Nemusím snad už ani zmiňovat, že mě Bethany opět s radostí oblékla do svého oblečení. Tentokrát jsem ji ale poprosila o něco jiného, než jsou šaty, přeci jen dlouhé kalhoty budou bezpečnější. Navlékla na mě svoje Calvin Klein tričko bílé barvy a já měla povoleno si vzít své pohodlné černé legíny.
„Co chceš dneska dělat?" zeptala jsem se Gavina mile, i když v hlavě jsem ho už dávno škrtila. Nezaujatě pokrčil rameny, zatímco přežvykoval pizzu, kterou jsem mu objednala. Znaveně z neustálého snažení se ho nějak zabavit, jsem si opřela hlavu o koženou sedačku a sledovala nudný dokument. Mravenci, kteří si z vlastních těl staví vor, aby přepravili svojí královnu přes vodu, mi vnukli nápad, který by se mi líbil a snad by ho mohl ocenit i vedle mě sedící kluk. „Gavine, máš rád hrdiny?"
Upřel na mě svůj zrak, ve kterém jsem zpozorovala zájem. Nepatrně přikývl a stále na mě čučel, čekajíc, co ze mě vyleze. „A co takhle si zajít do kina na Ant-mana 2? Znáš to?"
„Znáám," odpověděl protáhle. „Půjde i Dustin?"
„Nemyslím si, že by ho to zajímalo," řekla jsem s úsměvem, doufajíc, že mu jeho naprosto příšernou myšlenku vymluvím.
„Zajímalo, my byli na jedničce," vykoktal ze sebe a na protest si zkřížil ruce na hrudi.
„Tak se ho běž zeptat," řekla jsem mu a otráveně si promnula spánek. Zoufale jsem si povzdechla a následovala Gavina, který okamžitě vystřelil za svým milovaným bratříčkem.
Gavin bez klepání vběhl Dustinovi do pokoje, načež skočil k němu do postele. Dustin se leknutím rozkašlal, takže z něho šly obláčky kouře.
„Co to je?" zeptal se zvědavě malý terorista svého dusícího se bratra. Dustin vstal z postele a cigaretu hodil do skleničky naplněné vodou, která podle několika nedopalků sloužila jako popelník.
„Nic," odpověděl, když konečně přestal kašlat a po mě hodil nepříjemný pohled.
„Půjdeš s náma do kina?" Gavin se mu nalepil na nohu a škemravě ho zatahal za nohavici od kalhot.
„Na žádnou slaďárnu ani děckou blbost nejdu," odpověděl, schovávajíc skleničku do šuplíku od stolu.
„Ale my chceme na Ant-mana dvojku," přidala jsem se do rozhovoru. Dustin po mě opět střelil pohledem a následně nadzvedl jeho husté obočí. „To napadlo tebe?"
Nepatrně jsem přikývla. „Počkám dole." Z toho smradu se mi zamotala hlava a tak jsem usoudila, že bude bezpečnější jeho pokoj opustit. Moje plíce by totiž tohle nemusely vydržet.
„Kam jdete?" zeptala se Brooklyn, která se přišourala do kuchyně ze svého pokoje pro něco k snědku. Přestala jsem se hrabat ve své, tedy vlastně Bethaniny kabelce, a upřela zrak na dívku o které ani pomalu nikdo neví, že tu bydlí. Ještě jsem s ní nemluvila, takže netuším, zda je stejná jako její egocentrický dvojče nebo je milá, jak na první pohled působí.
„Do kina, chceš jít taky?" zasvětila jsem ji do mého plánu, kterým jsem si chtěla zpříjemnit hlídání. Ovšem přemýšlím, zda jsem udělala dobře, jelikož trávit čas s Dustinem se mi zrovna nechtělo.
„Na co?" optala se zvědavě, otevírajíc krabici s nedojezenou Gavinovou pizzou. Ukousla první sousto a slastí se usmála. „Kašlu na dietu," prohodila spíše sama pro sebe s plnými ústy, zatímco přežvýkávala už druhé sousto. Nevypadá jako někdo, kdo by dietu potřeboval.
„Na Ant-mana dvojku," odpověděl místo mě Gavin, který za sebou táhl otráveného Dustina.
„To si nechám ujít," odpověděla s úsměvem a skrčkovi rozcuchala tmavé vlasy. „Hodně štěstí s nima," prohodila směrem ke mně, vzala si krabici s pizzou a vydala se zpět do svého pokoje.
„Máte milou sestru," oznámila jsem jim, dávajíc si přes rameno kabelku a vydala se ke vstupním dveřím. Oba mě následovali. Gavin byl na rozdíl od nás dvou plný entuziasmu. Já měla smíšené pocity... Jakožto správný Marvel fanoušek jsem se nemohla dočkat až uvidím další díl Ant-mana, ale fakt, že na něj jdu s Dustinem a druhým Dustinem, akorát v menším vydání, mi značně otravovalo život.
„Takže ty jsi fanoušek Marvelu, jo? Nějak mi to k tobě nesedí." I přes to, že od normálního člověka, by to jako urážka neznělo, od Dustina to tak vyznělo. V jeho hlase jsem pořád slyšela tu jeho aroganci a povýšení. Proč nemůže být stejně normální, jako Brooklyn?
„Jo," odsekla jsem jednoslovně a dál se jeho poznámky rozhodla ignorovat. Gavin se pořád s Dustinem bavil o prvním díle, ač to znělo spíše tak, že se bavil sám se sebou, jelikož Dustinovo „Hmm a Tojono" se nedalo ani jako odpovědi počítat.
Z peněženky jsem vytáhla peníze, které paní Barberová každý den nechává na lince, abychom mohli podnikat podobné akce té dnešní a koupila jsem tři lístky. Gavin si ještě vydupal sladký popcorn, po kterém určitě bude ještě více hyperaktivní, než je teď a poté jsme všichni tři zamířili do sálu s číslem 3. Po reklamách začal film a já se alespoň na chvíli mohla odreagovat a oprostit od těch dvou.
---
Když jsme se vrátili zpět do vily, Barberovy už byli doma. Gavin se rozeběhl za panem Barberem, aby mu své čerstvé zážitky z filmu převyprávěl a já zůstala stát v obývacím pokoji s paní Barberovou a polomrtvým Dustinem.
„Budete mít zítra čas? Vím, že jsme se domluvily na tom, že víkendy chodit nemusíte, ovšem něco nám do toho s Chrisem vlezlo," začala ihned, co mě spatřila.
„Omlouvám se, ale už mám něco v plánu," odpověděla jsem popravdě. Teď se mi na tu party chce ještě víc!
„Ovšem, nic se neděje. Gavina bude hlídat Dustin. Můžete jít domů," propustila mě po dlouhém náročném dni. Dustin po zaslechnutí svého jména v kombinaci se slovem 'hlídání' udělal grimasu, jako kdyby se měl každou chvílí rozbrečet. Už se nemůžu dočkat, až ulehnu do úžasně pohodlné postele a budu usínat s myšlenkou, že zítra do tohohle blázince nemusím. S úsměvem jsem se rozloučila a vydala se pryč z ulice s názvem Hamilton Avenue.
Dnes trošku nudnější kapitolka, ale slibuji že příští už bude záživnější! :D
ČTEŠ
Mrtvá dívka
RomanceVětšina příběhů smrtí končí, tenhle jí začíná. Romance plná zvratů, egocentrických blbečků a problémů jedné vyděděné dívky.
