Půlnoční sen ⅩⅩ.

2.8K 144 2
                                    

„Kurva Liz, ty máš teda nápady!" bouchnul mě pěstí do ramene Luke a zasmál se.

To víš, já jsem já!" usmála jsem se na něj a vzápětí jsem zívla ,,Jdem zpátky spinkat." oznámila jsem mu a položila iPhone na stolek. Přitulila jsem se k němu a pokračovala v zimním spánku.

Pro tentokrát jsem si sen nepamatovala. Mno, škoda no. Povzdechla jsem si, když jsem ucítila vůni slaniny a vajíček. Otevřela jsem oči a zpozorovala Luka.

„Dobré ráno, sestřičko." usmál se na mě, no není to krásné probuzení??

„I tobě." dostala jsem ze sebe, když jsem se důkladně protáhla.

„Nachystal jsem ti snídani." řekl nejjemnějším hláskem a sedl si ke mně na postel.

„Čím jsem si to zasloužila??" divila jsem se, že by mi sám od sebe udělal snídani??

„Tvojí dokonalostí." pronesl a já myslela, že mám slyšiny. Mou dokonalostí??? Jo! Ještě ke všemu hnedka po ránu.

„Tady někdo lže." šeptla jsem a on jen ironicky zakýval hlavou.

„Nelžu, jak jsi na to přišla?" tvrdil ale on. Poznám, když někdo lže a tohle lež byla.

„Tak co potřebuješ?" zjišťovala jsem.

„Nic, jen jsem ti donesl snídani." podal mi tác a usmál se.

„Na rovinu to řekni nebo máš po ptákách." upozornila jsem ho a on zvážněl.

„Vsadil jsem se s Mikem, že uvařím lepší oběd nežli on." pronesl a kouknul do stropu.

„Hahá, tak to už aby jsi začal vařit." řekla jsem se smíchem.

„Prosím, prosím, já ti udělal snídani, tak ty mi uděláš oběd." řekl jen tak.

„No a co by to jako mělo bejt?" zjišťovala jsem dál a s chutí jsem se pustila do mé snídaně od Luka.

„Co třeba lasagne?" lasagne??!! Se posral ne?

„Hm lasagne? Luku, tohle není jednoduchý jídlo. Ne že by bylo složitý na přípravu, ale masová směs... každej má rád jinou.." řekla jsem mu skoro s výčitkou v hlase.

„No, ale ty jsi šikovná, takže si prostuduj recept a já ti dojedu na nákup." dodal a doširoka se usmál.

„Chceš mi teď říct, že ty se vsadíš s Mikem, vybereš si jídlo a já to za tebe odvařím?" snažila jsem se to dobře chápat.

„Ale na nákup ti dojedu." upozornil mě.

„No to seš hodnej!" vražedně jsem se na něj podívala a dál jsem jedla tu už skoro studenou snídani.

„Já vim."No pochvalse no!!

„No a jemu bude taky někdo pomáhat?" zjišťovala jsem pravidla fair-play.

„To nevim, ale doufám, že ne." prohlásil a usmál se, já ho praštila polštářem a do pusy jsem si strčila poslední sousto. Prázdnej tác jsem podala Lukovi a usmála jsem sena něj.

„Měl jsi to dobrý."

„Dobře, mamce to vyřídim, ona už musela do práce" Mamce? no to mám vážně bratra, ještě nabízí cizí úplatky

„Že se nestydíš, prodávat cizí jídla." rejpla jsem si a vyhrabala jsem se z postele. Zalezla jsem do šatny a pro jistotu jsem se zamkla. Svlíkla jsem ze sebe pyžamo a oblíkla si spodní prádlo. Pak jsem chvilku váhala nad tím dalším. Vyhrálo volný triko s nasrávačkama. Odemkla jsem a prošla jsem do koupelny. Byla totiž propojená s šatnou. Opláchla jsem si obličej a vyčistila zuby. Rozčesala jsem si vlasy a spletla je do copu. Ozdobila jsem ho mašlí a ofinu připevnila pérkem. Na pár míst jsem si dala korektor a víc jsem neřešila. Řasy jsem párkrát přejela řasenkou a horní víčka zvýraznila decentně linkou. Přestříkala jsem se deodorantem a v plné své kráse jsem opustila koupelnu.

Půlnoční sen||Calum HoodKde žijí příběhy. Začni objevovat