,,Em." Vyjekli oba dva . ,, Prosím " klekl si vedle mě Louis.
,, Už dvakrát jsem tě málem stratil. Prosím , neudělej mi tu bolest znovu ." Po jeho tváři se kutálely slzy .
,, Loui." Pohladila jsem ho po tváři .
,, Matka udělá pro své dítě cokoliv ." Řekla jsem mateřským hlasem . ,, Klidně i zemře . Co .. když se něco pokazí-.. a já nebudu moct už nikdy mít děti? Svoje vlastní..? Nemohu ho zabít-" moje tělo se začalo lehce klepat a ze rtů mi uniklo tiché zavzlykání
Vedle něho si klekl Liam. ,, Teď mě poslouchej Em." Jeho hlas se zlomil. ,, Vím že jsem se choval jako idiot , nebylo to poprvé co jsem se takhle choval a taky si to budu vyčítat do konce života ... ale , dej mi prosím možnost to napravit . " řekl .
Viděla jsem ostatní jak stojí ve dveřích .
Musí vedět o co se jedná . Přistoupil k nám Harry .
,, Em ... " začal . ,, Od smrti vašich rodičů je Lou konečně šťastný , teď to neberu kvůli tobu že je semnou, ale kvůli tomu , že má nás všechny , že má tebe . Ani nevíš jak moc byl na dně když jsis chtěla vzít život. I když věděl že to přežiješ , tak byl úplně na dně .... co myslíš že se stane kdyby jsi umřela ."
Začnou mu taky téct slzy .
Znovu začne mluvit Liam .
,, Žádám o další možnost napravit mé chování , budu se o tebe starat jak o princeznu , protože to jsi . Už dávno víš , že k tobě cítím něco víc než pouhé přátelství Em .... nedělej to . " pohladila jsem ho po tváři .
,, Nevíte jak těžké je tohle rozhodnutí." Hlesla jsem zlomeně a zavřela oči . ,, Doktore? Kdy mohu na interrupci?." Kluci začali jásat. Já měla stále kamenný výraz.
,, Mohu to udělat klidně dnes , zítra by jste tu zůstala na pozorování a pozítří by jste mohla domů ." Kývl hlavou. ,, Připravím sál ." Odešel.
,, Ani nevíš jak moc jsem rád že jsis to rozmyslela ." Brečel Louis . Ani jeho upřímná radost mi nedokázala zvednout koutky .
,, Také to bylo to nejhorší rozhodnutí které jsem kdy musela podstoupit. Kdyby mé dítě žilo a já nežila , tak vím že ho vychováte dobře . Ale to, že já budu žít a ono bude mrtvé , že já budu vědět že mohlo mít šťastný život . Že já budu vědět že jsem vrah." Po tváři mi stekla další slza.
,, Em... nemůžeš to brát takhle ." Řekl Harry.
,, A jak to teda mám brát ? Zabiju svoje dítě?! Jak jinak to mám brát." Vyštěkla jsem . ,, Ber to tak ." Řekl klidným hlasem Zayn .
,, Ber to tak , že doktor říkal že je velká možnost postižení. Tvé dítě by nežilo šťastně Emily . Jaké dítě je šťastné když vidí ostatní běhat venku a samo musí sedět doma protože je na vozíčku a nedokáže ani rukou nakreslit kolečko." Řekl a já prozřela .
,, Asi máš pravdu Zayne ." Usmála jsem se smutně, ale stále jsem v sobě cítila tu prázdnotu a výčitky .
,, No nic , jdeme si pro kafe ." Usmál se šibalsky Harry a táhl Louise který byl stále v šoku ven z ordinace .
,, Pojď Nialle." Vzal bratrsky Zayn Nialla kolem ramen . ,, Kam to jdeme? Proč tam Liam a Em zůstávání?" Zamumlal a na chodbě byl slyšet jejich smích. Otočila jsem se na Liama a zjistila jsem že mě pozoruje . ,, Co na mě takhle koukáš?" Zamručela jsem . Podívala jsem se na jeho kamennou tvář .
,, Děkuju." Skoro zašeptal.
Jenom jsem kývla . ,, Liame? To ,co jsi říkal..... myslel jsi vážně?" V mém hlasu byla slyšet naděje .
,, To že jsem idiot? " zasmál se . ,, To jsem myslel vážně." Zůstal mu na tváři úsměv který opadl až teď.
,, Vše co jsem říkal jsem myslel vážně. A chápu když to tak ty necítíš." Řekla a snažil se vykroutit z tohoto špatného rozhovoru.
,, Ať ty cítíš cokoliv , už tě nebudu ignorovat , když si to nebudeš přát." Podle jeho pohledu to myslel vážně. ,, To je ta poslední věc co bych si kdy přála Liame." Pousmála jsem se neznatelně. ,, Mé city k tobě jsou také větší než přátelské ... ale po těchto událostech ..." řekla jsem.
,, Chápu tě , já si počkám . Počkám si až budeš připravená , protože ty, za to stojíš." Usmál se na mě . Dal mi pramen vlasů za ucho a malinko se nahnul ke mě .
Čekal na mojí reakci . Tu ale znemožnil příchod doktora . ,, Tak můžete na sál slečno." Usmál se doktor .
,, Dobře , jenom ." Podívám se na doktora . ,, Vezmu si svojí dávku anestetik ." Otočím se zpět na Liama který se ode mě už odtáhl . Naklonila jsem hlavu a jemu to došlo . Naklonil se ke mě a jemně mě políbil na rty . Chytla jsem ho za krkem a tak jsem náš polibek prohloubila . Po chvilce jsem se odtáhla a on se usmál .
,, Neřikala jsi že nejsi připravená. " zakoktal překvapeně Liam. ,, I překvapený pacient potřebuje anestetika." Řekla jsem Liamovi který si chytl své rty.
,, Můžeme." Kývla jsem na doktora. Ten odjistil lůžko a i sním mě vyvezl ven z ordinace . Liam šel celou dobu vedle lůžka . Chytil mě za ruku povzbudivě se na mě podíval .Cestou se přidali i ostatní kluci. Nikdo si našich rukou nevšímal . Což bylo na jednu stranu dobře.
Doktor mi tam vysvětloval celou proceduru ale já nevnímala . Jediné co jsem měla v hlavě byl můj druhý polibek . To bylo špatně řečeno... druhý polibek z lásky . Na vše co mi dělal Justin, chci zapomenout a tak vše beru jako by se s ním nic nestalo. Jediné co jsem zaslechla bylo , že interrupce bude udělána chemickou cestou . Před sálem se kluci zastavili. Všichni byli z mého rozhodnutí nadšení . Usmívali se a ukazovali vztyčené palce .
Dveře se zavřely . ,, Myslím že i přes vaše anestetika , vám dám radši ještě ty naše ." Mrkl na mě a já se začervenala.
Přiložil mi na rty masku ve které mi do plic putovaly anestetika . Pomalu jsem zavřela oči.
