Mrtvá dívka

All Barber's boys

„Megan," oslovil mě pánský hlas, když jsem akorát natahovala svojí ruku ke zvonku. Leknutím jsem sebou nepatrně škubla a otočila se tím směrem. Stál tam pan Barber a překvapeně se usmíval.

„Dobrý den, pane Barbere," pozdravila jsem ho a podívala se na stříbrný nablýskaný mercedes, který tu ještě před chvílí nestál. To jsem byla opravdu tak zabraná do svých myšlenek, že jsem ani nepostřehla, že kousek za mnou zastavilo auto?

„Ava se nezmínila, že máte přijít. Už je vám lépe?" Empaticky se usmál, načež se rozešel a pomocí čipu na jeho klíčích otevřel vrátka. Nechal je otevřené, abych ho mohla následovat.

„Ano, už ano." Zavřela jsem za sebou a šla za ním dál do domu. Dům mi připadal prázdný. Neslyšela jsem žádné zvuky linoucí se z obývacího pokoje, kde obvykle Gavin bývá, když očekává můj příchod. Šla jsem dál do kuchyně, kde jsem si odložila bundu a malou černou crossbody kabelku. Pan Barber zmizel u sebe v pracovně, odkud se ozývalo otevírání a následné zavírání různých šuplíků.

„Táta by za chvíli měl s Gavinem přijít, vzali Grace na procházku," vysvětlil mi pan Barber, který se objevil ve dveřích a v ruce svíral nějaké desky.

„Dobře, tak já jim zatím připravím něco k jídlu," odpověděla jsem, načež se natáhla po dvířkách od obrovské lednice.

„To nebude nutné, myslím, že říkali něco o tom, že se nejspíše cestou zastaví v čínské restauraci, Gavin to tam miluje."

„Aha," vydechla jsem překvapeně.

„Tak si třeba uvařte kávu a zapněte televizi. Musíte dobýt energii, dokud tu to strašidlo nelítá jako smyslů zbavené," řekl vesele, načež se podíval na své Calvin Klein hodinky. „Proboha, už musím jít. Mějte se," rozloučil se a vystřelil ke vchodovým dveřím. Když jsem uslyšela zabouchnutí dveří, otočila jsem se k červenému kávovaru, který stál na lince vedle lednice. Když tak nad tím přemýšlím, káva by neuškodila.

Zapnula jsem si televizi a na Netflixu si pustila novou epizodu seriálu Agents of S.H.I.E.L.D. Nohy jsem si natáhla na pohovku, s kávou v ruce a s přilepenýma očima na obrazovce, jsem hltala každé slovo. Po nějaké chvíli jsem uslyšela klíče v zámku, stopla jsem tedy díl a vydala se ke dveřím, abych mohla pana Barbera a Gavina přivítat. Sahala jsem po klice, když v tom se dveře rozlítly, že jsem sotva stihla uskočit. Ve dveřích nebyl strhaný stařík ani hyperaktivní děcko, nýbrž agresivní adolescent. Okamžitě jsem schytala nevraživý pohled, načež za sebou zabouchl. „Kde je Gavin?" vyštěkl, aniž by mě pozdravil, s čímž se rozhlédl po celé místnosti.

„Šli s tvým dědou vyvenčit Grace," odpověděla jsem, aniž bych se nechala vykolejit jeho nepříjemným tónem hlasu, kterým se mnou mluvil.

„Ty tu jsi sama?" Znepokojeně se zamračil a mírně přimhouřil své karamelové oči.

„Jo, máš s tím nějaký problém?"

„Víš, že vloupání je trestný čin?" Nepříjemně mě sjel pohledem a nabroušeně si založil ruce na hrudi.

„Prosím?"

„Tady nemáš co dělat!"

„Tvůj táta mě pustil dovnitř," namítla jsem. Je až neuvěřitelný, jak mě tenhle imbecil dokáže nabrousit.

„A kde je?"

„Vyzvedl si tu pouze nějaké papíry a pak zase odešel." A co se tu s ním vůbec zabývám? Se zavrtěním hlavy jsem se otočila a vyšla zpět do obýváku, kde jsem se následně opět usadila na pohovku. Čekala jsem, že se ho zbavím, ovšem on mě následoval a tvářil se pořád stejně nabubřele.

„Neplatíme tě za to, aby ses tu koukala na televizi."

„Správně, neplatíte. Protože mě platí tvoji rodiče, ne ty. Jsou to jejich peníze, bez nich bys nebyl nic, tak si to laskavě uvědom." Sáhla jsem po ovladači a smáčkla tlačítko 'play'. Dustin si naštvaně odfrkl a odešel pryč. Po nějaké době se už objevili i starý pan Barber a Gavin, kteří mě, na rozdíl od Dustina, přivítali s upřímným úsměvem.

„Nemáte hlad?" optala jsem se, stoupajíc si vedle pohovky. Oba zavrtěli hlavou a vydali se do obýváku, kde sebou plácli do kožené sedačky. Grace se napila z její kovové misky, načež se uvelebila mezi panem Barberem a Gavinem.

„Na co koukáš?" optal se malý černovlasý skrček, který si unaveně oddychl.

„Na Agents of shield," odpověděla jsem, načež se opět podívala na obrazovku se zastaveným seriálem. Zrovna tam stála Daisy s Coulsonem a něco řešili. „Toho znám, ten byl v Avengers," prohlásil s prstem, ukazujícím na televizi. Pobaveně jsem se usmála. Posadila jsem se do křesla a podívala se na staříka, který znaveně oddychoval a pravou rukou drbal Grace po hlavě. Ani jsem mu nepoděkovala, za to, jak se o mě postaral, když jsem se mu tady zhroutila.

„Pane Barbere?" Přemístil na mě své světle modré oči a zvědavě nakrčil už tak vrásčité čelo. „Chtěla bych vám poděkovat za to-"

„To je v pořádku, Megan," přerušil mě. „Každý někdy spadne na úplné dno. Hlavní je se vyškrábat zase nahoru. Což vy jste, podle toho, že tu přede mnou dnes sedíte, dokázala." Věnoval mi další obrovský úsměv, který odkryl jeho zubní protézu. S přikývnutím jsem sklopila zrak ke svým rukám, které jsem měla položené v klíně.

„Mohu mít jen otázku?"

Zvedla jsem k němu opět pohled a souhlasně jsem přikývla. „Bylo to kvůli Dustinovi, že? Něco vám řekl." S druhou větou se mu na obličeji objevil zklamaný výraz. Malý klučina se na mě se zájmem na chvilku podíval a poté opět svůj zrak odvrátil, i přes to bylo ale poznat, že vyčkává na mojí odpověď, stejně jako jeho děda.

„Jen jsem zjistila něco o mé sestře. Něco, o čem jsem neměla tušení. Jsem ráda, že mi to Dustin řekl, i přes to, že mě to srazilo na kolena, doslova." Odpověděla jsem po pravdě. Sice mi to Dustin řekl s úmyslem mi ublížit, za což ho nenávidím, ale na druhou stranu jsem ráda, že mi to ukázal. Nechci žít ve lžích, nikdy jsem nechtěla. Tohle Mie nikdy neodpustím, ale i tak ji mám pořád stejně ráda. Kdyby tu teď stála, nejspíše bych jí seřvala a pak se s ní několik dní nebavila, ale není tu. Není tady, abych ji mohla vyčíst její nezodpovědnost. Není tady, abych se s ní mohla usmířit a říct jí, že i přes to všechno ji miluju. Není tady, abych jí objala, když jsem na dně. Ona byla jediná, na kterou jsem se za každé situace mohla spolehnout. A ona už hold taková byla. Milovala dobrodružství, adrenalin a volnost. Mamka jí byla neustále za zadkem, takže se jí možná ani nedivím, že takhle se svým životem hazardovala.

„Dobrá. Ale kdyby se k vám choval nehezky, můžete mi to říct."