Půlnoční sen||Calum Hood

Epilog

PRO TY, KDO NECHTĚJÍ ČÍST DRUHOU SÉRII! PROTOŽE TA NENAVAZUJE NA EPILOG, ALE ODEHRÁVÁ SE JEŠTĚ PŘED NÍM!

takže nechceš číst druhou sérii??

ok->

,,Jamesi, jasně jsem ti řekla, že dojdeš pro Jackie na trénink" rozčilovala jsem se.

,,A proč pro ni nemůže dojít Kyle?" vztekal se.

,,Něco jsem snad řekla a Kyle má navíc zkoušku!" odsekal jsem ho, byla jsem na něho už vážně nasraná.

,,No jo, Kyle, naše zlatíčko, kdybych začal hrát taky v kapele, tak mě budeš taky milovat?" křičel na mě, to snad nemohl myslet vážně!

,,Jamesi! kurňa jak tohle můžeš říct, máme vás s tátou všichni stejně rádi" křičela jsem na něj.

,,A proč sakra já jsem ten, kdo musí dělat vždycky všechno?" rozčiloval se na mě.

,,Jsi nejstarší, to za prvý a za druhý jsi věčně za počítačem a jedeš si jen to svoje, tak se nediv, že tě honíme!" byla jsem na něho zasraná.

,,Proč jsem já ten nejstarší! Neměl jsem se ani narodit, všechno by bylo mnohem jednodušší, vy byste měli jednodušší život a já taky!" vykřikl na mě, dost mě to zabolelo, když si vzpoměnu na ten okamžik před 17-ti lety, říkám si, jak strašně blbá jsem byla. Dneska jsem nejšťastnější. Víc to ani snad nejde. Můj život by byl asi uplně jinej, kdybych tenkrát neotěhotněla nebo nebylo pozdě a já potratila. Kdo ví, jestli bych nějaký děti měla a jestli bych vůbec byla s Calumem. To naše děti nás vždycky držely pohromadě, protože pro ně jsme tu vždycky byly. Hlavně James, on si to neuvědomuje, ale on nás drží hlavně pohromadě. Ty hádky, který jsme mezi sebou měli, vždycky jsme to udobřili a to jen kvůli nim. Kvůli Jamesovi, Kylovi a Jackie. Oni jsou náš poklad, můj smysl pro život. A moje všechno...

,,Tohle neříkej!" odsekla jsem ho zase hnusně.

,,Tak k čemu vám jsem? Dělám jen potíže" trval si na svém.

,,Neděláš, ani nevíš, kolik toho pro nás znamenáš, jen se musíš najít." snažila jsem ho přesvědčit.

,,Najít... to říkáš pořád, ty, táta i všichni ostatní, jak dlouho se mám ještě hledat?" řekl zoufale.

,,V tvejch letech..." nenechal mě to doříct.

,,Byl táta v kapele a milovalo ho tisíce holek." odsekl hnusně.

,,Jamesi! Začni se chovat, jako šesnáctiletej kluk a přestaň dělat problémy, jsi snad dost starej na to, abys to všechno pochopil, prosím, dojdi pro Jackie na fotbal a stavte se třeba v cukrárně, hlavně ji tam vyzvedni." pohrozila jsem mu.

,,No jo pořád!" řekl odrzle.

,,Jamesi, popřemýšlej nad sebou, jsi rozumnej kluk, tak snad to dokážeš pochopit." obejmula jsem ho a podala mu do ruky 100dolarovku.

,,Jenže mě to štve, Kyla viděj všichni jako toho talenta, po svém otci, Jamie, je ta výborná fotbalistka, taky mimochodem po tátovi a já jsem ten, co nic není." řekl smutně.

,,Jamesi?" ozval se za námi Calum.

,,Tati prosím ne!" odbil ho, ale Cal se nedal, přišel k nám a taky ho objal.

,,Ty jsi ten největší poklad. Máš oči po mamince, jsi celej po ní, vlasy, oči, obličej, jsi ten největší poklad, co můžeme mít." přitáhl si ho do objetí.

,,Proč jsem takový trdlo ale?" nechápavě se vyptával dál.

,,Protože jsi po mamince." řekl Cal, že mu to nebylo sprostý.

,,Tak ale já jsem tu taky!" připomenula jsem se.

,,Mami, mám tě rád, neboj." usmál se a dal mi pusu na tvář.

,,I já tebe zlato." oplatila jsem mu to.

,,Vezmu Jackie ještě ven."  usmál se, popadl batoh a odešel.

,,Zase jste se pohádali?" řekl zoufale Cal, kývla jsem hlavou.

,,Bohužel." řekla jsem hoodně zoufale.

,,To bude dobrý, ono ho to přejde, je jen v pubertě, to se stává, bude to všechno dobrý, než se naděješ, tak to bude pryč a on dospěje." pousmál se a decentně otřel své rty o ty moje.

,,Než se naděješ bude to pryč... ty sám si byl v pubertě, ještě když se narodil." připomenula jsem mu.

,,Jenže on je po tobě, to Kyle a Jamie jsou po mě." usmál se a táhnul mě do obyváku.

,,No, to bude, doufám že Kyle na tom bude uplně stejně jako ty a já se nechám zavřít do blázince!" ušklíbla jsem se.

,,Hele, tak strašný to semnou snad nebylo ne?" podíval se na mě a čekal kladnou odpověď.

,,Možná, kdybych tenkrát neotěhotněla, tak bys na tom byl hůř, to díky Jamesovi si dospěl dřív, protože tě k tomu donutili povinosti." usmála jsem se na něho.

,,No vidíš" usmál se a políbil mě do vlasů ,,Dokážeš si vůbec bez nich, specielně bez Jamese představit život?" šokoval mě tohle otázkou, ale jsem ráda, že ji položil. V sedmnáci být těhotná není lehký, zvláště když cestujete a jste defakto skoro na všechno sám, ale my to zvládli, všichni společně jsme to dokázali, díky bohu, že tenkrát bylo už pozdě.

,,Nedokážu." šeptla jsem a spojila opět naše rty....

Agan, again, and again I'm crying... Why? coz I love Midnight dream!!! It's my baby ☺ ♥ 

Chelle ♥