Mrtvá dívka

Cheeky brat

„Co ti je?" optala se opatrně Bethany, která za mnou pospíchala. Klapot jejich podpatků byl slyšet snad přes celý Princeton.

„Dustin," zavrčela jsem a naštváním mi cuklo v oku.

„Co s ním?" Periferně jsem zahlédla její nechápavý pohled. Od první hodiny jsem s ní za celý den nepromluvila. Neměla jsem náladu se s někým vybavovat a Bethany se raději na nic neptala. Divím se, že se k ní drby o Dustinovi Barberovi, který dnes navštívil Princetonskou střední, nedostaly.

„Byl ve škole."

„Cože?!" vyjekla nadšeně. Zároveň jsem si všimla jejího zklamaného pohledu. Bylo mi jasné, že litovala toho, že ho nepotkala. Kdyby šlo vraždit pohledem, Bethany by byla na místě mrtvá. Omluvně zvedla ruce do vzduchu a mile se usmála. „A co tam chtěl?"

„Co já vím? Jediné, co jsem zjistila, že to je kretén, což jsem si o něm ostatně už dávno předtím myslela," chrlila jsem ze sebe rozhořčeně a přidala více do kroku. Bethany jsem slyšela někde za sebou, ovšem ani to mě nedonutilo zpomalit. Poháněl mě vztek a pomyšlení, že toho idiota ještě dneska uvidím, mě dohánělo k šílenství. Když jsem došla k domu s číslem popisným 54, odemkla jsem a dveře nechala otevřené, jelikož Bethany každou chvílí dorazí. Batoh jsem hodila na schody, načež zamířila do kuchyně, s cílem si najít alespoň něco malého k snědku.

„Vysvětlíš mi, co se stalo?" Udýchaná Bethany si z noh skopla černé lodičky se stříbrnou mašlí, která odrážela snad všechno světlo a znaveně se posadila na barovou židličku. Z ledničky jsem vytáhla několik vajíček. „Dáš si taky?"

Bethany přikývla a následně mě pohledem pobídla k vysvětlení. Ze skříně jsem vytáhla pánvičku, kterou jsem položila na indukční desku. Zatímco jsem nechala pánvičku rozpálit, jsem se otočila na Bethany a začala vysvětlovat.

„Kecáš!" vykřikla nevěřícně, když jsem ji všechno odvyprávěla. Zavrtěla jsem hlavou a na dva talíře rozdělila hotová vajíčka. Z šuplíku jsem vytáhla stříbrné příbory a to všechno přenesla na stůl. Obě dvě jsme se usadily ke své porci. Mlčky jsme jídlo obě s chutí snědly. Loket jsem položila na stůl a o několik prstů si opřela čelo. Cinknutí mi oznámilo příchozí zprávu, načež jsem si ji ihned přečetla. „Mám tam být v pět," pronesla jsem zoufale a nato se podívala na hodiny.

„Čtyři?!" Rychle jsem vyskočila na nohy, div židle na které jsem seděla, nespadla. Schody jsem vzala po dvou a vběhla do mého pokoje, abych vyhrabala něco lepšího na sebe.

„Na," ozvalo se za mnou, načež mi na hlavě přistál nějaký hadr. Uchopila jsem bílé šaty s černými motýly do rukou a celé si je prohlédla. „Co s tím?"

„Vem si to na sebe," přikázala mi Bethany, s čímž mi pod nohama přistály bílé balerínky.

„Nemůžu pořád nosit tvoje oblečení," namítla jsem, natahujíc k ní ruku s krásnými šaty, abych jí je vrátila.

„Tyhle už stejně nenosím, můžeš si je nechat," prohodila s mávnutím ruky a odešla do svého pokoje. Přestrojila jsem se tedy do značkových šatů a na nohy si navlékla dokonale padnoucí balerínky. Nečekala bych, že bude mít Bethany u sebe boty bez podpatků. Přešla jsem k zrcadlu a celá se v něm zhlédla. Musím uznat, že mi ty šaty šly dokonale k mé pleti.

„Ještě tady." Podala mi světle fialkovou bundičku a kabelku stejné barvy. Jak může mít ke každému kousku oblečení dokonale ladící kabelku? Není třeba už zmiňovat, že vše, co jsem na sobě měla, bylo značkové. Bethany ke mně zezadu přistoupila a na krk mi připnula stříbrný řetízek, na kterém byl drobný přívěšek ve tvaru stromu a jako listí byly použity maličké krystalky ametystu. „Teď to je dokonalý," prohlásila vesele a celou si mě prohlédla v zrcadle před kterým jsme stály.