Mrtvá dívka

Feel guilty?

„Dneska už jdeš do školy?" optala se mě Bethany okamžitě, co jsem chvíli po ní přišla do kuchyně s batohem přes jedno rameno.

„Jo, už mi je dobře. Včera jsem byla u rodičů, aby mi podepsali omluvenku," odpověděla jsem, usedajíc vedle blondýnky, která snídala vločkovou kaši s ovocem. Včera jsem se s Bethany neviděla, jelikož než jsem se vrátila zpět, byla už v trapu někde s kamarádkami roztleskávačkami a podle jejích kruhů pod očima se vrátila pozdě. Bethany si unaveně podepřela hlavu a s padajícíma víčkama mě pozorovala. „Víš, že sis jí mohla podepsat sama? Nepoznali by to."

Natáhla jsem se po tvarohovém závinu, který ležel v košíku na pečivo uprostřed stolu. „Vím, ale pořád jsem jejich dcera. Měli by vědět, co se mnou je." Ač nevědí, jelikož říct jim pravý důvod mé absence ve škole, by nebylo to nejvhodnější rozhodnutí. Zakousla jsem se do taštičky plněné sladkým tvarohem.

„Nechceš k tomu mléko, Megan?" ozvala se za mnou paní Brownová, načež jsem zaslechla otevření ledničky. Natočila jsem hlavu, abych na ní viděla, s čímž jsem s plnou pusou zavrtěla hlavou.

„Už ti je dobře?" optala se, vytahujíc z lednice vajíčka, zatímco pozorovala pohozenou tašku u mých nohou.

„Už ano, děkuju za optání." Ukousla jsem další sousto a otočila se zpět k Bethany.

--

„Ahoj, Megan," doběhla mě černovlasá dívka, která na sobě měla úbor roztleskávačky. Překvapeně jsem si ji prohlédla.

„Ahoj, Brooklyn. Takže jsi teď roztleskávačka?" optala jsem se jí, stále pozorujíc její oblečení s barvami školy.

„Jo, Bethany mi to domluvila." Rukou sjela k sukni, kterou si stáhla více dolů. Nejspíše jí nevyhovovala její délka, která vůbec nic nezakryla. Už jen z toho důvodu bych nemohla být roztleskávačou. Beth bývala kapitánka našich roztleskávaček, dokud se při vyhození do piruety nezranila. Zkoušela se vrátit, ovšem její strach ji zůstat nedovolil. Teď někdy zaskakuje za trenérku a hledá další dívky do týmu. „Dneska už přijdeš?"

„Jo, včera jsem psala tvé mamce," odpověděla jsem s přikývnutím, načež jsem zastavila u své skříňky, kterou jsem následně otevřela. Brooklyn také zastavila a postavila se vedle mě. „Děda se zmínil, že tě potkal."

Vynadávajíc ze skříňky potřebnou učebnici na třetí hodinu, jsem mlčky přikývla. Zabouchla jsem dvířka, načež jsem si přes Brooklynino rameno všimla kluka s černými vlasy, který nás opřený o stěnu, pozoroval. Nejspíše se Dustinovi nelíbí, že se s ní bavím. „Co ty a Dustin? Jste už v pohodě?" zeptala jsem se tiše, nespouštějíc zrak z jejího bratra.

„Jsem na něj pořád naštvaná, ale už ne tolik... Nedokážu se za něj dlouho zlobit."

„Jo, možná jsem to s tou reakcí přehnala. Měl pravdu, měla jsem Gavina ohlídat." Kecy, můj názor se pořád nezměnil. Pořád je to vypatlaný idiot, který myslí jenom na sebe. Ovšem celkem by mi pomohlo, kdyby mu odpustila.

„Ne, Megan. Za to ty nemůžeš." Položila mi ruku na rameno a nato se mile usmála. „Tak dneska u nás." Když odcházela, prošla okolo Dustina, který se na ní mile zazubil. Jen, co zašla za roh, jeho úsměv zmizel. Vytáhl ruce z kapes od šedivé mikiny, načež s upřeným zrakem zamířil za mnou.

„Co jsi jí o mě zase nakecala?" zavrčel nepříjemně ihned, co se ke mně dostal.

„Nic!" vyjekla jsem na obranu. „Bavily jsme se pouze o její nové školní aktivitě a o tom, zda dnes přijdu hlídat Gavina." Řekla jsem mu pravdu, tedy alespoň částečnou. Pohledem sjel k mé ruce, ve které jsem držela učebnici biologie. Také jsem sklopila zrak, abych zjistila, co ho tolik zaujalo. Z pod rukávu mi vykukovala modřina, která byla zbarvena do modra. Rukáv jsem stáhla druhou rukou níže. Dustin po mé ruce chňapl a následně mi opět rukáv vyhrnul, takže měl nádherný výhled na mojí modro fialovou ruku. „Tohle jsem... To jsem ti udělal já?" Svůj zrak přemístil na můj obličej. V jeho očích jsem zahlédla něco jiného... Možná vinu? Ne. Něčeho takového Dustin Barber není schopný.

Rukou jsem trhla, čímž jsem se mu vymanila z jeho sevření. Rukáv jsem si opět stáhla dolů, aby si nikdo ničeho nevšiml. „Tak hele!" vyprskla jsem. „Předtím jsi mě div málem nezabil a teď se chceš starat?! Jdi do prdele, Dustine." Rychle jsem okolo něho prošla, přičemž jsem do něj narazila ramenem, ač to s ním ani nehnulo. Narovnala jsem si popruh od batohu a zamířila do druhého patra, kde se nachází učebna biologie.

---

„Ahoj, Megan!" vyjekl skřet, který se objevil za obrovskými dveřmi. Chytl mě za ruku a zatáhl dovnitř. Pozdravila jsem ho nazpět, přičemž jsem s úsměvem zavřela mohutné dveře. Bok po boku jsme vešly do obývacího pokoje, kde seděl starý pan Barber a zatímco v pozadí jela televize, on si četl s brýlemi na očích nějakou knihu. Vedle něj na pohovce ležela Grace, jejíž přední packy visely přes okraj. Divím se, že paní Barberová strpí ve svém domě zvíře. Gavin skočil na pohovku vedle ležící fenky a začal jí různě muchlat. Fenka si znaveně odfrkla, což mě donutilo k pobavenému úsměvu.

„Dobrý den, pane Barbere," oslovila jsem staříka, který byl až po uši zabraný do knížky s pomuchlaným přebalem. Svůj pohled přesunul na mojí maličkost, načež mě obdaroval milým úsměvem. „Co to čtete?" Hlavou jsem pokynula k jeho rukám, ve kterých knížku držel. Založil si knihu provázkem, který je upevněný ke knize, načež ji zavřel. Hubenými vrásčitými prsty přejel po obalu. „Záhadný pan Quin."

„Od Agathy Christie?" optala jsem se, načež jsem přešla ke křeslu, na které jsem se následně usadila.

„Četla jste to?" Překvapeně zamrkal, načež pravou ruku položil na knížku. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, jen jsme se o tom učili."

„Škoda, moc krásná knížka. Moje nejoblíbenější, stejně tak i mé ženy." Posmutněle se usmál a podíval se na malého Gavina, který stále otravoval Grace. „Nech jí vydechnout, Gavine," napomenul ho, načež ho mírně plácl přes ruku, kterou pošťuchoval do fenky. Skrček si založil ruce na hrudi a naštvaně našpulil rty.

„Nemáš hlad, Gavine?" Prcek ke mně zvedl zrak, načež přikývl. Zvedla jsem se z koženého křesla a nežli jsem odešla do jiné místnosti, jsem se podívala na pana Barbera, který hledal prstem místo v textu, kde skončil. „A vy, pane?"

„Ne, děkuji."

Omlouvám se za menší opoždění, ovšem období plné písemek, testů a zkoušení začíná, což mi značně otravuje život a krade čas na psaní... "MILUJU ŠKOLU!" *sarkastické vyjeknutí*

No, zpět ke kapitolce. Tahle není nijak moc záživná, ale další bude už o něco akčnější. Děkuji, že nadále čtete a hlavně Vám moc a moc děkuji za vaše pozitivní ohlasy!♥