Mrtvá dívka

Caught

Bloudila jsem ulicemi Princetonu stejně jako ve svých myšlenkách. Ani nevím jak, ovšem po nějaké chvíli jsem se ocitla v ulici Hamilton Avenue a nepřítomně hleděla na vilu Barberových. Přijíždějícího stříbrného mercedesu jsem si všimla příliš pozdě, jelikož než jsem stihla zmizet, už mě s překvapením v hlase pozdravil pan Barber. „Dobrý den, Megan. Co vy tady?"

„Dobrý den," odvětila jsem nejistě a udělala krok dál. „Já jsem si jen čistila myšlenky a nějak jsem nevnímala, kam jdu... Tak už asi raději půjdu."

„Počkejte!" vyhrkl okamžitě a přistoupil blíže ke mně. „Nechcete jít dál? Gavin by byl nadšený." Pan Barber se škemravě usmál a já rozpačitě pohlédla na jejich dvakrát, možná třikrát, větší dům, než je ten náš.

„Já si nejsem úplně jistá, zda to je dobrý nápad..."

„Ale prosím vás, pořád o vás básní..." rozešel se směrem k vrátkům a s nadějí se na mě otočil. „Tak co, jdete?" Zkontrolovala jsem čas a nakonec váhavě přikývla.

„Gavine!" vykřikl pan Barber okamžitě, co otevřel dveře a klíče pověsil na věšák vedle futer. Malý skrček se nikde neukazoval a tak zavolal znovu. „Gavine, pojď dolů, vedu ti návštěvu!" Zpoza rohu vyšla paní ve středním věku a s úsměvem a pokorou pozdravila. „Dobrý den." Její francouzský přízvuk a vzhled byl naprosto znatelný. Byla krásná.

„Dobrý den, Monique. Kde je ten můj rošťák?"

„Před chvílí odešel do svého pokoje, mám pro něj dojít?" optala se, přičemž už měla nakročeno ke schodům.

„To je v pořádku," skočila jsem jim do rozhovoru. „Já za ním dojdu." Pan Barber souhlasně přikývl, načež jsem se vydala do patra, kde se jeho pokoj nachází. Procházela jsem dlouhou chodbou, až jsem přistoupila ke dveřím, za kterými se nachází Gavinův pokoj. Udiveně jsem se zamračila, jelikož Gavin si povětšinou nikdy dveře do pokoje nezavíral. Třikrát jsem zaťukala a následně zabrala za kliku. Škvírkou jsem načíhla do jeho pokoje a uviděla prcka, sedícího na jeho sedacím pytli, se sluchátky na uších, jak zaujatě pozoroval obrazovku notebooku. Ani si nevšiml, že jsem vešla do místnosti, dokud jsem se nedotkla jeho ramene. Leknutím sebou škubl, načež si sundal sluchátka a zvedl ke mně zrak. Několikrát překvapeně zamrkal.

„Ahoj," pozdravila jsem jako první.

„Ahoj," odpověděl tiše, načež sklopil zrak k notebooku na jeho klíně.

„Není zdravé si pokládat počítač do klína, měl by sis pod něj dát alespoň polštář." Natáhla jsem se po polštáři se spidermanem na jeho posteli a podala mu ho. Gavin poslušně nadzvedl notebook a pod něj strčil jeho oblíbený polštář.

„Na co koukáš?" optala jsem se, abych prolomila ticho a posadila se na postel.

„Na Agenty," odpověděl stroze. Sluchátka položil vedle sebe a zvědavě se na mě podíval. „Co tady děláš?"

„Šla jsem okolo a potkala jsem tvého tátu, který mě pozval dál." Gavin pouze přikývl. „Možná ti dlužím omluvu, že jsem odešla bez rozloučení."

„To je dobrý." Na jeho obličeji jsem viděla, jak se snaží potlačit jeho radost, že mě vidí. Za tu chvíli, co jsem tu nebyla, se tak změnil. Přijde mi, že to není ten samý Gavin, co jsem znala.

„Jaká je Monique?"

„Fajn... Ale pořád mě nutí jíst brokolici." Znechuceně vyplázl jazyk, což mě donutilo k zasmání.