Mrtvá dívka

Breakdown

Rozhodla jsem se připravit sandwiche. Vytáhla jsem tedy všechny potřebné ingredience. Když už jsem potírala opečené toasty majonézou, periferním viděním jsem si všimla dvou osob, které stály ve dveřích. Přesunula jsem na ně svoji pozornost. Jeden z kluků byl Dustin, jemuž jsem nevěnovala takovou pozornost, jako tomu druhému. Jsem si na sto procent jistá, že jsem ho už někde viděla. Celého jsem ho sjela svým zvídavým pohledem a až když jsem pohlédla do jeho očí, se mi vybavilo, odkud ho znám. Je to ten kluk, z pohřbu mé sestry, ale jak ti dva se znají?

„Ahoj, Megan," oslovil mě Dustin s pobaveným hlasem. Potutelně se usmál, což nevěstí nic dobrého. „Ahoj," odpověděla jsem suše, stále pozorujíc světlovlasého kluka, který zaujímal místo vedle Dustina. Uprostřed jeho spodního rtu jsem si všimla tmavého kroužku, který předtím určitě neměl. Stejně jako já jeho, on pozoroval mě. Několikrát zamrkal, načež vyrazil za mnou s nataženou rukou. „Ahoj, my dva se už známe." Nůž jsem odložila na linku a jeho ruku přijala.

„Emm, jo." Odsouhlasila jsem nejistě, jelikož jsem si snažila vzpomenout na jméno. Sebastian!

„Megan, že?" V jeho hlase byla slyšet naprostá jistota tím, co říká.

„Správně, Sheldone." Potměšile jsem se usmála, na což Sebastian zareagoval zaraženým výrazem. „Dělám si srandu, vím jak se jmenuješ." Natočila jsem se zpět k lince a uchopila nůž. Druhou rukou jsem si přidržovala toast, zatímco jsem roztírala majonézu. „Sebastian, správně?" Koutkem oka jsem si všimla souhlasného přikývnutí.

„Jak vy dva se znáte?" Musím to vědět. Moje sestra se kamarádila s někým, kdo se baví s Dustinem, což se mi nelíbí. Oba na sebe pohlédli s šibalským úšklebkem. „Chodili jsme na stejnou střední."

„Jo, jenže tohle pako pak vylili." Když k němu Sebastian zpět přešel, bouchl ho do ramene, na což Dustin zareagoval teatrálním syknutím.

„Proč vlastně?" Vyptávala jsem se dál a jelikož oba spolupracují, mám šanci z nich vytáhnout co nejvíce informací.

„Prodával," odpověděl šeptem světlovlasý chlapec, ale i tak jsem ho slyšela. Zaskočeně jsem se k nim otočila s nakrčeným čelem. Takže ty báchorky, co se povídají, jsou pravdivé?!

„To je vtip, že jo?"

Oba na sebe pohlédli a nato nastejno zavrtěli hlavou. „A ty se s ním i přes tohle bavíš? Je to svinstvo!" trošku jsem zvedla hlas, jelikož mě to dopálilo. Po mé reakci se Dustin ještě více usmál.

„To svinstvo, jak to tím nazýváš, bylo moje," odpověděl s klidem Sebastian.

„Kdyby to o tobě Mia věděla, v životě by se na tebe ani nepodívala," zasyčela jsem nabroušeně.

„Ne? A proč myslíš, že se se mnou kamarádila? Ne, kvůli tomu, že jsem hezkej... Teda vlastně kvůli tomu taky." Svojí pusu jsem vytvarovala do písmene O. Oba dva jsem pozorovala, jak se lstivě usmívají. V hlavě se mi právě odehrávala bitva. Mia by nikdy nic takového neudělala. Zlostí se mi zajiskřilo v očích, přičemž jsem pohlédla na vysmátého Dustina.

„To jsi vymyslel ty, že jo?! Tohle má být tvoje pomsta za to, že je na tebe Brooklyn naštvaná. Proto sis vymyslel takovou lež! Ona by nic takového neudělala!" Teď už jsem křičela. Určitě to museli slyšet Gavin a pan Barber, kteří ve vedlejší místnosti seděli.

„Ty seš taková naivní kravka, Megan. Tohle všechno, co jsme ti řekli je pravda, koukej." V kapsy od riflí vytáhl svůj mobil, do kterého něco naťukal. Přistoupil blíže ke mně a displej otočil tak, abych na něj viděla. Na malé obrazovce se nacházelo video z nějaké párty, na níž byl Sebastian a Mia, jak každý vdechl za pomocí srolované bankovky bílý prášek a následně se dravě začali líbat. Do očí se mi nahrnulo obrovské množství slz. „Vypni to!" vykřikla jsem zoufale, načež jsem silně stiskla víčka k sobě. Přes všechny slzy jsem viděla pouze rozmazané fleky. Prsty jsem si zajela do vlasů, načež jsem se sesypala k zemi. Zády jsem se opřela o dvířka od linky a zničeně vydechla.

„Kdy už to skončí!" zavřískala jsem zdrceně a sklíčeně jsem si přitáhla k tělu nohy, které jsem následně objala. Hlasitě jsem vzlykala a bylo mi úplně jedno, že mě vidí takhle na dně. Dotkly se mě něčí ruce. „Nesahej na mě!" ohnala jsem se po osobě, která ovšem nebyla tím, kým jsem si myslela. Nebyl to Dustin ani Sebastian, nýbrž starý pan Barber.

„Megan," oslovil mě tiše. Natočila jsem k němu hlavu. Několikrát jsem zamrkala, abych vyhnala slzy, ovšem nepomohlo to. Rychle jsem ho objala takovou silou, až to s ním zacloumalo. Objetí mi opětoval a konejšivě mě pohladil po vlasech. Mé slzy se vpíjely do jeho košile a ze mě se draly další a další zoufalé vzlyky. „Pojďte si sednout, přeci nebudete na téhle studené zemi." Pomohl mi na nohy, ač s tím měl sám problémy a dovedl mě do křesla, ve kterém jsem ještě před chvílí spokojeně seděla. Sám se usadil na pohovku naproti. „Copak se stalo?"

Nebyla jsem schopná jakéhokoliv slova. Pan Barber na mě netlačil a tak jsme tam oba mlčky seděli. Po nějaké době jsem se uklidnila, ale i tak jsem měla pocit, jakoby mě něco uvnitř škrtilo. Nevnímajíc okolní svět jsem koukala z okna, kde byla vidět obrovská zahrada, která patřila Barberovým. Cítila jsem se stejně, jako když nám oznámili, že se Mia nevrátila. To období pro mě bylo opravdu těžké... S nikým jsem nemluvila, zavřela jsem se do sebe a musela jsem brát anxiolytika na záchvaty úzkosti, kterými jsem trpěla.

„Tady máte." Pan Barber ke mně natáhl ruku, ve kterém držel hrníček s meduňkovým čajem. Bez poděkování, či jakéhokoli jiného verbálního naznačení vděku, jsem si od něj převzala bílý hrnek, ze kterého ještě stále šla pára.

„Chcete si promluvit o tom, co se stalo?" Nepatrně jsem zavrtěla hlavou. Z pravého oka mi ukápla slza, která mě šimrala na tváři. Ze vstupní haly se ozvalo otevření a následné zabouchnutí dveří. Nezajímalo mě, kdo přišel, takže jsem stále pozorovala přírodu za oknem.

„Ahoj, dědo! Gavine?" zavolal dívčí hlas. Kroky se rychle přibližovaly. „Jee. Ahoj, Megan." Pozdrav jsem jí neopětovala. Dlaně jsem tiskla k teplému povrchu z porcelánu a snažila se zadržet další slzy.

„Co je jí?" optala se Brooklyn, poté co se zastavila a odložila kabelku na konferenční stolek.

„Nevím. V kuchyni mluvila s Dustinem a nějakým klukem a potom se zhroutila," odpověděl pan Barber, načež podrbal Grace, která se za celou dobu od něj ani nehnula.

„Já ho zabiju!" zavrčela naštvaně, načež se ozvaly další rychlé a hlasité kroky.