Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅩⅩⅡ.

,,Tak sakra už běž!" zakřičel a chytnul si ruce v pěst.

,,Děkuju."šeptla jsem na něj a čapla za kliku!

Popadla jsem kliku a stáhla ji dolů. Už nezbývalo nic jinýho, nežli otevřít dveře. Pomalu jsem to udělala. Vlezla jsem dovnitř. Cal seděl na posteli. Nohy přitáhnutý k hrudi a vypadal vážně příšerně. Vážně za tohle můžu já? No pane bože. Chudák Cal, vypadal příšerně..

,,Tak o čem se mnou potřebuješ mluvit? Ale dělej, chci být sám." řekl docela hnusně, nevěděl, že to jsem já, hlavu nezvednul a stále si čuměl na kolena.

Nemohla jsem ho vidět, jak se trápí.

,,Taky tě miluju." řekla jsem z ničeho nic a on zvedl pohled na mě. Jeho výraz byl zmatený ,,Nedokázala jsem ti to říct, bojím se Luka, že ti ublíží, ale teď ti ubližuju víc, mrzí mě to. Promiň." pokračovala jsem, koukala jsem do země

,,Co prosim?" zněl dost vyděšeně.

,,Omlouvám se, mrzí mě to, že jsem ti ublížila, ale chtěla jsem tě jen chránit, ale nemá to cenu, nemůžeme se tu trápit oba. Odpusť mi to." vyšlo ze mě dál a Calovi se na obličeji objevil úsměv.

,,Pojď ke mně." poplácal na polštář vedle sebe.

,,Cale?" chtěla jsem od něj něco slyšet, třeba že se na mě nezlobí, ale nestalo se tak. Bála jsem se, snad na mě není naštvanej. Opatrně jsem si k němu přisedla, chytnul mě za ruku.

,,Takže mi chceš říct, že trpím zase jenom kvůli Lukovi?" říkal docela s humorem.

,,Omlouvám se ti, já jen, děsí mě to pomyšlení, co ti udělá, až na všechno přijde. Nechci, aby se ti cokoliv stalo." koukala jsem na něj omluvně.

,,Tohle neřeš, až se tak stane, tak se tak stane, teď tady Luke není.." chtěl pokračoval, ale zapípal mi iPhone, Přišla mi SMSka. Koukla jsem se na displej.

ASH... Otevřela jsem ji. !!! koukala jsem na ty vykřičníky, pak mi to došlo. LUKE!!!

,,Cale, Luke se vrátil, píše mi Ash" rychle jsem svoje rty přisála na ty jeho. Rychlý polibek, přejela jsem mu rukou po hrudi a odešla jsem dolů za ostatníma.

Celá nejvíc šťastná, jak jsem mohla být jsem vešla dolů do obyváku.

,,Ahoj Liz, nějak z vesela, copak se stalo?" začal hned Luke, copak je to na mě tak poznat?

,,Ále, jen jsem skypovala s kámoškou." odpověděla jsem mu rychle to první, co mě napadlo.

,,Aha, budeš se s námi koukat na Jak jsem poznal vaši matku?" pokračoval dál, co se mu stalo? Kde je ten uraženej a nasranej Luke??

,,Jo, ráda, jen to, nemám dojít pro Cala? Že bychom si udělali fajn pozdní odpoledne." napadlo mě, jen doufám, že nebude mít námitky.

,,Jo dobře, tak pro něj zajdi, my zajistíme jídlo." usmál se na mě a já myslela, že sním, on mi dovolil jít pro Cala, usmála jsem se a vyrazila jsem nahoru. Rychlostí blesku... Ani jsem neklepala, prostě jsem vtrhla dovnitř.

,,Fuj, to jsem se tě lekl." vyštěkl a usmál se.

,,To vypadám až tak strašně?" zavtípkovala jsem.

,,Ty nikdy, zlato" usmál se a já si sedla k němu na postel, naklonila jsem se k němu, že ho políbim, ale pípla mi sms, rychle jsem se od něj odtáhla zpátky a vytáhla jsme iPhone. V tuhle chvíli jsou pro mě smsky důležitější, než cokoli jiného. V zájmu ochrany Cala před Lukem.