn si ho naštvaně prohlédla a jemně se dotkla mých zad. „Pojď, Megan. Tohle nemá cenu." Do ruky uchopila svojí kabelku, která byla dost podobná té, kterou měla Bethany a se zklamaným výrazem se se mnou po boku vydala pryč.

„Po tom včerejšku už ho mám plné zuby," pronesla jsem pobouřeně, zatímco jsem tahala ze skříňky učebnici angličtiny. Podívala jsem se na Bethany, která u sebe neměla svůj polštářek, nýbrž knížku v černém přebalu. Zaraženě jsem si jí prohlédla. „Co je to?" Pohledem jsem sjela ke knize, na kterou nervózně bubnovala svým ukazováčkem.

„Shakespeare," pronesla jednoduše, načež se podívala na svojí ruku, ve které knížku svírala.

„Proč čteš Shakespeara?" optala jsem se trochu podezíravě. Něco mi tu muselo uniknout. Bethany nečte knížky a už vůbec ne klasiku.

„Učitelka nám dala povinnou četbu, ty o tom nevíš?" překvapeně zamrkala a opět se podívala na knížku s černým obalem.

„Emm, ne. Kdy to zadávala?" V hloubi duše jsem pomalu začala zmatkovat. Za tohle mě paní Moorová sežere.

„Už je to dlouho," odpověděla s pokrčením ramen. „Nejspíš jsi tu zrovna nebyla. Však víš, dost často jsi chyběla." Bethany mi připomněla období, kdy jsem skoro nevylézala z pokoje, natož z domu. Nebyla jsem na tom zrovna psychicky nejlépe a škola bylo to poslední, co mě zajímalo. Nezbude mi nic jiného, než čelit hněvu téměř slepé saně.

Kolem nás prošel Dustin, který si neodpustil mě zabodnout pohledem. Svojí sestru má opravdu rád a to, že jsem je rozhádala mi rozhodně jen tak neodpustí. „Má to, blbeček arogantní," prohodila jsem spíše sama pro sebe, ovšem Bethany si mé poznámky všimla.

„Co jsi mu udělala?" optala se se značnou zvědavostí. Škodolibě jsem se usmála. „Karma mu jeho přiblblé chování nechtěla vrátit, tak jsem zaskočila."

„Nekecej! A co za hrdinský čin jsi udělala? Ujela jsi Dustinovi výtahem?" Bethany se nad svojí 'vtipnou' narážkou zasmála. Nevraživě jsem si jí prohlédla, na což smějící se blondýnka zareagovala zvednutím rukou do vzduchu na znamení, že se vzdává.

„Rozhádala jsem naše nerozlučná dvojčata," odpověděla jsem naprosto vážně a podívala se na Brooklyn, které na obličeji stále vládl zklamaný výraz, který se mísil s naštvaným jiskřením v jejích karamelových očích. Černovláska zamířila do učebny angličtiny, což mi připomnělo mojí aktuální situaci. „Mimochodem, co za knihu jsme měli číst?"

„Othello," odpověděla pohotově, načež opět začala s nervózním poklepáváním na tmavé desky postarší knížky. Snažila jsem si vzpomenout, zda jsem Othella někdy četla, ovšem došla jsem k závěru, že nejspíše ne. Bethany se z ničeho nic nespokojeně zamračila. „Proč mu to vracíš přes Brooklyn? Vždyť ona je hodná."

Vybavila jsem si její ublížený výraz, když jsme od jejího bratra odcházely. „Když ona u toho zrovna byla. A já byla naštvaná, prostě jsem to na něj vychrlila. Nechtěla jsem ublížit i jí." Je pravda, že Brooklyn si to nezasloužila, ovšem na druhou stranu Dustin si musí uvědomit, že to přehnal. A to mu dojde právě díky tomu, že jeho druhé já, akorát v ženské podobě a lepší povahou, na něj bude naštvané. A to podle všeho vyšlo. Celou školou se ozvalo zvonění, načež jsme si s Bethany vyměnily vyděšené pohledy. Bez jediného dalšího slova jsme se urychleně odebraly do učebny literatury, kde jsme se obě usadily na svá místa. Přes rameno jsem se podívala na dvojici nováčků. Zatímco Brooklyn seděla s podepřenou hlavou o pravou ruku a dívala se všemožně po třídě, jen ne na svého bratra, v Dustinově očích jsem si všimla něčeho zvláštního. Tak zvláštního a tak nerozpoznatelného, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.

Další kapitolka bude akčnější, slibuji! :)