Mrtvá dívka

You like her too

Dustin Barber

Třeštila mě hlava z toho, jak mnou Cole praštil a proto jsem se rozhodl pro dnešek školu vynechat... už tak tam chodím na můj vkus až moc často. Posadil jsem se na lavičku dál od školy a sledoval, jak několik opozdilců spěchalo do budovy Princetonské střední. Z krabičky Marlborek jsem vyndal jednu cigaretu a následně jí v puse zapálil, načež jsem okamžitě potáhl. Smradlavý cigaretový kouř jsem vydechl a spokojeně se usmál. Když zrovna u sebe nemám trávu, vykouřím si místo toho dvě cigarety a ta dávka nikotinu mě alespoň na chvíli uklidní... No i tak si doma zapálím brko.

Podíval jsem se na školní parkoviště, kde obyčejně stává moje auto, ovšem dnes jsem šel do školy pěšky. Ani nevím, jak mě taková blbost napadla, ale bohužel mi nezbývá nic jiného, než jít zase po svých. Otráveně jsem se tedy vydal domů a po cestě se zastavil pro další krabku Marlboro cigaret.

Za pultem stála mladá a pohledná prodavačka. Když mi podávala moje cigarety, letmo jsem se dotkl její ruky. Kate, jak jsem přečetl z její jmenovky, se stydlivě usmála. Flirtovně se na mě podívala přes své husté řasy a já v tu chvíli v ní uviděl dívku, kterou tolik nenávidím. Okamžitě se mi před očima přehrál její ublížený výraz z dnešního rána. Několikrát jsem zamrkal, abych jí dostal z hlavy a bez rozloučení vyběhl z prodejny. Zamířil jsem do Hamilton Avenue se sklopenou hlavou a rukama v kapsách.

Kousek od mého domu jsem před sebou uslyšel hlasité a rychlé kroky, které se ke mně přibližovaly. Zvedl jsem hlavu, abych případně předešel srážce s danou osobou a s udivením jsem spatřil drobnou tmavovlásku s rozzuřenýma modrýma očima, které svítily do dálky.

„Jak jsi to mohl udělat?!" vykřikla naštvaně a strčila do mě svojí muší silou. Nad její snahou mi ublížit, jsem se pobaveně ušklíbl a nezaujatě strčil ruce do kapes. Aniž bych mohl něco říct, Megan se ujala opět slova.

„Dustine, ty jsi takový hajzl. Vím, čeho jsi schopný, ale nevěřila jsem, že bys měl žaludek na to, abys všude o Colovi rozhlásil, že má rakovinu. Zmýlila jsem se v tobě. Myslela jsem, že v hloubi duše jsi hodný, ale ty jsi jenom prázdná chodící schránka. Máš úplně vysmažený mozek z toho hnusu, který bereš," na chvíli se odmlčela a na obličeji jsem spatřil opět její ublížený pohled. „Že ti není ze sebe špatně..." zavrtěla hlavou a obešla mě. Ještě předtím, než odešla, dodala dvě věty, které jsem slyšet nechtěl. „Jo a vyřiď Gavinovi, že jsem ho ráda poznala... Nakonec se ti to fakt povedlo."

Když jsem vešel dovnitř, spatřil jsem překvapenou mamku, která akorát něco hledala v kabelce. „Ty už jsi doma?"

„Jo, bolela mě hlava." Rychle jsem okolo prošel a vyběhl schody, abych co nejdříve byl u sebe. Po cestě jsem málem srazil Gavina. „Dustine!" vyjekl vesele a objal mě.

„Teď ne, skrčku," vykroutil jsem se z jeho sevření a zapadl do svého pokoje. Zamkl jsem za sebou, abych měl soukromí, které v tuhle chvíli potřebuju a přešel ke stolu, v jehož šuplíku schovávám své poklady. Vytáhl jsem jedno brko, zapálil si ho a posadil se do postele. Klepaly se mi ruce a začalo mě škrábat v krku.

„Do prdele, Dustine, seber se." Řekl jsem sám sobě a rukou si prohrábl vlasy. Nervózně jsem začal klepat nohou a roztěkaně se rozhlížel. Rychle jsem vyskočil na nohy a přešel k oknu, kterým vidím před barák. Ani nevím, co jsem hledal, ovšem několik minut jsem si prohlížel celou ulici.

Ozvalo se zaťukání. Nedopálené brko jsem típl a hodil do sklenice s vodou, kterou jsem následně schoval. Vypotřeboval jsem pomalu celý deodorant, aby tu tráva nebyla tolik cítit a následně přešel ke dveřím, abych je otevřel. Vzniklou škvírkou jsem vykoukl ven a uviděl tam stát ubrečeného Gavina. Otevřel jsem úplně a klekl si, abychom měli obličeje ve stejné úrovni. „Co se děje, Gave?"

„Mamce volala Megan, že mě už nemůže hlídat." Smutně popotáhl a pěstičkami si promnul oči.

„A řekla proč?" Gavin zavrtěl hlavou a znovu popotáhl. Provinile jsem sklopil zrak a prsty si rozčepýřil vlasy.

„Tobě něco neříkala?"

Zvedl jsem k němu pohled a s úsměvem zavrtěl hlavou. „My se moc nebavíme, víš?" Nechtěl jsem mu lhát, ale za tohle by mě nesnášel. A já opravdu nestojím o to, aby kvůli nějaké přecitlivělé holce mě neměl rád můj malej brácha.

„Proč? Vždyť je vtipná a milá."

Zaraženě jsem nakrčil čelo. „Ty jí máš rád?"

„Jo. Dustine, já nechci aby mě hlídal někdo jiný. Promluv s ní." Škemravě mě zatahal za rukáv a udělal psí oči.

„Mě neposlechne."

„Ale poslechne! Vždyť ty jí máš taky rád."

Vyděšeně jsem vykulil oči. Pobaveně jsem se zasmál. „A na to jsi přišel jako jak?"

„Vždyť když se někdo eeeh... eeh.. když si dva lidi dělají naschvály, tak to znamená, že se mají rádi."

„Tak brzdi, kovboji. My jsme si žádné naschvály nedělali. To se stává, že si prostě dva lidi nerozumí. A přesně tak to je umě a Megan." Nad naivitou mého mladšího bratra jsem zavrtěl hlavou. Neexistuje, že bych já měl rád... Egh, fuj. Už nad tou představou se mi chce zvracet.

„Achjo," vydechl nešťastně.

„Mamka najde určitě ještě někoho lepšího, než je Megan,"povzbudivě jsem se usmál. Gavin se zamračil a našpulil rty. „To pochybuju." Otočil se a odešel do svého pokoje, odkud se následně ozval zvuk televize.