Půlnoční sen ⅭⅠ.

1.3K 108 24
                                    

,,Zavolám, neboj." usmála jsem se a hned jsem ho už vytáčela, snad to ani jednou nepíplo a už to vzal.

Dobu jsme spolu telefonovali a mně bylo líto, to zase ukončit, ale musela jsem, nemohli jsme prokecat další hodinu, on potřebuje spánek! Určitě je zničenej až příliš...

,,Ty jsi uplně jiná, když s nim telefonuješ, takovou tě za posledních několik dní vůbec neznám." usmála se na mě mamka a usrkla už asi z třetího kafe.

,,Hmm" nic víc jsem ze sebe nedostala, protože jsem měla náladu vážně zase na hovno.

,,Ty máš zase náladu.." pronesla a já protočila očima.

,,Já.." chtěla jsem se hájit, mno, ale nevyšlo to.

,,Chovej se jako normální člověk a dostaneš odměnu." usmála se na mě a pak se znova napila.

,,Nechci kurva odměnu, chci jeho!" zařvala jsem snad přes celou kavárnu.

,,Koncert v Melbourne je ti málo?" mrkla na mě mamka a moje srdce vynechalo pár úderů.

,,Co-co-cože?" vykoktala jsem ze sebe, nevim, jestli jsem to pochopila správně, ale já poletim na kluky do Melbourne?! OMG!!!

,,Ale jen, když budeš sekat latinu," řekla vážně.

,,Maminko moje, já tě tolik miluju!" vykřikla jsem a padla jsem jí do objetí, dlouhou dobu jsem ji mačkala.

,,Ale Timovi nic neříkej, dohodli jsme se, že ti lístek dáme, až podle tvého chování." mrkla na mě.

,,Neboj se, a já budu hodná a .." zase mě to nenechala doříct.

,,Calumovi taky ani muk! Asi bude čumět, až tě uvidí pod pódiem." usmála se mamka a dopila poslední loky, vyrazily jsme teda domů, já snad s tou nejlepší náladou, jakou jsem mohla mít.

Tim doma nebyl, což mi až tak nevadilo. Zalezla jsem do koupelny a pořádně jsem ze sebe udělala člověka. Po skoro hodině jsem vylezla a zamířila si to do pokoje.

,,Jídlo máš na stole!" houkla na mě mamka.

,,Já nemám hlad." křikla jsem na ni.

,,A já mám lístky!" houkla na mě zpátky, fajn, dejme tomu, že se mě bude snažit teď pořád vydírat...

,,No jo, já zapomněla." uculila jsem se a pokračovala jsem dál.

Dny ubíhaly celkem rychleji nežli předtim. Slzy mi pořád tečou, ale už ne tolik, snažila jsem se ze sebe udělat člověka, a ne chodící zrůdu. Docela mi to šlo a i kdyby ne, tak to jít muselo, protože prostě já na ten koncert musim! Je to závěrečný koncert, který uzavírá tour po Austrálii, pak mají kluci pár dní volna a pak jedou do Ameriky.

den před odletem

,,Mami vážně mu to nemůžu zavolat?" mrkla jsem na ni.

,,Broučku, chceš ho překvapit? Nechceš vidět jeho reakci?" usmála se, má pravdu.

,,Dobře, máš pravdu." usmála jsem se a pevně jsem ji objala a pak jsem si šla ještě dobalit pár posledních věcí, vykoupat a spát. Ráno brzo vstávám, protože nám o půl třetí letí letadlo do Melbourne!! Jsem natěšená, jak malý dítě na happymeala. Když jsem dobalila poslední věci, přesunula jsem se do koupelny, kde jsem byla hodně dlouho. Vylezla jsem v celé své kráse.

Jedinej chloupek nebyl tam, kde by neměl být, vlasy umytý a navoněný, obličej konečně zlidštěnej, neopuchlej, nezrudnej, stejně tak i oči. Konečně jsem v sobě viděla člověka, do kterýho se může slavnej kluk zamilovat. Došla jsem si pro večeři, tu jsem s chutí snědla. Což mi připomíná, už normálně jim a jídlo mi chutná, sežeru teď v poslední době snad všechno, na co přijdu, až se mamka diví a Tim nestačí nakupovat.

Půlnoční sen||Calum HoodKde žijí příběhy. Začni objevovat