Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅬⅦ.

V hlavě se mi přehrávalo těch pár chvilek, co jsme byli spolu a těšila jsem se z toho, že si vzpomněl na naše krásný dva týdny. Pro někoho obyčejný dva týdny, ale pro mě nejkrásnější dva týdny v životě....

,,Taky tě miluju." šeptla jsem do našeho polibku, ruce jsem spojila za jeho krkem a on mě chytnul za pas. Více si mě k sobě přitáhl. Krásně jsme se tam líbali, dokud nás nevyrušil můj zvonící iPhone, omluvně jsem se na něj podívala a vytáhla ho z kapsy. Koukla jsem se na něj a hned jsem to ukázala Calovi

,,Vem to, ať se nezlobí." usmál se a já to přijala.

,,Ano bráško?!" usmála jsem se, i když to neviděl, Cal mi přejel po tváři a já se zakřenila,

,,Ahoj, Liz, hele volal mi táta, že prý máme dorazit co nejrychleji domů." řekl a mně zmizel úsměv z tváře.

,,Aha, no, je to tak nutný?" Calovi taky zmizel úsměv z tváře, asi to slyšel.

,,Asi jo, já nevím, taťka ani víc neřekl, prostě máme přijed domů."

,,Dobře." řekla jsem sklesle.

,,Tak zatím." ani jsem mu neodpověděla a položila jsem to.

,,Cale, mně je to hrozně moc líto." sklopila jsem pohled.

,,Mě taky, ale jestli musíš přijet okamžitě, tak to bude asi vážný." řekl, jo docela smutně, ani se mu nedivím, dal si s tím práci a ... mě je ho sakra tak líto.

,,Vynahradím ti to jindy, slibuju." přitiskla jsem své rty na ty jeho a krátce ho políbila, usmál se, ale pak zase zesmutněl.

,,To bych si prosil." pousmál se.

,,Neboj a chceš nějak pomoc?! To asi sám nepobereš co?..." chtěla jsem pokračovat dál, ale přerušil mě.

,,Zavolám Mali, jestli volali, tak to je důležitý." usmál se.

,,Dobře, já se ozvu, tak pa." vtiskla jsem mu rychlou pusu na tvář a vyrazila jsem domů.

...

,,Jako vážně jsi nás sem zavolal, jenom abys nám řekl, že jedete pryč? To jsi mi nemohl zavolat? " ječela jsem na tátu.

,,Liz, omlouvám se, ale nato, že jedeme na týden pryč a pak ty letíš za mámou do Londýna, tak jsem ti to nemohl jen tak zavolat!" mluvil na mě se zvýšeným hlasem. Po-po-počkat, já vlastně jedu na tu svatbu a bože! Ona je už za pár dní!! NO to je v prdeli.

,,A.., no, jasně, omlouvám se, promiň." objala jsem ho ,,Mějte se hezky." dala jsem mu pusu na tvář.

,,To je dobrý, Lucasi a tebe varuju, rád bych se vrátil a měl kde spát!!!"varoval ho a já se zasmála.

,,Neboj se, postarám se o to." usmála jsem se a naposledy jsem ho objala.

,,El, můžeš prosím na chvilku?!" mrkla na mě Liz a odešla do kuchyně, následovala jsem ji.

,,Za prvé, ti věřím, že je ohlídáš a dáš nám tady na to pozor a za druhý." zaštrachala v kapse a vytáhla krabičku, podala mi ji ,,Je na tobě, jestli ji využiješ nebo ne." usmála se a já si ji převzala.

,,Děkuju." padla jsem ji kolem ramen ,,Neboj, postarám se tady o to."

,,Věřím ti." přimáčkla mě k sobě.

,,Liz, pojď už." hulákal táta a my se vrátily.

,,Tak se mějte, ahoj zlatíčka." rozloučila se s námi i Liz. Ještě jsem se naposledy poobjímali a Liz s taťkou odjeli.