Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅬⅩⅣ.

To je to vážně takovej bezcitnej hajzl, kterýmu jde jen o holku? Teda o mě?....
Seděla jsem zničená na posteli, už je to několik dní, co tu sedim a jenom bulim. Prohlížim si naše společný fotky a topim se v tom, že mám za bratra toho největšího idiota. Pořád mě hlídá, a když né mě, tak naoko Caluma, prostě totálně ho to sere. Nemyslela jsem si o něm, že je to takovej hajzl a že je schopnej zrovna tohohle. Ten kluk, kterýho jsem strašně obdivovala...

,,Liz." řekl zdrceně Ash a sednul si vedle mě, ani jsem si nevšimla, že přišel. On s Mikem za mnou chodili. Utěšovali mě, podporovali a dodávali mi odvahu a takový ty zvášty, jako, že to bude dobrý a ták, ale nic nebude dobrý. Luke nepovolí. Totálně se nám vybarvil...

,,No ták, aspoň se na mě podívej, co pořád děláš na tom mobilu?!" mluvil na mě, ale já ho ignorovala, dál jsem projížděla galerii. Najednou mi vytrhl mobil z ruky a já se na něj podívala. Měl zalepený obočí.

,,Ashi, co se ti proboha stalo?" vyjekla jsem, protože jsem o něj měla strach ,,A jak je na tom vůbec Calum?" můj hlas, byl plný strachu. Doufala jsem, že je na tom dobře, snad mu Luke dal už pokoj.

,,To nic není, je to jen maličkost a no Calum, je na tom dost blbě. Sedí věčně na zahradě, opřenej o zeď. Brečí, topí se ve všem jako ty. Nejí, nežije, jen občas si něco zahraje na kytaru. S Lukem se poprali jen párkrát, ale Luke se mu vyhýbá a Calum nemá potřebu se s ním vídat. Nevyhledávají společné chvilky. Snažíme se mu s Mikem pomoc jako tobě, ale je na tom snad ještě hůř, útěchu " najednou zmlk a nastalo ticho.

,,Ashi, co jsi chtěl říct?" koukala jsem mu do očí. Byly napuchlé od pláče, že by ho to taky trápilo?? ,,Co se stalo, proč jsi brečel?" obejmula jsem ho

,,Oni, oni.... se neskutečně pohádali a no, žádná kapela 5 Seconds of Summer není...." šeptl konec věty a z očí se mu vyvalily hromady slz...

,,Jak není??!!" řvala jsem, to nemůže být pravda, nemohli se rozpadnout jenom kvůli mně. Vždyť to byl jejich život, jejich obrovský sen. Proč se tohle všechno muselo stát. Proč kvůli Lukovi musí všichni trpět..

,,Prostě, tak... není." začal brečet a já se přidala k němu. Vždyť to byl jejich sen, co proboha jako teď budou dělat? Vždyť to jsou ještě děti!!! Sotva se o sebe dokážou postarat...

,,As... co jste dělali?" vlítnul do pokoje Mike, letmo jsem se na něj podívala. I on měl oči od breku. Musí to být pro ně strašný, zahodit teď tohle všechno...

,,Nesnášíme Lucase." řekla jsem dost sklesle a posunula jsem se na posteli, čímž jsem udělala místo pro Mika. Ten si zaplul k nám.

,,Ví to?" mrknul Mike na Ashe.

,,Už jo." řekl a znova se mu spustily slzy a Mikovi pomalu taky. No a tak se stalo, že jsme tam brečeli všichni tři. Jenže pak vtrhnul do pokoje Luke a už to lítalo.

,,Okamžitě vypadni!" zařvala jsem na něj, něž stihnul cokoliv říct.

,,Ashi, můžeš na chvíli?" řekl a mě ignoroval.

,,neslyšels?!" řekl nasratě Mike.

,,Nemůžu, s tebou jsem skončil." řekl hnusně. Luke poznal, že asi neuspěl, a tak odešel. Nezapomněl pořádně praštit s dveřmi.

,,Kluci, já, no, já přemýšlela jsem, že zpátky do Sydney nepoletím, ale já nemůžu. Nenechám vás tam samotný s tím kreténem, co nám všem zničil život!!" poslední větu jsem schválně zařvala, jak nejvíc to šlo.

,,Liz, to nemusíš, mi to zvládneme, teda, určitě nám budeš chybět, ale prostě, nemusíš kvůli nám." řekl Ash a objal mě. Odlet je za pár hodin.

,,Já poletim, a Luka si nebudu všímat, myslíš, že bych mohla být u vás?" koukla jsem prosebně na Ashe a usmála jsem se. Kývnul hlavou.

,,Jasně, pro tebe cokoli." obejmul mě a já se usmála.

,,S nim já sama doma nebudu." řekla jsem zklesle a Mikey se pousmál. Taky ho to trápilo, ale on aspoň se trošku dokázal pousmát. Obdivuju ho za to.

,,Taky bych nebyl." řekl nasratě Ash a přitáhl do objetí i Mika.

,,Hele Miku, běž se podívat prosím, kde je Luke, a taky kde je Calum" šeptla jsem a na konci jsem se trošku usmála. Mike taky, usmál se a vstal.

,,Písnu ti SMS, ok?" znova se pousmál se a zmizel za dveřmi.

,,Děkuju." křikla jsem na něj.

,,Jestli tohle Lucas zjistí, tak bude sekec mazet." pousmál se smutně Ash.

,,To teda, ale já ho musím vidět." povzdechla jsem si, proč zrovna já musím mít pořád takovou smůlu. Tohle není život, ale mučení. Pípnul mi mobil, hned jsem ho popadla.. Jasně, že to byl Mike, kdo jinej. Pousmála jsem se nad tím a otevřela jsme tu esemesku. ted bouchnul dveřmi a odešel, tak pojdte dolu :D
Přečetla jsem si to a začala jsem ječet radostí. Seběhla jsem rychle dolů, Ash tam zůstal sedět.

,,Kde je?" houkla jsem na Mika.

,,Asi zase na zahradě." šeptnul s povdechem. Na nic jsem nečekala a vyběhla jsem na zahradu. Seděla tam zdrcenej opřenej o altán. Plnou rychlostí jsem se k němu rozeběhla. On si mě nevšímal. Obličej měl v dlaních a brečel. Pak ale zvednul hlavu... a všimnul si mě. To se mu úsměv rozzářil. Vstal a rozeběhl se ke mně.

Padla jsem mu do náručí a drtila jsem ho, on mě taky. Bylo to setkání, jak po několika letech. Prostě jsme tam jen stáli a objímali se.

,,Moc mě to mrzí." šeptla jsem.

,,Ty za nic nemůžeš." šeptnul a dal mi pusu na tvář. Až teď jsem si ho pořádně prohlídla. Obličej měl zmlácenej, chudák, Luke ho musel hodně zbít. Chudáček můj. Opatrně jsem mu přejela po tváři. Měl ji napuchlou, nos měl oteklej a měl roztrhnutej trošičku koutek.

,,Moc mě to mrzí" šeptla jsem a ctila jsme bolest. Tu Calumovu bolest. Proč to všechno takhle dopadlo.

,,Ty za nic nemůžeš, prostě je to kretén." řekl zničeně. Vážně mě to bolelo za něj. ,,A jaktože tě nehlídá?" řekl udiveně.

,,Nasral se a odešel." řekla jsem pobaveně ,,A měl by ses jít sbalit, letíme dneska do Sydney." usmála jsem se a své rty jsem přistiskla na ty jeho. Tolik mi chyběly. Ta neskutečná droga. Já vim, že teď to bude zase strašný, ale musela jsem. Náš polibek by jistě neskončil tak rychle, ale zapípal mi mobil. SMSka od Mika už se vrací přečetla jsem a strčila jsme ji přečíst Calumovi.

,,Musim." dala jsem mu rychlou pusu na tvář a pevně jsem ho obejmula. Nechtěla jsem ho opustit, ale musela jsem, vím, jaký by to mělo dopad. Calum by to zase odnesl a to nemůžu dopustit. Vyběhla jsem nahoru do pokoje a skrčila jsem se na posteli. A zase to začalo. Projížděla jsem si naše společný fotky a že jich bylo.

,,Za dvě hodiny se jede na letiště!" ozval se za dveřmi Lucas, neodpovídala jsem mu. Vstala jsem z postele a začala jsem si balit.