Mrtvá dívka

The privacy

Po škole jsem ihned zamířila domů. S pozdravem jsem proběhla chodbou a po schodech zamířila ke mně do pokoje. Batoh jsem hodila na zem ke stolu a skočila to rozvrzané postele. Ze zadní kapsy kalhot jsem vytáhla mobil a zapnula facebook, kde mi okamžitě vyskočila zpráva od Cola.

Cole Hanson: Ahoj, zlatíčko. Platí ten dnešek? Klidně tě vyzvednu u tebe doma, ale musíš mi                                       nejdříve napsat adresu.

Me: Klidně k vám dojdu, ráda se projdu. Čekej mě tak za čtvrt hodinky.

Cole Hanson: Dobře, zatím pa.

Mobil jsem strčila zpět do kapsy a přešla k zrcadlu, ve kterém jsem se celá prohlédla. Tyhle rifle mi dělají dobré nohy, takže to měnit nebudu. Ovšem do skříně jsem sáhla pro jiné tričko a to pro černé přiléhavé s nevulgárním výstřihem. Jemně jsem si přepudrovala nos, aby ta modřina nebyla až tak do očí bijící a seběhla schody. Chodbou jsem opět rychle proběhla, popadla bundu a s hlasitým: „Jdu pryč!" za sebou zabouchla dveře.

Po zhruba desetiminutové cestě jsem přistoupila k většímu modernímu domu a stlačila zvonek, načež se po chvilce otevřely dveře s usměvavým Colem. „Pojď dál," ustoupil mi z cesty, abych mohla vejít a celou si mě prohlédl, dokud se nezastavil u mého nosu. „Tohle jsi ráno rozhodně neměla." Znepokojeně svraštil obočí a mezi dva prsty uchopil mojí bradu, kterou natáčel mojí hlavu různými směry.

„To nic, jen mě uhodil míč, nic vážného." Vyhoupla jsem se na špičky a mírně našpulila rty. Cole se pobaveně usmál a něžně, snad abych se nerozpadla, mě políbil.

„Říkal jsem, že máš být opatrnější." Rukou mě pohladil po rameni a opět nade mnou zavrtěl hlavou. To, že za tenhle úraz já nemůžu, jsem mu vykládat rozhodně nehodlala. Přitáhl si mě k sobě a až teď mě praštila do nosu jeho vůně.

„Páni, tohle bych mohla čuchat furt." Hluboce jsem se nadechla a spokojeně jsem se usmála.

„Líbí se ti?" optal se nadšeně. „Myslel jsem si, že by se ti mohla líbit."

„Líbí," odpověděla jsem s přitakáním a znovu přičichla k té úžasné vůni, která se k němu naprosto hodí.

„Půjdeme ke mně?" Své plné rty vytvaroval do úsměvu a udělal krok dozadu, přičemž mě chytl za ruku. Úsměvně jsem přikývla a nechala se zavést do jeho doupěte.

Jeho pokoj byl jiný, než zbytek domu. Oproti jiným místnostem byl skromný a malý, ale i přesto se zdálo, že je větší než můj pokoj, což bych si i troufla říct, že není. Stěny byly nabarvené na šedo a na nich viselo hned několik plakátů. Na největším z nich byla vyobrazena Marilyn Monroe, která seděla na židli a v ruce držela zapálenou cigaretu. Naproti velké posteli byl stůl s notebookem a v rohu košíček s různými léky. Cole ke mně přistoupil zezadu a objal mě. „Jsi v pořádku?"

„Já? Ty mi řekni, jestli jsi v pořádku..." otočila jsem se obličejem k němu a hlavou kývla směrem ke stolu.

„Po psychické stránce určitě." Vesele se usmál, ale i přesto jsem za tím širokým úšklebkem viděla, že ho to trápí.

„Slíbil jsi, že si o tom promluvíme." Mírně jsem nadzvedla obočí, načež Cole tiše přikývl. Došel k posteli a posadil se, s čímž rukou poplácal na místo před ním. Bundu, kterou jsem si při příchodu sundala, jsem přehodila přes židli. Posadila jsem se tak, abych mu viděla do obličeje a kývnutím ho pobídla.

„Před necelým rokem jsem měl šílené horečky. Doktoři se snažili zjistit, co mi je způsobuje, takže mi odebrali krev a udělali různé rozbory. Další den, za mnou přišli na pokoj a mě a mé matce oznámili, že mám chronickou myeloidní leukémii... To znamená, že průběh rakoviny není tak rychlý a agresivní jako u akutní, takže v tomhle ohledu mám vlastně i štěstí," se zavrtěním hlavy si pobaveně odfrkl. „Okamžitě zahájili léčbu a po pár dnech, co udělali různé rozbory, mě propustili domů s tím, že musím pravidelně dojíždět na chemoterapie. A támhlety prášky jsou na léčbu doma, jejíž účelem je udržení nemoci ve fázi útlumu," podíval se směrem, kde se nachází stůl a tiše si oddechl. „Máš ještě nějaké otázky?"

„Jak můžeš dál normálně fungovat? Já bych to nezvládla."

„Ale zvládla." Chytl mě za ruku a následně mě políbil na hřbet ruky. „Vezmi si... Život je taková nezávidení hodná situace. Jsi duch, který je uvězněný v biologickém umírajícím stroji a pluješ vzduchoprázdnem na kusu šutru. Myslíš, že máš všechno pod kontrolou a přitom tě může zabít i vdechnuté zrníčko kávy. Narodili jsme se pro to, abychom umřeli. Všichni máme stejný osud a holt někdo nemá to štěstí, žít tak dlouho, jako ostatní. Ale to ty víš sama moc dobře."

Sklesle jsem přikývla. Takhle mě nikdy přemýšlet nenapadlo, ovšem bohužel všechno, co řekl, je pravdivé. Každým nádechem si sice prodloužíme život, ale zároveň i zkrátíme. „Nezasloužíš si to."

„A Mia si to snad zasloužila?"

„Ne," vydechla jsem tiše a zadívala se do Colových očí, které mě vždy dokážou uklidnit.

Cole se přišoupl blíže ke mně a dvěma prsty mi strčil pramínek vlasů za ucho. Hluboce se mi zadíval do očí a poté mě chtivě, ale i přesto něžně políbil. Opatrně mě položil a lehl si těsně vedle mě. Ruku, kterou mě hladil po tváři, přesunul na můj bok a ukazováčkem začal kreslit různé tvary. Ruku podsunul pod mé tričko a jeho ledová dlaň mě zachladila na břichu.

„Studíš," pronesla jsem mezi polibky. Cole svojí ruku vytáhl a přes tričko mě hladil na boku. Jednu ruku jsem měla položenou na jeho krku a druhou jsem si hrála s jeho vlasy.

Cole přemístil svojí pozornost k mému krku, který mi začal obsypávat něžnými polibky. Po chvíli přestal a znovu se mi zadíval do očí. „Slíbil jsem, že se o nic pokoušet nebudu, takže bychom měli přestat, jinak bych se pokusil." Lišácky se zakřenil a v mém obličeji se snažil vyčíst odpověď dřív, než jsem jí řekla.

„A tohle je jeden z důvodů, proč tě miluju. Ostatní by už v tuhle chvíli z holky strhávali všechno oblečení." Colovi zajiskřilo v očích, načež mi věnoval dlouhý polibek.

„Co takhle kouknout na nějaký film?" Hlavou pokynul k televizi naproti posteli, načež se natáhl po ovladači na nočním stolku. Lehl si na záda a mě si pravou rukou přitáhl k sobě. Když jsem ležela na jeho hrudi, slyšela jsem jeho tlukoucí srdce a v tu chvíli mě okamžitě napadlo, že nevím, co budu dělat, až jednoho dne nic neuslyším. Koutkem oka jsem se na něj podívala a povšimla si jeho spokojeného úsměvu, který si pohrával s jeho obličejem.

Dnešní kapitolka je věnovaná pouze Colovi a Megan. Příští bude už o něco akčnější a divnější :D