Mrtvá dívka

Bad news

Z druhé strany se ihned na to ozvalo úlevné oddechnutí a následné vyřčení mého jména. „Megan."

„Mluv. Ale Cole..." na chvíli jsem se odmlčela, abych tomu dodala více vážnosti, „už žádné lži."

Po několika sekundovém tichu se ozvalo zoufalé oddechnutí. „Nechtěl jsem ti lhát. Ano, žádný přátelák jsme nehráli, ale já se bál ti říct, kam doopravdy jedu. Není v tom žádná holka, Megan. Nikdy bych si neodpustil, kdybych ti takhle ublížil. Pravda je, že jsem musel k doktorovi... A tím nemyslím triviální prohlídku..." Cole se odmlčel a zoufale si oddechl. Nemohla jsem dýchat, jak jsem byla napjatá, co z něj vypadne. Zní tak ztrápeně, až ze mě všechna ta zlost opadla a teď mě spíše svírá pocit viny. „Megan, já už se několik měsíců léčím s leukémií."

S poslední větou se mi nahrnuly slzy do očí. Po zádech mi přejel stejně mrazivý pocit, jako když mi oznamovali, že je moje sestra mrtvá. Levou rukou jsem se zachytila o rozžhavenou ploténku a já zasyčela bolestí. Slzy mi stékaly po tváři. Nezajímala mě ta obrovská bolest, která pohlcovala mojí dlaň. Jediné, co jsem dokázala vnímat, byla ta psychická bolest, která mnohokrát přehlušila tu fyzickou. Posadila jsem se na zem a opřela se o dvířka od skříňky.

„Megan? Stalo se ti něco?"

Z hrdla se mi vydral vzlyk. „Cole. Tak moc mě to mrzí. Strašně se ti omlouvám. Já jsem tak blbá." Teď už jsem brečela a nešlo to zastavit. Další záchvat úzkosti.

„To nic, já to chápu."

Popálenou rukou jsem si zajela do vlasů. „Kde jsi teď?"

„V Trentonu. Říkal jsem ti, že máme ten zápas." Zněl o něco veseleji, ovšem já věděla, že ho to pořád trápí. Určitě ho trápí, že jsem mu nevěřila.

„Měl bys být v nemocnici. Léčit se."

„Já se léčím. Pravidelně dojíždím na chemoterapie."

„Cole, já se ti strašně omlouvám, opravdu. Neměla jsem důvod ti nevěřit, ale stejně jsem se zachovala, jako malé dítě."

„Megan... Tohle je jen prkotina. Hlavní je, že jsi mi dovolila ti to vysvětlit. Až se vrátím, o všem si popovídáme. Odpovím ti na vše, co tě bude zajímat."

Z tváří jsem se snažila setřít všechny slzy. Jeho hlas mě vždycky dokáže tak uklidnit. Nechci o něj přijít... Je to jediný člověk, na kterého se vždy mohu spolehnout. Je neskutečné, co s člověkem dokáže udělat jediná domněnka. „Cole?"

„Jo?"

„Miluju tě."

Nic neříkal. Co když to tak necítí? Proč já vždycky řeknu nebo udělám tak stupidního? „Promiň, možná to je moc brzo."

„Ne! Není to brzo. Tak dlouho jsem čekal, kdy mi to konečně řekneš. Taky tě miluju, strašně moc, Megan. Chtěl jsem ti to říct na té párty, kdy jsme si dali první polibek, ale nebyl jsem si jistý, jestli to tak taky cítíš. Proto jsem chtěl počkat. A ty jsi mě nakonec předběhla... Sakra, měl jsem v plánu ti to říct až přijedu."

Pobaveně jsem se zasmála a z tváře si utřela poslední slzu. „Já už budu muset jít. Hlídám Gavina, takže nemám moc času."

„Jo, já mám stejně za chvíli zápas. Tak ahoj."

„Pa," rozloučila jsem se s ním, načež jsem hovor ukončila. Ani jsem si neuvědomila, že mám popálenou ruku, tedy do té doby, než jsem si jí promnula čelo. Bolestivě jsem zaskřípala zubama a silně stiskla víčka k sobě. „Sakra!" Prohlédla jsem si celou dlaň, která mi bolestí tepala.

„To nevypadá moc dobře," prohlásil Dustin, který se tu objevil kdoví kdy.

„Jo, díky Sherlocku. Toho bych si nevšimla." Přešla jsem ke dřezu a na ruku si pustila ledovou vodu, což zapříčinilo nepříjemné štípání.

„Nemyslím si, že na tohle bude stačit jenom voda. Měl by se na to podívat doktor."

„A já se tam mám asi dostat jak, hm?" Jak jsem se k němu prudce otočila, ucítila jsem pach spáleného jídla. „Sakra!" Rychle jsem přeběhla ke sporáku, který jsem následně vypnula a pánev odstavila na studené místo.

Dustin, pozorující spálená vajíčka, nespokojeně mlaskl. „Jak tak vidím, tak večeře se tady nedočkám... Víš co? Hodím tě do nemocnice a my si zatím dojdeme s Gavinem na nějaké jídlo, fajn?"

Souhlasně jsem přikývla a vyšla za Gavinem, abych mu mohla oznámit, že se jede na menší výlet mezi bílé pláště. Tam, kde to každý nenávidí.

Vím... Dnešní kapitola je krátká, za což se omlouvám. Snažím se ovšem vydávat pravidelně a škola mi to trochu ztěžuje. Tak snad nevadí a i přesto se Vám snad kapitolka bude líbit.