Mrtvá dívka

Those eyes

„Ahoj," pozdravil jako první, s čímž se nervózně usmál.

„Co tu děláš?" optala jsem se, aniž bych ho pozdravila a následně se mírně vyklonila ze dveří, abych zkontrolovala, že Dustin už opravdu odjel.

„Nemohl bych dovnitř? Já bych to nerad řešil takhle ve dveřích."

Zrakem jsem sjela k růžově vykvetlé orchideji a mírně nadzvedla obočí. Cole si nejspíše mého upřeného pohledu všiml a tak ruku s květinou v bílém květináči natáhl ke mně. „Ta je pro tebe."

Ač nechtíc, dala jsem na sobě znát, že mě jeho pozornost potěšila. V tom musí mít prsty Bethany, jelikož nikdo jiný neví, jaké jsou mé oblíbené květiny. „Děkuju." Převzala jsem si tu krásku a poodstoupila do strany, aby mohl vejít. Bylo by nezdvořilé mu zabouchnout přímo před obličejem...

Na rozdíl od Dustina, který se pozval sám a vyšel si kam se mu zlíbilo, Cole zůstal stát a čekal na pokyny. Vydala jsem se nahoru do pokoje a pokynula hlavou, aby mě následoval.

Květinu jsem položila na stůl, kde bude mít dostatek světla a natočila ji z nejlepšího úhlu. Spokojeně jsem se usmála, načež jsem se otočila ke Colovi, který nervózně stepoval u postele. „Tak co jsi potřeboval?"

„Já... Chtěl jsem ti vysvětlit, proč jsem se k tobě tak hnusně zachoval. A taky se ti omluvit, to především."

Se zájmem jsem se napřímila a mlčky vyčkávala.

„Ten den, co jsem řekl ty odporné věci... Přišli nové výsledky z nemocnice, které ukázaly, že se průběh rakoviny zrychlil. Chtěl jsem tě od sebe odehnat, abych ti neublížil, jenže jsem si neuvědomil, jaké následky to může mít." Na jeho obličeji jsem rozeznala, že ho to opravdu trápí a že mu na mně pořád záleží. Jeho ztrápené oči vypovídaly o všem. Oči jsou okno do duše a podle jeho pohledu poznám, že nelže.

„Cole, já ti říkala, že to spolu zvládneme. Já věděla do čeho jdu... Tímhle jsi mi ublížil víc, než kdybys mi to prostě řekl."

Cole rychlým krokem přešel ke mně a mé dlaně vzal do těch jeho. „Já vím. Uvědomil jsem si to příliš pozdě... Mohla bys mi, prosím, odpustit?"

„Proč sis to rozmyslel? Mohl jsi to nechat být."

„Když jsem tě viděl u Dwighta a pak v nemocnici, uvědomil jsem si, co jsem způsobil. Kdybych se nezachoval jako kretén a šli bychom tam spolu, nikdy by se nic takového nestalo."

Sklopila jsem zrak a pustila jeho ruce. „Já si to musím nechat projít hlavou..."

„Dobře, já jen chci, abys věděla, že tě pořád miluju, Megan. Moje city k tobě se nezměnily."

„Měl bys už jít," odpověděla jsem rozklepaným hlasem a couvla od něj o malý krůček dál. Cole s pochopením přikývl, načež sáhl do kapsy, ze které vytáhl opravený řetízek, který jsem si ten den strhla z krku. Vložil mi ho do ruky, s nadějí v očích se usmál a odešel.

--

Procházela jsem chodbou školy se sklopenou hlavou. Nechtěla jsem, aby někdo viděl mé obrovské pytle pod očima, které zapříčinily neustálé myšlenky probíhající mojí hlavou, bránící mi ve spánku. Všimla jsem si něčích nohou, což mě donutilo zvednout zrak. Přede mnou stál Dustin, který si mě zamračeně měřil pohledem. Znaveně jsem mlaskla. „Chápu to."

Dustin tázavě nadzvedl obočí a celou si mě prohlédl.

„Pokud to někomu řekneš, tak tě zničím," pronesla jsem teatrálně a se snahou co nejvíce napodobit jeho hlas.