Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅭⅧ.

Miluju tě!" Poslední slova šeptl a já se rozbrečela ještě víc a že jsem si myslela, že to už víc nepůjde. Jenže pro tentokrát to nebyly slzy smutku a beznaděje, ale slzy štěstí a lásky. Těch několik slov, co tu řekl, mě totálně dojalo. Podívala jsem se na mamku, ta se usmívala a taky brečela a Tim si myslim měl taky nakrajíčku.
,,Calume, to ty jsi můj život, a ty jsi to nejvíc co mám. Moje srdce bylo rozpadlý na milióny kousků, tys je všechny našel a slepil do sebe. Díky tobě jsem to zase celá já. Jen s tebou prožívám tu pravou lásku. S tebou jsem to já. Jako princezna v nějaký pohádce. Já nejsem už ta holka, co letěla otrávená na prázdniny za fotříkem, jsem to jiná já. Ale jen díky tobě. Ty mi dáváš to, co jsem nikdy neměla. Nechci o tebe nikdy přijít. Miluju tě!" dostala jsem ze sebe poslední slova a pak jsem brečeli už všichni, včetně Tima.

,,Poslední výzva pro cetující směr Sydney, letu S234-67 " ozvalo se z repráků a nám už zase tekly slzy smutku a beznaděje.

Nadešel náš čas, parchat, jménem život nás chce zničit..

,,Liz, miluju tě." šeptl a pak se odtáhl.

,,Calume, budeš mi tu chybět, copak mně, ale jí, nikdy jsem ji neviděla takhle nešťastnou... Opatruj se nám tam a brzo se ukaž," usmála se na něj mamka a přitáhla si ho do objetí.

,,Calume, ty zeťáku, jsi fajn chlap, dej tam na sebe pozor." objal ho i Tim a pak si stáhl do objetí zase zpátky mě.

,,Miluju tě, Liz." šeptl a naposledy spojil naše rty v dlouhý polibek. Byl něčím jiný. Jemný... Jako poprvé...

,,Taky tě miluju." dostala jsem ze sebe mezi těmi všemi slzami a vzlyky.

,,Dávej mi tu na sebe pozor." smutně se usmál a pak se odtáhl.

,,Neboj, ty taky a pozdravuj tam všechny, miluju tě." vtiskla jsem mu ještě rychlou pusu na tvář a pak jsem už jenom pozorovala, jak se vzdaluje ke kontrole.

,,Taky tě miluju" křiknul ještě z dálky a poslal mi vzdušnou pusu. Pomalu se mi ztrácel v davu lidí a taky přes všechny ty slzy jsem ho neviděla. Mávala jsem tam celou dobu, dokud mě Tim nezval do náručí a neodnesl mě do auta. Dojeli jsme domů a já se zavrtala do poslete a brečela jsem. Kapesníčků se válelo tuny všude kolem mě, pouštěla jsem si pořád dokola to video, video plný vzpomínek. Léto bez starostí. Léto plné lásky. Léto, na kreté nikdy nezapomenu.

Nikdy by mě nenapadlo, že se takhle budu trápit. Bez Caluma je to hrozný, nemá mě kdo obejmout. Necítím tu jeho dokonalou vůni, není tu se mnou. První dny dny ve škole byly hrozný, a to se do školy chodilo už od pondělí, ale protože jsem byla s Calem, tak js šla až dýl, snad ještě horší nežli doma. Všichni řešili prázdniny a nejhorší byly ty pindy, co poslouchají 5SOS. Furt mě otravovaly a nedokázaly prostě pochopit, že já se s nima o tom nechci bavit. Ničily mě. No a Jul s Meg... Ty do mě taky pořád ryly. Naštěstí teď je tu víkend a já mám ode všech pokoj. Ležim na posteli, doslova se topim v závějích kapesníčků. Už ani nevim, co jsem naposledy jedla.

,,El, sakra už toho nech, já chápu, že je to těžký, ale podívej se na sebe, chceš se zničit? Chceš skončit ve špitále? Někde v blázinci? Tak sakra jes, jdi na zahradu, roztáhni žaluzie, otevři okno, vyvětrej tu, vyhoď ty kapasníky a začni zase normálně žít!" křičela na mě mamka. Měla pravdu, byla ze mě vážně troska...

,,Nech mě sakra bejt! Nevšímej si mě, jako jsi to dělala před několika měsíci, to jsem ti byla ukradená, tak mě ignoruj zase, jako jsi to dělala předtím. Neser se mi do života!" křičela jsem na ni a vysloužila jsem si za to pěknou facku... Mamka s brekem odešla a až pak mi došlo, co jsem řekla, jenže už bylo pozdě.