Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅭⅨ.

Z pohledu Caluma

,,No tak Calume! Už toho mám dost a kluci taky, ne jen my, ale i ostatní, copak tohle je život? Podívej se na sebe, stala se z tebe troska!!" mluvil na mě Ash přes dveře ,,Nechybí jenom tobě." řekl sklesle.

,,Vypadni a nech mě na pokoji!" okřikl jsem ho a přitáhl jsem si nohy ještě blíž k sobě. Momentálně mými kamarády jsou kapesníky, postel a basovka od ní. Myslel jsem si, že tohle zvládnu,. že to bude v pohodě, ale nejde to a to je to jen pár dní. Jenže všechno stojí za starou bačkoru. Život bez ní není život.

,,Kurva Hoode, vylez a pojď s námi se ožrat!" ozval se najednou za dveřmi Mike

,,Do piče nech mě bejt, běžte sami!" už mi lezou na nervy, to jak se o mě zajímají, jsou strašný! Proč si nemůžou hledět svýho??!!!

,,No tak si tu kejsni," řekl otráveně ,,pojď Ashi, tohle nemá cenu." konečně je od nich klid!!Dávám jim pár minut a oni vypadnou! Je pozdní odpoledne, to znamená, že v Londýně je ráno a Liz jde do školy... Snad se má líp nežli já. Kouknul jsem na telefon, 5,52 pm. To je.. sakra, Hoode, mysli!! 7, 52.. to už je vzhůru. Bez váhání jsem ji vytočil, musim slyšet její hlas.

,,Volaný účastník je dočastně nedostupný, prosím zavolejte později." ozvalo se z mobilu. Proč!

,,Tak my jdeme, nazdar!" uslyšel jsem Mika a pak bouchly dveře od pokoje. Konečně klid! Vylezl jsem z pokoje a zamířil si to do koupelny. Sám sebe jsem se před zrcadlem lekl, ani se nedivim maskérce, že mě včera dávala tak dlouho do kupy. Ty velký kruhy pod očima, napuchlý a zrudný oči. Slepený řasy, popraskaný rty...

Sedl jsem si na kraj vany a nechal se unášet proudem myšlenek. Jakej je to ten pocit, když jsi mimo? Začal jsem štrachat v Mikově taštičce s hygienou. On používá žiletky. Přes dlouhý hledání jsem je nakonec objevil, měl jich tu dostatek, tak snad mu jedna nebude chybět. Opatrně jsem ji chytnul a dlouho jsem přemýšlel. Nakonec jsem se přeci jen odhodlal a tou odpornou věcí přejel po kůži. Z počátku to bolelo, ale pozorovat tu krev, jak pomalu teče... byl to omavný pocit. Ještě párkrát jsem to zopakoval a pozoroval jsem tu tekoucí krev, která kapala do vany. Bylo to tak volný, lehce stékala z mojí ruky a kapičky, které dopadaly do vany se rozprskly na tisíce dalších. Víc si už nepamatuju. Ráno jsem se vzbudil ve svý posteli. Ruku jsem měl obvázanou a třeštila mě hlava. Šáhnul jsem si na ni, měl jsem ji obvázanou taky. Proboha co se stalo??!!

,,Ty kreténe! Víš jak jsem se včera lekl?" začal na mě ječet Mike ,,Tohle bylo naposledy, co jsme tě tu nechali samotnýho!" pokračoval dál ,,Kdybych se nevrátil pro občanku, tak jsi tu vykrvácel, ty máš z prdele štěstí!" ječel, bylo to k popukání, až tedy na to, že jsem ho ignoroval, jedním uchem tam a druhým uchem ven!

,,Už se probudil?" objevil se za Mikem Ash.

,,Jo,"oddechl si Mike a pak se usmál.

,,Kurva kámo! Cos to provedl?" zněl rozčíleně, ale ne tak moc, jako Mike.

,,Vážně jsi musel zajít až tak daleko? Copak nestačí, že nejíš, nepiješ a chodíš jako tělo bez duše? To musíš ještě šahat po žiletce? Ke všemu mojí?" začal zase Mike, ach ty jeho kecy!!

,,Kurva, můžete vypadnout? Chci bejt sám!" zařval jsem na ně a zabalil jsem se do peřin. Do toho nejlepšího povlečení. Je dokonalý, Liz tam vypadá tak opravdově. Proto jsem tu a nevylejzám, protože je tu se mnou, možná jsem magor, když si povídám s povlečením, ale ona mi nehorázně chybí. A nejvíc, když máme končit skype hovor. To příšerný loučení. Kolikrát, když ji chci volat, tak se musim přemlouvat, protože vim, že ji budu muset říct zase to ahoj na rozloučenou.

Dny ubíhaly a já z pokoje vylezl jen z nutnosti, to znamená na zkoušky, schůze, koncerty, rozhovory a taký věci. Kluci ze mě byli nešťastní, ale asi mě nedostečně chápou. S ní mi bylo dobře, ona je můj život, a ona je daleko, moc daleko. Nemohu ji obejmout, nemohu ji políbit, nemůžu s ní usínat a ráno se vedle ní probudit. Nemůžu nic... Ani žít svůj život. Bez ní to nejde a hlavně teď, když mi nebere mobil, není na netu, není nikde. Mám o ni nehoráznej strach a proto to je se mnou ještě horší. Útěchu nacházim vážně jenom v krvi, kterou vidim pomalu vylékat. Je to uklidňující pocit. I když mě kluci hlídají, tak stejně to dělám.

Můj život jim může bejt jedno!

,,Calume, za půl hodiny odjezd do areny!" houknul na mě Luke a já věděl, že se blíží koncert. Zase se budou snažit udělat ze člověka a patlat na mě všelijaký možný sračky! Normálně je to otravný a natož teď, když toho na mě patlá třikrát tolik!

Otráveně jsem se zvedl z postele a zamířil jsem si to do koupelny.

,,Kampak?" křiknul na mě Mike.

,,Jdu se osprchovat!" je hrozný, jak mě pořád kontroluje.

,,Tak žádný hlouposti" pokáral mě a věnoval se něčemu svému, já zalezl do koupelny a osprchoval jsem se. Kapky vody... bylo zábavné pozorovat je, jak stékají po zdi.

,,Kurva Calume!" začal na mě bouchat Mike.

,,Co zas?" odsekl jsem ho.

,,Co tam děláš takovou dobu?!" bože!! proč musí bejt tak otravnej.

,,Sprchuju se, ale už budu, abys neměl hemzy!" prskl jsem, vypnul vody a vylezl jsem. Otřel jsem se a vyšel jsem z koupelny, ze skříně jsem vytáhl nějaký hadry a oblíkl jsem se. Vydal jsem se za Mikem a pak jsme šli za klukama, kteří si samozřejmě neodpustili kecy na moji osobu.

Odebrali jsem se do areny a vše uchystali na koncert. Kluci to všechno udělali, já neměl vážně na nic náladu. Kecnul jsem si tam do kouta a slzy se mi spustily. Proč musim sakra pořád bulet jako malá holka!!!

,,No ták, Calume, seber se už a něco se sebou dělej, tahkle nic nezmůžeš. Podívej se na sebe, kdy jsi naposledy kloudně jedl? Spíš vůbec? Tímhle vážně ničeho nedocílíš, akorát se zničíš a stáhneš sebou ke dnu i kluky. To se chceš mučit takhle celou tu dobu, co ona bude v Londýně? Protože to mi ani neříkej, jsi mladej, tak běž a žij!" začala mě kárat a promlouvat do duše naše maskérka.

,,Sakra nic o mně nevíte, tak běžte běžte do prdele!" vyjel jsem na ni hnusně. Nejspíš se chovám, jak největší sígr, ale já už dál nemůžu, všichni si myslej, že je poslechnu.. Ale ne.....

Proč bych taky měl, když Liz je tak neskutečně daleko a já tu jsem a nic nemůžu.