Mrtvá dívka

The past

Dustin Barber

Moje tvář byla v jednom ohni. Pulzovala mi bolestí a štiplavě hřála... Nemohl jsem uvěřit, že mi táta opravdu vrazil, protože to nikdy předtím neudělal. Uvnitř sebe jsem cítil vztek. Byl jsem naštvaný na tu couru, co se schovávala za tátou. Byl jsem naštvaný na otce, který podvedl mámu a byl jsem naštvaný i na Megan, která se nic z tohohle neměla dozvědět a už vůbec toho neměla být svědkem. Musel jsem utéct, protože vím, že kdybych zůstal ještě chvíli, neudržel bych se a vybouchl. Uvnitř mě to doslova vřelo...

Poté, co jsem vdechl kouř cigarety, ucítil jsem určité uvolnění. Nechal jsem ho co nejdéle v mých plicích a poté pomalu vydechl. Pokud se máma tohle dozví, zničí to celou naši rodinu...

„No není to směšný?" Pronesl jsem, když jsem si uvědomil, že na špinavé zdi uprostřed parku, jehož název ani neznám, nesedím sám. Celá tahle situace mě donutila k úšklebku, i když mi do smíchu vůbec nebylo.

„Táta podvádí mámu s chůvou," s posledním slovem se mi chtělo zvracet, „a já tady sedím s tebou." Cigaretu jsem si vložil do úst a vdechl další dávku nikotinu, zatímco jsem vyčkával na její reakci.

„Můžeš mi vysvětlit, co proti mně furt máš?" Vypadala celkem naštvaně. Za normálních okolností by mi to udělalo radost, ale teď mi to bylo úplně u prdele. Nepřestává mě překvapovat, jak může být někdo tak natvrdlý..

„Tak zaprvé... pleteš se do věcí, do kterých ti nic není."

„A zadruhé?"

„Cože? Žádný zadruhé není."

„Tak potom proč jsi řekl 'zaprvé'?" Vlastně ani nevím, proč jsem to řekl... Možná toho je víc, ale teď na tohle nemám chuť.

„Dej mi pokoj, Megan. Teď mám trošičku jiný starosti, než vymýšlení důvodů, proč tě nemám rád. Prostě to tak je, smiř se s tím."

„Myslím, že v tom je něco jiného..."

Pobaveně jsem se uchechtl. „Tak to mi řekni, proč tě nenávidím, ty detektive."

Megan seskočila na zem a postavila se čelem k mě. Přistoupila ke mně příliš blízko, což mě určitým způsobem znervóznělo. Nejistě a nechápavě jsem tikal pohledem různě po jejím obličeji. „Myslím, že si nedokážeš přiznat, že by se ti mohl líbit někdo, jako jsem já."

Co to ta holka zase vyblila? Pobaveně jsem se zamračil a následně si vyndal cigaretu z pusy, slezl ze zídky a zůstal stát na pár centimetrů od drobné brunety, která se očividně úplně zbláznila. Naklonil jsem se blíže k ní. „Možná by sis měla přestat hrát na psychologa a nejdřív si to měla urovnat ve své pomatené hlavičce," zašeptal jsem skoro až pateticky, načež se odtáhl a bez jakéhokoli dalšího slova zamířil pryč od ní.

Své auto jsem zaparkoval v rušné ulici New Yorku a zamířil k vysokému domu. Stlačil jsem zvonek vedle masivních dveří a vyčkal, dokud Sebastian neotevře. Několikrát jsem netrpělivě přešlápl, s čímž se tmavé dveře otevřely. Byl jsem překvapený, když se ve dveřích objevila Sebastianova sestra Aria. Na jejím bezchybném obličeji se objevil její typický laškovní úsměv, načež se zaujatě napřímila. „Dustine," vydechla překvapeně a poodstoupila dál, abych mohl vejít. Zabouchla za mnou dveře a následně se jemně dotkla mého ramene.

„Je tu Sebastian?" Šel jsem rovnou k věci. Aria mě obešla a zamířila do obýváku. Následoval jsem jí a jelikož se usadila do kožené sedačky, usoudil jsem, že její bratr doma není.

„Před chvíli si odešel něco zařídit. Můžeš na něj tady počkat." Přehodila si nohu přes nohu a rukou 'omylem' zavadila o svojí už tak krátkou sukni. Pokynula mi, abych se posadil, a tak jsem se usadil naproti ní. Rozhlížel jsem se všude kolem jen abych s ní nenavázal oční kontakt.

„Dlouho jsme se neviděli, jak se vůbec máš?" Na prst si začala namotávat pramínek svých plavých vlasů a jemně pohupovala pravou nohou.

„Fajn," odpověděl jsem stroze a ruce strčil do kapes od šedivé mikiny. Podíval jsem se na hubenou dívku v upnutém oblečení, aby podtrhla své ženské křivky a mírně přimhouřil oči. „Co ty a Sawyer?"

Aria tiše mlaskla a obě ruce si položila do klína. „Už spolu nejsme. Choval se jako kretén."

Ironicky jsem se uchechtl a dobíravě nadzvedl obočí. „Neříkej."

„Udělala jsem chybu," uznala slabým hlasem, jelikož si nerada přiznávala její nedostatky.

„Co prosím?"

„Udělala jsem chybu! Řekla jsem to dvakrát a víckrát to už opakovat nebudu," odpověděla se zvýšeným hlasem.

Abych vás zasvětil do situace. Já a Aria jsme spolu dva roky chodili. Ona byla první, kterou jsem kdy miloval a taky jsem si myslel, že je to moje láska na celý život. Jenže ona, osoba, které jsem nejvíce věřil, mi bodla kudlu přímo do zad. Podvedla mě s jedním debilem z New York University, který má ještě debilnější jméno. Uznejte sami... Není to ironické? Dnes jsem se dozvěděl, že táta podvádí mámu a v ten samý den narazím na holku, která před několika roky podvedla mě. Tohle je důvod, proč nesnáším, když se ve vztahu lidi podvádí. I když jsem jaký jsem, ani já bych neměl na to ten žaludek...

„Bude lepší, když už půjdu," rychle jsem se vyzvedl na nohy a prsty si zajel do vlasů.

„Kam tak spěcháš? Myslela jsem, že bychom si o tom všem mohli promluvit..."

„Na tom není co řešit, Ario!" vykřikl jsem podrážděně. „Tys mě podvedla a já se posunul dál. Změnil jsem se. Ten kluk, jakého jsi znala, je už dávno pryč. Už nejsem ten hodný, milý a slušný Dustin, kterého si pamatuješ... A už takový být ani nechci."

„Tomu nevěřím..." Aria ke mně přistoupila a jemně se dotkla mé tváře. Uchopil jsem její předloktí a prudce jí odstrčil, až spadla zpět do kožené sedačky. „Už na mě nikdy nesahej," zasyčel jsem pobouřeně a co nejrychleji vypadl.