Mrtvá dívka

Good mood?

„Neříkej, že brečíš!" Vyprskl Cole pobaveně, načež mi stékající slzu setřel ze tváře.

„Nebrečím, jen mě to dojalo."

„Ale však to skončilo dobře." Cole si mě přitáhl do ještě pevnějšího objetí a políbil mě do vlasů.

„Jo, jenže to bylo tak hezký, jak se nakonec znovu setkali..." Cole se uchechtl a končící film A dog's purpose vypnul. Ovladač položil zpět na noční stolek a zůstal nade mnou nakloněný. Celou si mě prohlédl, načež se pyšně usmál. „Jsi tak krásná."

„Ale nepřeháněj."

„Nepřeháním. Každý na škole mi tě závidí."

„Každý ne." Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou.

„Třeba?"

„Barber a spousta dalších," odpověděla jsem okamžitě. Nad mou odpovědí zavrtěl hlavou.

„Barber se může tvářit jak chce, že tě nesnáší nebo že se mu nelíbíš, ale opak je pravdou. Sice ze sebe dělá arogantního bezcitnýho debila, ale uvnitř takový není."

„Ty v každým vidíš něco dobrýho... Teď ale nechci řešit Dustina." Za týl jsem si Cola přitáhla k sobě a spojila naše rty. Cole opět svojí ruku přemístil na můj bok, za který mě pevně chytl a přetáhl si mě na sebe. Obkročmo jsem seděla na jeho klíně a Cole si mě na sobě přidržoval za boky. Ucítila jsem tlak v jeho kalhotách, načež jsem se provokativně zavrtěla. Cole dychtivě vydechl s čímž se zvedl do sedu a rukama putoval různě po mém těle. V kapse od kalhot mi začal zvonit telefon. Cole otráveně zavrčel, načež se odtáhl a lehl si opět na záda. Zůstala jsem na něm sedět a hovor přijala. „Prosím?"

„Megan, nemohla byste dnes přijít? Úplně jsem zapomněla, že máme dnes pracovní večírek a děti jsou pryč, takže Gavina nemá kdo hlídat," řekla paní Barberová naléhavě.

„Jistě. V kolik tam mám být?"

„Ideální by bylo, kdybyste vyšla už teď."

„Dobře, za chvíli budu u vás." Paní Barberová s poděkováním hovor položila. Podívala jsem se na Cola, který si otráveně, ale zároveň i chápavě oddechl. „Promiň mi to."

„To je v pohodě, ty sis to neobjednala." Mile se usmál a podíval se na hodiny.

„V tomhle můžeme pokračovat příště," sklonila jsem se, abych mu věnovala dlouhý polibek a následně se vyškrábala na nohy. Cole už se zvedal, ovšem já ho zastavila. „To je v pohodě, ven trefím. Miluju tě." Poslala jsem mu vzdušnou pusu, kterou Cole chytil a sevřenou dlaň si strčil do kapsy od kalhot. „Na později." Pobaveně jsem se usmála a vydala se pryč.

--

Když jsem byla v půli cesty k vile Barberových v ulici Hamilton Avenue, začalo pršet. Deštník jsem si nevzala, jelikož s deštěm jsem opravdu nečekala a kapuce se na mé bundě také nenachází. Přidala jsem do kroku a doufala, že nezačne lít ještě víc.

Zazvonila jsem, načež mě paní Barberová pustila dovnitř. „Stůj," vyhrkla rychle s nataženou rukou a celou si mě prohlédla. „Zůstaň tady."

Nechápavě jsem přimhouřila oči a až po chvíli se paní Barberová vrátila s nějakým oblečením a ručníkem v náručí. „Usuš se a pak si vezmi na sebe tohle." Ustoupila mi z cesty a já okolo ní prošla do koupelny pro hosty. Nevím, čí oblečení to bylo, ovšem bylo nesmírně pohodlné. Šedivé kalhoty byly rozhodně pánské, ale bílý svetr s rolákem byl dámský. Mokré boty spolu s ručníkem jsem uchopila do ruky a vyšla z koupelny. Tenisky jsem hodila do příchodové haly pod radiátor a ručník dala do prádelního koše.