Otevřela jsem oči . Už jsem nebyla na sále ale na pokoji. Podívala jsem se po pokoji a uviděla kluky . Všichni kromě Nialla spali . Niall se cpal bagetou z kantýny .
,, Nialle?" Zachraptěl můj hlas . Rychle se otočil na mě . ,, Jé , ahoj Em . " řekl a Louis se hned po vyslovení mého jména probudil.
,, Jak ti je ." Sedl si hned k mé posteli.
,, Vodu." Znova jsem zachraptěla .
,, Je ti tak hrozně že se chceš utopit ?" Snažil se pochopit Niall.
,, Že chci napít ty idiote." Řekla jsem hned potom co jsem se napila vody kterou mi podal Louis.
,, Jak ti je?" Zeptal se znovu. ,, Když pominu ten fakt že jsem právě zabila nenarozené dítě." Pokrčila jsem rameny . ,, Tak to jde." Řekla jsem.
Zayn byl už taky vzhůru a tak si přišoupl židli vedle Louiho. ,, Vem to takhle ... doktor řikal že je padesáti procentní šance že by dítě bylo postižené .... složení dítěte je padesát procent ty a padesát on . Takže kdyby se nenarodilo postižené ... tak se to ukáže věkem , kvůli jeho tátovi." Řekl .
,, Ty jo ... Zayne ." Kývla jsem uznale hlavou. ,, Víš že jsem ani nečekala že z tebe vypadne něco inteligentního? " Loui se uchechtl.
,, Neboj se , nepřekvapil jsi nás." Uznale jsem ho poplácala po rameni .
To už se vzbudil i Harry a Liam .
Liam rychle přiběhl k posteli. ,, Klid hrdličky." Zacukroval Harry .
,, Harolde , oholím ti hlavu." Pohrozila jsem . V tu chvíli se k nému přiřítil Loui , připravený bránit Harryho kudrlinky vlastním tělem. ,, Ne! Moje!" Vykřikl a začal si s nima hrát .
,, Awwww." Zakňučel .
Musela jsem se usmát . ,, Nemůžu vzít přece dítěti jeho oblíbenou hračku." Řekla jsem a Harry na mě vyplázl jazyk . ,, No co! Ty kudrlinky jsou k sežraní !" Ohradil se Louis a stále si hrál s Harryho vlasy. ,, Jenom kudrlinky?" Na oko se urazil Harry.
V tu chvíli přišel do pokoje doktor a myslím že kdyby nepřišel tak cukrují až do dnes . ,, Dobrý den slečno. Jak vám je?" Zeptal se a já mu pravdivě odpověděla .
,, Na to že jsem vrahem , tak úžasně."
Vypadalo to že ho moje odpověď nepřekvapila . Dělal jakoby se zeptal jenom ze slušnosti a pak pokračoval.
,, Protože interrupce proběhla bez komplikací , tak to znamená že vás dnes můžeme pustit domů. I když to je docela běžný zákrok , tak vás prosím aby jste minimálně dva , nebo tři dny ležela v klidu . " řekla a já přikývla .
Rychle jsem se převlékla a s pomocí od Louiho a Liama jsme vyšli ven .
Před nemocnicí byli novináři.
,, Slečno Tomlinson . Je pravda že dítě patřilo zpěváku Justinu Biebrovi? To znamená , že jste byla vašemu ninějšímu příteli Liamovi Paynovi nevěrná?" Dostala se první otázka.
,, Jak se cítíte? Nelitujete interrupce ?
Myslíte že Justin by nebyl dobrým otcem.?" Valila se jedna otázka za druhou.
Kluci se snažili mě bránit před fotoaparáty a tak jsme v tomhle blázinci nastoupili do limuzíny která nás odvezla až domů.
Liam mě i přes můj nesouhlas vynesl po schodech v náručí. Položil mě na postel. ,, Dala by jsis něco k jídlu?" Zeptal se mě.
,, Nemusíš se o mě tolik starat Liame." Zakroutila jsem hlavou. ,, Chci ti vykompenzovat tamto moje chování."
,, Proč jsi vlastně takhle choval?" Zeptala jsem se ho . ,, Už jsme ti to říkal minimálně třikrát ." Bylo vidět že ho tohle téma děsí. ,, Tak na počtvrté tě to nezabije ."mrkla jsem na něj.
Zhluboka se nadechl. ,, Připadalo mi to že naše chování není zprávné." Řekl a já mu skočila do řeči. ,, Od kdy se ty zajímáš o to co je a co není zprávné." Zvedla jsem jedno obočí a on mi dlaní přikryl rty .
,, Jestli chceš vysvětlení , tak mlč." Já jenom protočila očima a on pokračoval.
,, Bál jsem se že kdybychom zašli dál , tak se to dozví veřejnost." Řekl a já dostala ránu do srdce.
Odstrčila jsem jeho dlaň od mé pusy.
,, Aha , jasně , chápu. Bál jsi se že se to dozví veřejnost.... super , né, to je v pohodě. Chápu to . Taky bych se za sebe styděla , ještě abych se ukazovala s někým jako jsem já na veřejnosti." Odštěkla jsem .
,, Sakra Em poslouchej mě" zvýšil na mě hlas a já sebou trhla . To bylo poprvé co na někoho Liam zvýšil hlas.
Rychle jsem zmlkla ale naštvaná jsem byla stále.
,, Ano , nechtěl jsem aby nás viděla spolu veřejnost, ale kvůli úplně jinému důvodu . Když jsi byla s ním ... byli jste hrozně pronásledováni, byli bychom víc sledovaní než teď ... nechtěl jsem tě nastavit takovému hroznému tlaku kterému tě nastavil on ." Řekl a já pobolila své zatnuté pěsti.
,, Promiň " hlesla jsem a on jenom přikývl.
,, Jediná možná cesta byla , že moje city zamknout hluboko v sobě a trápit se sám , než aby jsi se trápila ty ." Řekl a za tu celou dobu nepřerušil oční kontakt.
,, Když jsem ale zjistil , že se kvůli tomu trápíš i ty , tak jsem to s tebou chtěl vyřešit a vysvětlit ti to . Ale ty jsi mě nepustila do pokoje a ještě ten den odjela .... pak jsi byla ten měsíc pryč a já myslel že tu zešílím." Stále nepřerušil oční kontakt. Do očí se mu hnaly slzy.
,, Bál jsem se že už tě neuvidím , nikdy." Hles tentokrát už potichu .
,, Liame ... já." Neměla jsem slov . Proto jsem ho objala . ,, Děkuju." Zamumlala jsem mu do trika.
,, Za co?" Řekl a zaskočeně mě objal .
,, Za všechno ."
